Před začátkem druhé světové války se všeobecně uznávalo, že strategické bombardování měst a průmyslových oblastí bude hlavním faktorem, který rozhodne o výsledku jakékoli budoucí války. V roce 1932 pronesl britský premiér Stanley Baldwin projev, v němž poznamenal, že "bombardér se vždy prosadí." Tato věta se v předválečných letech stala hojně citovanou mezi těmi, kdo věřili v účinnost strategického bombardování. Tvrdilo se, že svazy dobře vyzbrojených bombardérů budou schopny přesně dopravit svůj náklad na cíle hluboko na nepřátelském území. Když pak v září 1939 začala válka, rychle se ukázalo, že tomu tak není.

Nálety britských bombardérů za denního světla, především pak na německé námořní základny, vedly k tak vysokým ztrátám, že byly rychle ukončeny. Veškeré operace letounů Bomber Command za denního světla byly po zbytek roku 1939 omezeny a na jaře 1940 byla většina bombardovacích náletů prováděna pouze v noci.

Foto: Vickers Wellington Mk II v dubnu 1941 | Wikimedia Commons / Public Domain

Psali jsme:Rusko jako velmocenský faktor: Letmý souhrn a úvahy nad dlouhým historickým kontextem

Tento přechod na noční bombardování snížil ztráty, k nimž docházelo při denních operacích, ale také nevyhnutelně znamenal snížení přesnosti bombardování. Přesto si bylo Královské letectvo (RAF) jisto, že zasahuje své cíle účinně. Britská bombardovací kampaň pokračovala i v roce 1941, kdy se zvyšoval počet a velikost náletů s použitím dvoumotorových bombardérů, jako byly Wellington, Hampton a Whitley, a také prvního ze čtyřmotorových britských bombardérů, Short Stirling.

RAF tvrdila, že většina jejích bomb dopadá na cíle. Například v týdenní vládní zprávě za období 17.-24. července 1941 bylo uvedeno, že byly provedeny útoky na průmyslové a železniční cíle ve Frankfurtu, Mannheimu, Kolíně nad Rýnem a Hannoveru. Kabinetu bylo sděleno, že "bylo svrženo přes 670 tun tříštivých bomb a přes 58000 kusů zápalných bomb a odhaduje se, že velká část z nich dopadla v cílových oblastech."

RAF byla přesvědčena, že způsobuje na nacistických kapacitách průmyslové výroby vážné škody, ale ne všichni s tím souhlasili. Jedním z nich byl profesor A. V. Hill, známý britský vědec, který byl zároveň členem parlamentu. Hill přednesl v parlamentu projev, v němž poukázal na to, že německé bombardování britských měst v roce 1940 ve skutečnosti vedlo ke zvýšení morálky civilního obyvatelstva a nijak výrazně nesnížilo britské průmyslové kapacity: "Ztráta výroby v nejhorším měsíci bleskové války byla přibližně stejná jako ztráta způsobená velikonočními svátky." Hill zpochybnil, zda bylo britské bombardování německých průmyslových kapacit skutečně tak účinné, jak RAF tvrdilo. Jeden z nejdůvěryhodnějších poradců premiéra Winstona Churchilla, fyzik Frederick Lindemann, 1. vikomt Cherwell, souhlasil a přesvědčil Churchilla, aby zadal vypracování nezávislé zprávy o účinnosti britského nočního bombardování.

Úkolem vypracovat zprávu byl pověřen jeden z Lindemannových asistentů, mladý ekonom pracující pro statistické oddělení admirality, David Bensusan-Butt. Butt analyzoval fotografie více než stovky samostatných náletů nočních bombardérů RAF, které se uskutečnily v červnu/červenci 1941 – tedy ve stejném období, na které se vztahuje výše citovaný informační dokument kabinetu, v němž RAF tvrdí, že "velká část" jejích bomb zasahuje cíle. Tyto fotografie se týkaly čtyřiceti osmi cílů a více než pěti set jednotlivých letů.

