Ve dnech 4. až 8. května 1942 se japonské a americké loďstvo v Tichomoří zapsalo do historie. Poprvé v historii se odehrála námořní bitva, v níž se ani jedna flotila nedostala na dohled té druhé, a tím definitivně naznačila, kam se bude ubírat námořní válčení. Bitevním lodím a křižníkům již zůstane jen podpůrná role – válku na moři budou rozhodovat palubní letouny. Bitva sama byla taktickým vítězstvím Japonců. Strategický úspěch si ale připsali Američané.

Na jaře 1942 ovládali Japonci většinu jižního Pacifiku. Poté, co se zmocnili mnoha ostrovních řetězců od východní Asie až po Austrálii, měly být jejich dalším cílem Guadalcanal a Nová Guinea, odkud by mohli zahájit invazi do Austrálie. Ačkoli Austrálie nebyla světovou velmocí, významně přispěla k podpoře spojenců. Její vojáci bojovali po boku Britů v severní Africe. Její válečné lodě byly nasazeny po boku Američanů v Tichomoří. Byla důležitou součástí obchodní a zásobovací sítě, která udržovala americké síly v Pacifiku akceschopné. Klíčovým místem pro japonský plán invaze do Austrálie byl přístav Port Moresby na jižním pobřeží Nové Guineji, který se stal cílem japonské vyloďovací i pozemní operace. Její zajištění dostaly na starost letadlové lodě Šókaku a Zuikaku.

Foto: Japonská letadlová loď Šókaku napadená americkými bombardéry, 8. května 1942 | U.S. Navy / Public domain

Psali jsme:Otto Carius - německé tankové eso, který s kolegou zneškodnil 17 ruských tanků za 20 minut

Američané vyslali operační svaz 17 pod velením kontradmirála Franka J. Fletchera do Korálového moře, aby japonský vyloďovací svaz našel a zničil. Task Force 17 měl dvě letadlové lodě – Yorktown (CV-5), Fletcherovu vlajkovou loď, moderní plavidlo uvedené do služby v roce 1937, a o deset let starší mohutný Lexington (CV-2), což měl být původně bitevní křižník, dokončený ve 20. letech jako letadlová loď. Výhodou Američanů bude v nastávajícím střetnutí radar.

Jejich letadlové lodě nesly tři typy letadel – 72 průzkumných a střemhlavých bombardérů Douglas SBD-2 Dauntless, 36 již poněkud zastaralých torpédových bombardérů Douglas TBD-1 Devastator, které svými výkony velmi zaostávaly za japonskými protivníky, a 36 stíhaček Grumman F4F-3 Wildcat, jejichž úkolem bylo potírat nepřátelská letadla a chránit bombardéry. I tyto letouny zaostávaly v určitých ohledech za nebezpečnými japonskými stíhačkami. Účinná taktika nasazení, která měla nepřátelské výhody eliminovat, teprve vznikala.

Proti Američanům stály síly kontradmirála Takagiho – zmíněné letadlové lodě Šókaku a Zuikaku, veteráni útoku na Pearl Harbor, dva křižníky a clona torpédoborců. Na japonských letadlových lodích bylo 42 střemhlavých bombardérů Ajči D3A1 Val, 41 torpédových letounů Nakajima B5N2 Kate a 42 velmi obratných stíhaček Mitubishi A6M2 Zero, jejichž slabinou byla především absence pancéřování a ochrany palivových nádrží. Celkově však byla tato letadla technologicky lepší než letadla Američanů, a zároveň Japonci stále disponovali dostatečným počtem velmi dobře vycvičených a zkušených pilotů.

Dne 4. května se Takagi nacházel poblíž ostrova Tulagi, kde se předchozího dne vylodily japonské jednotky v rámci dobývání Guadalcanalu. Fletcher se rozhodl, že je čas čelit japonskému postupu. Odstartovalo 28 Dauntlessů a 12 Devastatorů, aby zaútočily na plavidla kolem ostrova a potopily torpédoborec, tři minolovky a různá podpůrná plavidla.

