Po sérii úvodních teoretických dílů můžeme konečně přistoupit k praktickým informacím jako protichemická ochrana, základy přežití a – ač tohle snad opravdu každý zná – první pomoc. Tu zařazujeme tedy tuto a příští neděli. Nejprve základní rady a tipy (a mýty), za týden konkrétní postupy.

Přivolání pomoci v krizové situaci

Učí se to už malé děti ve školce: 150 – hasiči, 155 - záchranka, 158 - policie nebo 156 - obecní policie, 112 - jednotné evropské číslo tísňového volání. Když voláte na krizové linky, uveďte: Co se stalo. Kde se to stalo. Své jméno a číslo telefonu. Po ukončení hovoru vyčkejte na zpětný telefonát. Držte se pokynů operátora.

Zní to banálně? Divili byste se, kolik volajících není ve stresu schopno to srozumitelně odříkat. Hlášení je důležité, při něm nespěchejte. Zkuste si někdy situaci představit a ve sprše místo zpěvu odříkat potřebné údaje.

Psali jsme:Když se TATRA 815 stane na vozovce neovladatelnou aneb výcvik armádních řidičů

Foto: První pomoc zařazuje ministerstvo obrany do svých školních programů

A teď pár užitečných tipů...

Pokud jde někomu o život, volejte přímo záchranku 155 a nikoli jednotné číslo 112. To proto, že na něm se dovoláte k hasičům a vzniká, sic krátká, prodleva mezi předáním informace zdravotníkům. Totéž platí i pro volání policie. Když ovšem situace vyžaduje společný zásah více složek, pak je číslo 112 tím pravým. Pochopitelně 112 volejte mimo ČR, ale v rámci EU, cestujete-li ven z unie, zjistěte si tamní krizová čísla.

Volání je prioritou. Jednak i zavolání záchranky se již považuje za zákonem nařízené poskytnutí první pomoci (ač se už objevily mezní případy, kdy volající odmítl uposlechnout pokyny operátora a byl za to stíhán), jednak potřebuje-li někdo lékařské ošetření, pak nemá smysl jej oddalovat tím, že se nejprve pustíte do poskytování laické první pomoci.

Příklad: Jedete v noci po okresní silnici a vidíte na krajnici chodce, který právě zkolaboval. Ani vy ani on nemáte telefon. Nabízí se, že ho začnete resuscitovat a současně doufat, že pojede kolem někdo další, kdo zavolá záchranku. Chyba! Nikdo jet nemusí a vy se za pár minut stejně vyčerpáte.

Psali jsme:HRADBA 2018 - největší cvičení aktivních záloh v historii České republiky

Foto: Nejmodernější sanitky AČR

Takže chodce nejvýše položíte do zotavovací polohy, sednete do auta a pojedete pro pomoc. Pokud by pacient krvácel, tak mu zatavíte (nebo v rámci možností zmírníte) krvácení, dáte do protišokové polohy a zase odejdete pro pomoc. Zapamatujte si to. Nejhorší, co můžete udělat, je pět minut mu pomáhat, pak to vzdát a jít pro pomoc. O těch pět minut jste ho přiblížili náruči smrti.

Pokud někoho zachraňujete a jsou u toho další osoby, tak je oslovte, aby pomohly také. V davu se všichni cítí anonymně, proto buďte konkrétní: „Honzo, ty pojď sem." Nebo: „Vy pane v té zelené bundě s červeným pruhem, pojďte sem, řeknu vám, co budete dělat." Psychologie davu je neúprosná, ale tento postup pomáhá. Lze natrénovat libovolným oslovováním osob v dopravních prostředcích nebo jen tak na ulici.

Pomocníka požádejte, aby zavolal záchranku a tlumočil mezi vámi a operátorem (pokud máte tedy problém přepnout na handsfree). Může vás vystřídat při resuscitaci. Nebo jste-li v budově, v boční ulici apod., jít navádět sanitku. Podle situace si tedy opatřete klidně i více pomocníků.

A ještě nejšílenější chyby aktivních laických zachránců:

Zapomeňte na lovení zapadlého jazyku. Divili byste se, ale občas někoho přivezou do nemocnice s jazykem přišpendleným spínacím špendlíkem ke rtu. Stačí přitom záklon hlavy.

Zapomeňte na strkání klacku mezi zuby epileptikům – do nemocnice je pak vozí bez zubů. Stačí přitom podložení hlavy bundou nebo vlastníma rukama a vyčkání, až záchvat skončí.

Zapomeňte na rovnání zlomených kostí – to snad ani nepotřebuje komentář.

Zapomeňte na napichování žíly – nový nešvar u airsofťáků hrajících si na combat mediky. Oproti předchozím prohřeškům toto už může být kvalifikováno jako trestný čin.

Foto: Pro vojáky je drilování první pomoci samozřejmostí

Z hlediska psychologické podpory pacienta (patří k protišokovým opatřením) se pokuste ovládnout a vyvarovat se spontánních výkřiků typu: „Jéžiši, lezou mu z břicha střeva!" Z výhledu pacienta odstraňte zakrvácené předměty a vůbec vše, co tak jako nedělá dobře vám, může rozrušit i jej. Zní to možná šíleně, ale jistá soukromá letecká záchranka například dopravila do nemocnice motorkáře s amputovanou nohou tak, že mu ji položila na hrudník.

Nejlepší je tedy držet se standardních postupů a nevymýšlet nic nového. A právě postupy první pomoci pro nejčastější život ohrožující nebo úrazové stavy popíšeme za týden.