Abychom co nejvíce pochopili problematiku konfliktu v Mali, měli bychom si nejprve nastínit pár základních informací. Mali je vnitrozemská africká republika, která je svojí rozlohou asi 16 krát větší než Česko. Bývalá francouzská kolonie Francouzský Súdán, jejíž severní polovina leží na Sahaře, dále přechází v centrální polopoušť až k subtropické savaně na jihu. Život většiny z asi 19 milionů lidí se soustředí kolem řek Niger a Senegal. Zhruba 90 % obyvatel země vyznává islám, hlavně sunnitskou větvi.

Nezanedbatelnou část populace tvoří také národ pouštních kočovníků - berberských Tuaregů. Ti dlouhodobě usilují o svou nezávislost na centrální vládě v hlavním městě Bamaku. Třetí stranou v konfliktu jsou fundamentalističtí fanatici z různých islamistických skupin a jejich podporovatelé z celého islámského světa.

Foto: Mapa oblasti bojů z ledna 2013. Čeští vojáci v současnosti působí ve městě Kouĺikoro asi 60 km severně od hlavního města | Wikimedia Commons

Psali jsme:Česká armáda mění priority při pořizování UAV

Dodejme také, že se v Mali objevila jedna, v tomto regionu velmi nevídaná, věc a tou je demokracie. Po francouzské dekolonizaci v 60. letech mělo Mali podobný osud jako většina mladých afrických států té doby. Nejprve to byla cesta k socialismu následovaná hospodářskou krizí. Během ní přišel v roce 1968 vojenský převrat. Generál Moussa Traoré hlásal, že je to jen dočasné období přechodu k demokracii. Nicméně to samé Traoré tvrdil i po  dalších 20 letech korupce, socialistických experimentů a policejního státu. Konec sovětské podpory Mali po rozpadu SSSR pomohl k dalšímu vojenskému převratu. Stalo se tak v roce 1991, kdy Traorého režim padl a země se vydala demokratickým směrem. V tomto období bylo Mali považováno za jednu z nejstabilnějších zemí Afriky. S výjimkou tuarežského problému existuje v Mali, na africké poměry, etnicky velmi klidné prostředí.

Foto: Tuarežstí povstalci s vlajkou neuznaného státu Azawad, únor 2012 | tuaregove.cz

K otevřenému konfliktu došlo v lednu 2012, když několik tuarežských povstaleckých skupin požadovalo nezávislost nebo větší autonomii pro severní Mali. V březnu byl svržen malijský prezident Amadou Toumani Touré (který byl mimochodem bývalým osobním strážcem prezidenta Traorého) pro neschopnost řešení krize a do čela země se postavil "Národní výbor pro obnovu demokracie a státu" (CNRDR). Mezitím tuarežské "Národní hnutí pro osvobození Azawadu" (MNLA) dobylo tři velká města na severu - Kidal, Gao a Timbuktu. V dubnu hnutí obsadilo město Douentza, čímž dosáhlo svého cíle a odvolalo další ofenzivní akce. Následně vyhlásilo nezávislý stát Azawad.

Foto: Bojovníci islamistického hnutí Ansar Dine (Obránci víry) poblíž města Kidal na severovýchodě Mali, červen 2012 | Wikimedia Commons

Psali jsme:Jak slaví Vánoce naši vojáci daleko od svých rodin a blízkých

MNLA bylo zpočátku podporováno islamistickým hnutím Ansar Dine. To po získání kontroly nad severem země začalo k nelibosti MNLA zavádět striktní právo šaría. Spory o způsobu vedení nově vzniklého státu s Tuaregy záhy přerostly v další konflikt. K Ansar Dine se postupně přidaly další skupiny jako "Hnutí pro jednotu a Džihád v západní Africe" (MUJAO), "Al-Kájda pro islámský Maghreb" (AQIM), nigerijští dobrovolníci z nechvalně proslulého Boko Haram nebo saharská odnož Islámského státu. Do června se tak islamistům podařilo Tuaregy vytlačit z většiny území.

V tu dobu malijská vláda požádala světové společenství o pomoc při znovuzískání severu země. Od ledna 2013 se tak do bojů zapojila francouzská vojenská mise podporována EU, včetně ČR a krátce poté i jednotky Africké unie. Mezinárodní koalici se do první poloviny února podařilo dobýt všechna ztracená města. Proti islamistům se po boku malijské vlády postavila i dříve nepřátelská MNLA.

Foto: Jeden z českých instruktorů společně s malijskými vojáky při výcviku na základně Koulikoro, 2014 | army.cz

V červnu pak došlo k podepsání příměří mezi vládou a tuarežskými povstalci. Přes několik porušení, ozbrojených střetů a teroristických útoků nakonec došlo v únoru 2015 k ukončení bojů. Malijská vláda odmítla udělení autonomie, souhlasila však s přenesením některých pravomocí, s čímž pak boji vyčerpaní Tuaregové souhlasili.

Nicméně v zemi stále není klid a sporadické boje proti islamistickým skupinám pokračují dodnes. Při přestřelkách a protiteroristických akcích jen mezi říjnem a listopadem 2019 zemřelo v boji na sto vládních vojáků.

Zvýšená aktivita teroristů v roce 2019 přivedla vládu ČR k myšlence vyslání bojových útvarů AČR, které by společně s francouzskými speciálními silami a malijskými vojáky čelili zhoršující se bezpečnostní situaci. K doplnění 120 českých vojáků mise EUTM, kteří v současnosti slouží hlavně v roli výcvikových instruktorů pomáhajících při výstavbě a výcviku malijské armády je ale nutný souhlas obou komor parlamentu. Vláda 27. 1. 2020 souhlasila s návrhem na vyslání 60 vojáků, definitivní rozhodnutí by mělo padnout v průběhu tohoto roku.
Článek byl přejat s laskavým svolením autora a redakce stránky "Válka. Válka se nikdy nemění." https://www.facebook.com/WarNeverChange/