Polský šlechtic Casimir Pulaski a hrdina americké války za nezávislost, mohl být ve skutečnosti ženou či intersexuálem, tedy jedincem, který anatomicky vykazuje znaky obou pohlaví. Vyplývá to ze studie amerických vědců, kteří zkoumali jeho ostatky. V USA je dnes národním hrdinou a je po něm nazváno 18 měst. Roku 2009 mu bylo uděleno čestné občanství Spojených států amerických, což je pocta, jíž se kromě něj v celé historii dostalo jen sedmi dalším osobnostem.

Foto: Slavnou se stala rovněž Pulaskiho obrana kláštera v Čenstochové proti oddílům ruského plukovníka Ivana Dreviče. | Wikimedia Commons / Public domain

Kazimierz Michał Władysław Wiktor Pułaski (1745–1779) se již v osmnácti letech zúčastnil bojů s Rusy o Jelgavu. O tři roky později patřil k nejúspěšnějším velitelům vojsk barské konfederace, několik týdnů se bránil ruské přesile u berdičevského kláštera (na území dnešní Ukrajiny), v bitvě pod Orzechowem se pak utkal s ruským vojskem vedeným slavným Alexandrem Suvorovem. Slavnou se stala rovněž jeho obrana kláštera v Čenstochové proti oddílům ruského plukovníka Ivana Dreviče. Z Pulaskiho se tak stal nový symbol národního odporu, byť povstání bylo nakonec rozprášeno. Rusové jej v nepřítomnosti odsoudili k trestu smrti a na jeho dopadení byla vypsána vysoká odměna. Přes osmanské území na Balkáně uprchl nejprve do Rakouska a poté do Franice. Ve Francii se doslechl o povstání amerických kolonistů proti anglické nadvládě. Připojil se tedy k výpravě francouzských dobrovolníků vedené markýzem La Fayettem, kteří se vydali americké revoluci na pomoc. Sám Benjamin Franklin (1706–1790) dobře znal jeho zásluhy v polském povstání a doporučil generálu Georgi Washingtonovi, aby Pulaskiho postavil do čela kavalerie. S jízdou totiž američtí osadníci neměli dosud zkušenosti, zatímco Poláci byli pokládáni za nejlepší jízdní vojáky celé Evropy. V září 1777 se Pulaski zúčastnil bitvy u Brandywinu. Jeho odvážný útok zachránil ustupující americké oddíly. Washington jej za tento hrdinský čin povýšil na bojišti do hodnosti brigádního generála. Téhož roku údajně zachránil život pozdějšímu prvnímu prezidentovi, když našel únikovou cestou z britského obklíčení. Dne 10. května 1779 se vyznamenal v bitvě u Charlestonu a téhož roku byl při obléhání přístavu Savannah v Georgii zraněn kartáčovou střelou. Dva dny poté svým zraněním podlehl.

Psali jsme:Uctění dne válečných veteránů - den 2.

Casimir Pulaski byl pak pohřben na místní plantáži, odkud byly ostatky následně přeneseny a uloženy v kovové schránce pod jeho pomníkem na savannažském náměstí. Po dvou staletích byly Pulaského ostatky v 90. letech 20. století vyzvednuty k vědeckému prozkoumání. K překvapení antropologů se ale u ostatků jednalo kosti s jednoznačnými ženskými rysy. „Ta kostra je tak ženská, jak jen může být,“ popsal výsledek svého zkoumání forenzní antropolog z Arizonské státní univerzity Charles Merbs. Genetická analýza však potvrdila jeho identitu, odpovídalo rovněž opotřebení kostí (kvůli jízdě na koni) a zranění, která utrpěl v bitvách. Hrdina bojů za nezávislost tak byl podle vědců geneticky žena nebo intersexuální, tedy jedinec, který se narodil s odlišnými vnitřními či vnějšími pohlavními znaky, než jsou typické pro muže nebo ženu. Podle antropologa Merbse ale není pravděpodobné, že si generál Pulaski, který byl vychován jako muž, někdy myslel, že je žena. Mohl si podle něj myslet nanejvýš to, že s jeho tělem není něco tak docela v pořádku. „Tehdy o tom prostě ještě nevěděli.“ O intersexualitě se v lékařských záznamech začíná poprvé psát až v 19. století. Podle Organizace spojených národů se takto rodí až 1,7 procenta populace.

Zdroj: Kabinet kuriozit