Operace Downfall byla plánovaná vojenská operace Spojených států a jejich spojenců ke konci druhé světové války. Cílem bylo napadnout a obsadit japonské ostrovy v rámci jednoho z největších obojživelných útoků v historii. Měla také potenciál stát se jednou z nejkrvavějších vojenských operací, které kdy byly provedeny. Spory o její možné parametry zřejmě nikdy neustanou; jedno číslo je však faktem: v rámci příprav na poslední rozhodující bitvu bylo v USA vyrobeno půl milionu Purpurových srdcí, která jsou udělována vojákům zraněným v boji. Navzdory rozsáhlému plánování se operace Downfall nikdy neuskutečnila – a Purpurová srdce určená pro vojáky zraněné v letech 1945 a 1946 se udělují dodnes.

Foto: Spojenecké bitevní lodě v zátoce Sagami v srpnu 1945 | Wikimedia Commons / Public domain

Po úspěchu Dne D v Normandii bylo stále jasnější, že válka v Evropě brzy skončí. Pro ty, kdo bojovali v Tichomoří, byl však mír stále ještě daleko. Počátkem roku 1945 se na konferenci Argonaut sešli náčelníci generálních štábů, aby vypracovali plán, jak válku co nejefektivněji skončit. Na konferenci vytvořili první součásti toho, co se mělo stát operací Downfall, Američany vedenou invazí do Japonska.

Psali jsme:Osamělá smrt v podzemí nebo nekonečné uznání spolubojovníků - ,,tunelové krysy"

Plán vycházel z předpokladu, že konflikt v Evropě skončí do 1. července 1945 a že invaze na Okinawu, ke které ještě nedošlo, skončí do poloviny srpna. Operace Downfall měla být rozdělena do samostatných částí, které se měly uskutečnit v listopadu 1945, respektive na začátku roku 1946. V první z nich by byly využity jednotky, které již sloužily v Tichomoří, zatímco ve druhé by došlo k nasazení vojáků, kteří by byli převeleni po ukončení bojů v Evropě. Rozsah byl ohromující a operace by byla větším obojživelným vyloděním než Den D.

První fáze operace Downfall, operace Olympic, byla oficiálně naplánována na 1. listopadu 1945. Americká vojska by použila nedávno dobytou Okinawu jako svou základnu, zatímco by obsadila Kjúšú, které by se zase stalo oblastí používanou budoucími jednotkami během operace Coronet.

Do této části operace by se zapojilo 400 torpédoborců, 24 bitevních lodí, 42 letadlových lodí, 14 divizí a dva plukovní bojové týmy. K nim by se připojila námořní flotila britského Commonwealthu čítající čtyři bitevní lodě a 18 letadlových lodí.

Pozemním a námořním silám by v dopravě i při získávání kontroly nad vyloďovacími plážemi pomáhaly 5., 7. a 13. letecká armáda. Strategické bombardování by měly na starosti americké strategické letecké síly v Tichomoří (USASTAF) a britské Tiger Force. K nim by se připojili proslulí "Dambusters", 617. peruť Královského letectva (RAF).
Po předpokládaném úspěchu operace Olympic plánovali Američané další invazi. Ta měla vyvinout vojenský tlak na japonské hlavní město invazí na ostrov Honšú. "Den Y", jak byl nazván, měl začít 1. března 1946 nasazením 25 amerických divizí z 1. a 8. armády, které se měly vylodit na pláži Kujūkuri, respektive Hiratsuka. Po počátečním vylodění mělo být nasazeno dalších 20 divizí jako posily. V plánu také bylo, že se k Američanům v této době připojí nejméně pět divizí Commonwealthu. Pomohly by americkým jednotkám postupovat na sever a obklíčit hlavní město. Poté by se přesunuly k Naganu.

Psali jsme:Japonští vojáci se po bitvě v Bismarckově moři museli povinně naučit plavat

Američané sice vytvořili konkrétní plán invaze do Japonska, ale operace Downfall by je přišla draho. V rámci příprav provedli výpočty, aby zjistili, jaké budou odhadované ztráty. I když se čísla lišila, výsledek byl vždy ohromující. Podle jedné z možností by ztráty byly podobné jako na Okinawě – 35 procent. To znamenalo, že jen invaze na Kjúšú by měla za následek 268 000 obětí na spojenecké straně. Některé odhady však byly mnohem vyšší. Jedna studie provedená během příprav ukázala, že invaze do Japonska by způsobila až čtyři miliony amerických obětí a přibližně 10 milionů japonských mrtvých. Právě tato čísla hrála roli při rozhodování o svržení atomových bomb.

Zatímco USA plánovaly invazi, Japonsko připravovalo svou obranu. Vláda věděla, že pravděpodobnost spojeneckého útoku roste každým dnem, a správně předpokládala, že k němu dojde po sezóně tajfunů v roce 1945. Působivé je, že dokázali také přesně předpovědět, které oblasti budou napadeny. Japonci počítali s nasazením 90 spojeneckých divizí – o 20 více, než kolik by jich bylo použito. V té době už Japonsko vědělo, že válku nevyhraje. Místo toho jeho představitelé doufali, že náklady na invazi budou tak vysoké, že se Spojenci rozhodnou pro příměří.

Operace Ketsugō, japonský plán odporu, měla nejen nasadit impozantní vojenské počty, ale také využít civilisty. Byly vycvičeny masy nových vojáků a 28 milionů mužů a žen pro dobrovolnické bojové sbory. Japonsko také hodlalo použít své nechvalně proslulé kamikaze, aby pomohlo zabránit spojeneckým námořním silám přiblížit se k pobřeží. Než mohla být operace Downfall uvedena v život, svrhli Američané atomovou bombu Little Boy na Hirošimu a krátce nato Fat Man nad Nagasaki. Japonská kapitulace a následný sovětský postup do Mandžuska utvrdily spojence v tom, že operace Downfall již není zapotřebí.

USA ale braly přípravy velmi vážně a šly tak daleko, že bylo vyrobeno téměř 500 000 Purpurových srdcí určených pro v boji zraněné Američany. Protože jich nikdy nebylo zapotřebí, rozhodla se americká armáda tyto medaile udělovat v budoucích válkách; bylo jich vyrobeno tolik, že byly udělovány během války v Koreji, ve Vietnamu a během válek v Iráku a Afghánistánu. Odhaduje se, že jich stále zbývá asi 60 tisíc kusů.

Zdroj: warhistoryonline