Psali jsme:Nejúspěšnější stíhači bitvy o Británii. Polská 303. peruť se přitom zapojila s dvouměsíčním handicapem

Zpráva byla dokončena a zveřejněna v srpnu 1941 a její obsah byl šokující a zničující. Z bombardérů, které hlásily, že úspěšně bombardovaly, v průměru pouze jeden z pěti skutečně shodil bomby do vzdálenosti pěti mil od cíle. V případě cílů v silně bráněném Porúří to byla jedna desetina. Za nocí, kdy byl Měsíc v novu, klesl tento počet na jednu ku patnácti.

A to se týkalo pouze letadel, která tvrdila, že úspěšně bombardovala cíl – netýkalo se to letadel, která z různých důvodů nebyla schopna dokončit svou misi. Butt dále poznamenal: „Je třeba také poznamenat, že definováním cílové oblasti pro účely tohoto šetření jako oblasti o poloměru pěti mil se jedná o oblast o rozloze více než 75 čtverečních mil. To musí přinejmenším pro každé město kromě Berlína tvořit z velké části otevřená krajina. Podíl letadel skutečně svrhávajících bomby na zastavěné oblasti musí být mnohem menší.“

Při vší odvaze, profesionalitě a odhodlání posádek britských bombardérů bylo jasné, že většina jejich bomb neškodně dopadá na volnou krajinu a jen velmi málo jich skutečně zasahuje továrny a železniční stanice, které jsou jejich cílem. Odhadovalo se, že pouze 1 % všech svržených bomb skutečně dopadlo do bezprostřední blízkosti cíle. RAF zdaleka nezasadila německému průmyslu rozhodující úder, ale ztrácela posádky a letadla téměř bez znatelného efektu. Následovala vášnivá debata, v níž se odpůrci RAF snažili přesměrovat zdroje do jiných složek britských ozbrojených sil. Místo toho RAF pokračovala v noční bombardovací kampani, ale přešla z "přesného bombardování" na "plošné bombardování".

V únoru 1942 byla vydána směrnice o plošném bombardování. Ta změnila útoky RAF z průmyslových a dopravních cílů, které podle Buttova hlášení nebyly schopny spolehlivě zasáhnout, na útoky na celá německá města s cílem přímo narušit německý průmysl a podlomit morálku německého obyvatelstva.

S postupující válkou se schopnost RAF zasahovat cíle v noci dramaticky zvyšovala. V roce 1942 začaly operovat Pathfinder Force, vysoce vycvičené posádky bombardérů vybavené nejmodernějšími navigačními přístroji, které shazovaly světlice, aby navedly zbytek bombardovacích svazů na cíl.

Rádiové navigační přístroje včetně Oboe, GEE a G-H se v letech 1942/1943 začaly hojně montovat do nových britských bombardérů, jako byly Halifax a Lancaster. Počátkem roku 1943 byl na některé bombardéry RAF namontován první palubní radar H2S, který jim umožňoval identifikovat a přesně bombardovat cíle i v mracích a mlze.

Do konce druhé světové války byly bombardéry RAF schopny spolehlivě shazovat bomby do vzdálenosti pětadvaceti metrů od cíle z výšky 5 tisíc metrů. Když bombardéry RAF ze 617. perutě zaútočily v březnu 1944 na továrnu na pneumatiky Michelin v Clermont-Ferrand ve Francii, podařilo se jim minimalizovat francouzské ztráty tím, že zcela zničily důležité dílny, zatímco jídelnu vedle nich ponechaly z velké části nepoškozenou.

Zveřejnění Buttova hlášení v roce 1941 bylo bolestným šokem nejen pro RAF, ale i pro celou britskou vládu. Nicméně místo toho, aby vedla k opuštění kampaně nočního bombardování, poskytla naopak zásadní podnět ke snaze zlepšit přesnost britského bombardování.

Zdroj: warhistoryonline