Rozkaz k výstavbě tohoto legendárního výcvikového tábora americké armády z let 2. světové války byl zadán v roce 1938. V té době americké velení ještě neuvažuje o tom, že by se zde měly cvičit a formovat výsadkové jednotky. Na rozdíl např. od Sovětů, či Němců, Američané v této době o nějaké výsadkáře zas tolik nestojí. Tábor nesoucí prozatím jméno Camp Toombs (po konfederačním generálovi z dob občanské války Robertu Toombsovi) je určen pro formace Národní gardy státu Georgia. Stavební práce jsou zahájeny 17. ledna 1940. V té době však již na druhé straně Atlantského oceánu zuří 2. světová válka. Pravda, v té době je Polsko poraženo a právě nastalo období tzv. Podivné války, kdy obě znepřátelené strany „sedí“ na svých pozicích, ale nikdo neví, jak dlouho tento „klid před bouří“ potrvá.

Foto: Tábor Toccoa byl známý nekonečnými pochodovými trasami, překážkovými drahami a zejména pak 5kilometrovým během na vrchol hory Currahee. | U.S. Army

Armáda Spojených států, která ještě v roce 1938 měla početně slabší armádu (tedy v mírovém stavu), než například malinké Československo a téměř neexistující obrněné síly, se pomalu ale jistě začíná připravovat na válku. Kromě probouzejícího se zbrojení, jsou zakládány nové výcvikové tábory po celých Spojených státech. Ty stávající jsou pak rozšiřovány a vylepšovány. To se týká i výcvikového tábora Camp Toombs. Americká armáda tento tábor přebírá od Národní gardy až na začátku roku 1942, tedy v době, kdy se již USA aktivně zapojují do bojů 2. světové války. Tábor prochází urychlenou přestavbou, protože do té doby je zde minimum stálých budov a dalších zařízení. Rekruti jsou proto ubytováni ve stanových „městech“, ale i přes veškerou snahu stavebních útvarů, se tento fakt nikdy úplně vyřešit nepodaří. První zděná kasárna je v táboře vystavěna až s příchodem prvních „zelenáčů“ a zdaleka nemůže pojmout všechny vojáky.

Psali jsme:Za celoživotní úspory si koupili tank IS-2, aby mohli bojovat proti Němcům

Právě v roce 1942 je Camp Toombs vybrán pro výcvik nového druhu vojsk americké armády – výsadkové pěchoty. Americké velení si dobře všimne úspěchů především německých padákových myslivců, a proto se rozhoduje zařadit do svého stavu právě takovéto jednotky, tedy jak formace výsadkářů, tak kluzákové pěchoty. Do tábora záhy na to doráží plukovník Robert Sink. Tento 37letý schopný důstojník je pověřen výcvikem, zformováním a následně velením nad 506. výsadkovým plukem, jenž je jedním z prvních, které prochází přeměnou na výsadkový. Pluk bude tvořit součást celé 101. výsadkové divize. Jenže Sink má problém se jménem tábora. Camp Toombs, tedy v překladu hrobka, by mohlo u pověrčivých rekrutů vyvolat nežádoucí pocity. Je to právě plukovník Sink kdo tak u Ministerstva obrany Spojených států vymůže změnu jména výcvikového tábora a z Camp Toombs se tak stává Camp Toccoa, a to podle 8 kilometrů vzdálené stejnojmenné obce.

Legendární výcvikový tábor má však k dokonalosti daleko. Ať už se jedná o výše zmíněné neexistující stálé stavby, Toccoa není vybráno zrovna vhodně i z jiných důvodů. Výsadkové jednotky potřebují dopravní letouny, které je dostanou do vzduchu, aby z nich paragáni mohli seskočit. Jenomže Toccoa disponuje pouze malým polním letištěm, které má pro plně naložené dopravní letouny C-39 a C-47 příliš krátkou přistávací dráhu, nebezpečnou pro bezpečný vzlet a přistání velkých letounů, což se ostatně prokáže i jednou leteckou nehodou. Právě z tohoto důvodu je tak výsadkový výcvik přemístěn do Fort Benningu na předměstí Columbusu, který je však od Toccoa vzdálen téměř 400 kilometrů. Další velkou nevýhodou tábora je absence dostatečně velké a technicky zajištěné střelnice. Američtí výsadkáři tak podstupují prakticky dvoufázový trénink. Pokud si chtějí zastřílet na střelnici, musí absolvovat cestu do areálu vojenské školy Clemson Agricultural College. Ta se však nachází již v jiném státě, konkrétně v Jižní Karolíně vzdálené 50 kilometrů od tábora. Důstojníci mnohdy své muže „za odměnu“ pošlou na střelnici takříkajíc „po svých“. Většinou jsou však výsadkáři na střelnici dopravováni nákladními automobily.

