Přesně před osmdesáti lety na Kobyliské střelnici padl jeden z největších hrdinů českého národa, generál Alois Eliáš. Paradoxem je, že Heydricha, který ho nechal v září 1941 zatknout, nakonec ještě o více než dva týdny přežil. Generál Alois Eliáš. Český vlastenec, legionář, politik, představitel odbojové organizace Obrana národa v období protektorátu a nacisty jediný popravený ministerský předseda ze všech okupovaných zemí. Veliký hrdina českého národa, který se obětoval pro svojí vlast.

Alois Eliáš se narodil 29. září 1890 v Královských Vinohradech. Pocházel ze tří dětí, měl dvě sestry. Vystudoval Českou vysokou školu technickou v Praze, zde složil státní zkoušku inženýrsko-zeměměřičskou. Poté nějakou dobu i v oboru pracoval. Brzy ale vypukla I. světová válka a jeho narukování. V srpnu 1914 ale přešel Eliáš do ruského zajetí a o tři roky později pak nastoupil do Československých legií v ruském Borispolu. S vypraveným transportem se poté vydal do Francie kde prodělal dělostřeleckou školu. Do své vlasti se vrátil začátkem roku 1919. Během první republiky se pak stihl oženit s manželkou Jaroslavou Kosákovou, stát se vojákem z povolání, studovat vysokou válečnou školu ve Francii či nastoupit do gen. štábu čs. armády. Nakonec se pak coby vojenský poradce Československé delegace na ženevské mezinárodní odzbrojovací konferenci s několika významnými politiky. O čtyři roky později, to jest v lednu 1936, byl povýšen do hodnosti divizního generála.

Foto: Alois Eliáš na fotografii z Atelieru Langhans | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Incident v Niši: přísně tajná vojenská konfrontace mezi USA a Sovětským svazem

Ale to už se blížila jedna velká zrada. Poté, co se v září roku 1938 upekla zrádná mnichovská dohoda, vstoupil Alois Eliáš prvně do vlády. Nejprve se stal zástupcem ministra národní obrany a poté o pár měsíců později se stal ministrem dopravy. O tři měsíce později udeřila německá okupace. To už Eliáš mezitím doklepával poslední týdny ve funkci ministra dopravy a jako poslední věc v této funkci zavedl již dříve chystanou jízdu vpravo. Brzy na to odstoupila vláda Rudolfa Berana a Alois Eliáš byl navržen jakožto nový ministerský předseda.

Sám Alois Eliáš s přijetím této funkce velmi váhal. „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mne nemine,“ svěřil se tehdy svému příteli, když se rozhodoval. Ale obava z toho, že odmítnutí by mohlo ještě víc posílit moc Němců, ho nakonec přesvědčila. Aloise Eliáše přimělo k přijmutí funkce i to, že z ní bude moci mnohem účinněji pracovat pro protinacistický odboj.

Přičemž Eliášovi bylo jasné, že se bude muset zároveň snažit na oko spolupracovat s okupační mocí, aby nebyl odhalen. Alois Eliáš velmi dobře věděl, jak moc nebezpečnou a dvojí hru tímto rozehrává a že riskuje nejen svůj život, ale i to, že ho jeho vlastní národ odsoudí jako zrádce a kolaboranta. Přesto se však do této vysoké hry v zájmu svojí vlasti pustil.

Ačkoliv celá protektorátní vláda samozřejmě podléhala říšskému protektorovi a měla pravomoce velmi omezené, Alois Eliáš se činil. Stal se členem rady starších ve vojenské odb. organizaci Obrana národa a udržoval kontakt i s dalšími domácími odbojovými organizacemi. Zároveň se mu podařilo mj. také vybudovat rozsáhlou zpravodajskou síť, která měla za úkol prověřovat všechny spolupracovníky Aloise Eliáše, aby se co nejvíc snížilo riziko toho, že se do Eliášovi blízkosti infiltruje kdokoliv spolupracující s Němci. Krom toho všeho také Eliáš udržoval kontakt s Londýnem a snažil se co nejvíce mírnit tvrdý dopad německé okupace na český národ a snažil se co nejvíce hájit české zájmy. Eliáš se ale velmi brzy dostal na radar Sicherheitsdienstu (zpravodajská služba SS a NSDAP). K tomu hodně napomohlo i to, že odmítl koncem října 1939 přísahu Vůdci Adolfu Hitlerovi. Eliáš také dvakrát zvažoval své odstoupení. Poprvé ale demisi jeho i celé vlády nepřijal prezident Emil Hácha a podruhé na jaře 1940, což mu rozmluvil z exilu Edvard Beneš.

Psali jsme:Blitzkrieg byl založen na metamfetaminu. Pervitinová „Panzerschokolade“ ale měla vedlejší účinky

Eliášovi velice přitížila ztráta dvou mužů. Ministra zemědělství Ladislava Feierabenda, který též spolupracoval s odbojem, ale poté, co se ocitl na radaru gestapa uprchl do zahraničí. A brzy na to, zatčení pražského primátora Otakara Klapky gestapem. Klapka též spolupracoval s odbojem a velmi úzce spolupracoval právě s Eliášem. 18. září 1941 pak přišel asi nejslavnější Eliášův počin. Tzv. chlebíčková aféra, kdy provedl atentát pomocí otrávených chlebíčků na 7 aktivistických, proněmeckých novinářů. Těchto sedm novinářů vytrvale útočilo na Eliáše a potažmo protektorátní vládu, že je málo podporuje. Sám Eliáš je razantně odmítal, ale z toho důvodu, že jejich proněmecké působení by mohlo mít neblahý vliv na český lid, rozhodl se razantně jednat.

Spolu se svým přítelem urologem profesorem MUDr. Milošem Klikou nachystal chlebíčky, do nichž pomocí injekční stříkačky vpravili jed a tyto chlebíčky pak Eliáš servíroval kolaborantským novinářům na schůzce, během které se pak Eliáš záměrně vyhýbal důležitým tématům. Výsledkem této hodinové schůzky bylo to, že 4 z těchto sedmi novinářů byli otráveni a jeden z nich, Karel Lažnovský, následkům chlebíčkového atentátu podlehl. Pitva prokázala břišní tyfus. Ostatní tři, Emanuel Vajtauer, Vladimír Krychtálek a Jaroslav Křemen přežili. Alois Eliáš všechno popřel a ačkoliv gestapo vše vyšetřovalo velmi důkladně, Eliášovi nic nedokázalo.

,,Názor kriminální policie jest, že Ing. Eliáš je čestný muž, byť i politický protivník, a nemůže být spojován s případem travičství" zněl verdikt vyšetřování. Tou dobou již byl Alois Eliáš zatčen a odsouzen.

Do Prahy totiž přiletěl 27. září 1941 Reinhard Heydrich, aby v protektorátu nastolil vládu teroru a jako jednu z prvních věcí kterou udělal bylo, že Aloise Eliáše zatkl. Heydrich totiž po svém příletu do protektorátu nezahálel ani chvilku. Hned z letiště odjel kolem poledne do Černínského paláce na poradu a na této poradě s K.H. Frankem Heydrich vydává příkaz k okamžitému zatčení předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše. Druhý Heydrichův pokyn je takový, aby byly na hlavních úřadovnách gestapa v Praze a Brně okamžitě zřízeny stanné soudy. Odpoledne v 15:10, v Černínském paláci, v kanceláři Frankova tajemníka Roberta Giese, je pak Eliáš zatčen vedoucím pražské řídící úřadovny gestapa Hansem-Ulrichem Geschkem. O dvě hodiny později je o jeho zatčení informován i prezident Emil Hácha.

O Eliášově zatčení rozmlouval Heydrich již o dva dny dříve s prezidentem lidového soudního dvora Otto Thierackem. I otrlý a nekompromisní Thierack byl Heydrichovým rozhodnutím zaskočen a snažil se vznášet námitky a proti tomuto rozhodnutí protestovat. Ale ani jeho námitka, že není zvykem jen tak postavit ministerského předsedu jakéhokoliv státu postavit před soud, nakonec nezabrala.

,, Stále jste nepochopil, že jméno Heydrich znamená program! " odsekl chladně Heydrich Thierackovi na jeho námitky a poté poukázal na plnou moc od Adolfa Hitlera. Thierackovo poukázání na to, že poslední slovo v Eliášově případu by měl mít sám vůdce, Heydrich pouze vzal na vědomí. Alois Eliáš, kterého i Heydrichův předchůdce von Neurath velmi respektoval, měl osud zpečetěn.

Již první říjnový den 1941, čtyři dny po svém zatčení, byl v předem vykonstruovaném soudním procesu odsouzen k trestu smrti. Ani intervence prezidenta Emila Háchy přímo u Adolfa Hitlera nepomohla. Vykonání rozsudku se ale nakonec odložilo. O půlroku později pak Josef Gabčík a Jan Kubiš v Holešovičkách provedli atentát na Reinharda Heydricha, který kat českého národa nakonec nepřežil. Alois Eliáš tak paradoxně ještě přežil muže, který ho postavil přes soud a nechal odsoudit k trestu smrti. Přežil ho ale jen o pár dní. 19. června 1942 byl Alois Eliáš z pankrácké věznice převezen na Kobyliskou střelnici, kde byl krátce před sedmou hodinou večerní popraven zastřelením. Těsně před palbou demonstrativně odhodil svůj zelený plstěný klobouk.

Takový byl život jednoho z největších hrdinů českého národa všech dob, který se ve prospěch své vlasti nebál obětovat, postavit nacistům a přijmout nebezpečnou úlohu i za cenu toho, že riskoval zatracení u českého lidu. Velký muž, velký vlastenec, velký hrdina.

Zdroj: Wiki, warhistoryonline