Camp Toccoa je pověstný svým fyzickým výcvikem. Co ztrácí na technickém vybavení a zajištění, to kompenzuje námahou, nekonečnými pochodovými trasami, překážkovými drahami a zejména pak 5kilometrovým během na vrchol hory Currahee + samozřejmě stejně dlouhou zpáteční trasou. Vrchol hory se nachází ve výšce 529 metrů nad mořem a "orli" (Screaming Eagles, přezdívka výsadkářů ze 101. výsadkové divize), zejména pak slavná rota E pod velením nadporučíka Herberta Sobela, tuto cestu absolvují mnohokrát v plné polní. Nutno dodat, že nenáviděný velitel Sobel se těchto cvičení účastní po boku svých mužů, a to se stopkami v ruce a za každou cenu své muže nutí ke stále lepším výkonům. I proto je na důkaz svých výcvikových schopností povýšen na kapitána. Veteráni ještě dlouho vzpomínali na Sobelovo zvolání: „Tři míle nahoru, tři míle dolů,“ pokaždé když se chystali na vrchol Currahee.

Currahee je poangličtěné slovo indiánského kmene Čerokézů gurahiyi, které se překládá různě, např. samotný, či samostatný. Právě pro svou důležitost během výcviku a formování 506. výsadkového pluku se heslo Currahee stává oficiálním znakem Sinkova pluku.

Psali jsme:Jak si „létající“ Panzer III podal Ferdinanda

Kromě slavného 506. výsadkového pluku, záhy přiřazeného do stavu 101. výsadkové divize, prochází táborem muži, kteří tvoří součást mnoha dalších více či méně slavných útvarů výsadkové pěchoty armády Spojených států. Např. 501. pluk, tedy sesterská formace 506. pluku, dále pak 507. pluk, který se stává základem 17. výsadkové divize, jež si prošla svým prvním nasazením v bitvě v Ardenách, avšak nejvíce se proslavila operací Varsity, tedy přechodu řeky Rýn z 24. března 1945. Kromě těchto pluků prošly táborem ještě další dva, jakož i několik dalších vyšších svazků na úrovni praporu.

Tábor Toccoa je americkou armádou využíván až do konce 2. světové války. V roce 1946 ho však vojáci opouští, aby tábor následně přešel zpět pod stát Georgie. Jeho představitelé se na konci 40. let rozhodnou o přeměnu někdejšího výcvikového tábora, na tábor převýchovný. Camp Toccoa se tak stává součástí georgijské státní věznice. Jsou zde vězněni převážně mladí pachatelé různých trestných činů. Na funkci vězení však tábor není vůbec vhodný. Po opakovaných útěcích vězňů je tak tábor zrušen a jeho chovanci jsou převezeni do nové věznice ve městečku Alto v Georgii. Část slavného tábora je později přeci jen využívána, když některé jeho prostory "obsadí" firma Pattersin Pum Company, která se specializuje na výrobu různých požárních a průmyslových čerpadel.

Až v roce 2012 je založena nezisková organizace Camp Toccoa, která se snaží připomínat výsadkáře, kteří táborem prošli na své cestě za vytouženými výsadkářskými křidélky, které si pak s úctou připevňovali na uniformy. Muže, kteří ve 40. letech osvobozovali Evropu, ale také Filipíny od Hitlerových nacistů a Tódžových „samurajů“. Do dnešní doby se v Camp Toccoa dochovala jediná budova, jež za války sloužila jako jídelna. Ano ta, ve které se servírovaly např. ony slavné armádní nudle s kečupem. V areálu nicméně vzniklo také několik replik původních budov. Na vrchol hory Currahee rovněž vede značená stezka nesoucí jméno plukovníka Roberta Sinka. Ta upomíná jak na velitele 506. výsadkového pluku, tak na muže, kteří v horku, zimě, dešti a prachu strmé cesty prošli jedním z nejnáročnějších výcviků, které mohly nejen americké vojáky ve 40. let potkat. Každý podzim pak stezka na vrchol hory ožívá 6mílovým během.

Zdroj: Druhá světová válka