Psali jsme:Příběh nejslavnějšího indiána 2. světové války

Takagi odplul se svou flotilou na západ, aby po Američanech pátral, zatímco invazní síly pod velením kontradmirála Kadžioky zamířily ke Korálovému moři a svému konečnému cíli na Nové Guineji. Ráno 7. května americký průzkum objevil japonskou invazní flotilu. Byly vypuštěny bombardéry a potopily lehkou letadlovou loď Šóhó, jedinou letadlovou loď v Kadžiokových invazních silách. Šest amerických letadel bylo ztraceno, ale invazní flotila nyní neměla žádné letecké krytí a byla zcela odkázána na Takagiho svaz.

Mezitím menší smíšená australská a americká flotila pod velením kontradmirála Crace zablokovala postup invazní flotily v Jomardském průlivu. Takagiho torpédová letadla se pokusila na tuto flotilu zaútočit, ale ta byla chráněna Wildcaty z Lexingtonu a výrazně přispělo také zhoršené počasí. Japonci odepsali ztrátu devíti bombardérů a dvou stíhaček a nezaznamenali žádný úspěch. A protože Crace stále blokoval průjezd, byla zranitelná invazní flotila nucena ustoupit. Nyní bylo na Fletcherovi a Takagim, aby vybojovali kontrolu nad Korálovým mořem, což celé střetnutí rozhodne.

Ráno 8. května svítilo nad Fletcherovým svazem jasné slunce, zatímco Takagiho svaz proplouval hustou oblačností, což byly pro Japonce ideální podmínky a velká výhoda. Kolem 6:00 vyslaly obě strany průzkumné letouny, a jakmile byla jejich poloha zjištěna a sdělena rádiem, startovaly bombardéry. K japonskému svazu dorazily kolem 10:30. První americké letouny se ukryly v mracích, zatímco čekaly na přílet ostatních. Jakmile se Šókaku vynořila zpod mraků, Američané zaútočili.

Japonské stíhačky se vrhly na americké letouny jako sršni, zatímco Šókaku prudce manévrovala, aby pilotům bombardérů ztížila zaměření pum a torpéd. Přesto loď dvě bomby zasáhly a stačily k tomu, aby se letová paluba stala nepoužitelnou, což znemožnilo další starty letounů. Vznikl také požár, který se rozšířil po celé lodi. Šókaku byla nucena ustoupit, zatímco její letouny, které byly ve vzduchu, přistály na Zuikaku.

Japonské bombardéry dosáhly americké flotily v 10:55. Letěly vysoko a unikly i stíhacímu zajištění amerického svazu. Ve snaze je zastavit vyslali proti nim Američané dokonce vlastní bombardéry, ale těžké a nepříliš rychlé Dauntlessy se pokusily zastavit své japonské „kolegy“ bezvýsledně. Yorktown se první vlně útoků vyhnul, ale bomba druhé vlny prorazila letovou palubu a loď zapálila. Japonci poté obrátili svou pozornost na Lexington. Zásahy dvou torpéd a dvou bomb způsobily, že se loď silně naklonila a její kotelny byly zatopeny. Druhá letadlová loď amerického námořnictva zařazená do služby se zanedlouho stane první ztracenou. Unikající palivo způsobilo na palubě Lexingtonu dvě mohutné exploze. Jak se požáry šířily, posádka opustila loď a ta byla nakonec potopena torpédy z amerického torpédoborce. Její vrak bude objeven v březnu 2018.

Bitva byla fakticky ukončena, ale za jakou cenu a s jakým výsledkem? Japonci ztratili 80 letadel, zatímco Američané 66. Zahynulo 900 japonských námořníků a letců, zatímco Americké ztráty dosáhly počtu 543. Bitva v Korálovém moři byla přelomovou akcí. Japonská operace proti Port Moresby byla odražena. Poškozený Yorktown se podaří zázračně rychle opravit a loď za dramatických okolností zasáhne do rozhodující bitvy u Midway, kde přispěje ke zkáze japonského úderného svazu a sám bude potopen. Poškození Šókaku si vyžádalo dlouhé opravy, Zuikaku přišla o mnoho letounů. Válka v jižním Pacifiku ztratila po bitvě v Korálovém moři z japonské perspektivy dynamiku, a iniciativu převzali srpnovým vyloděním na Guadalcanalu Američané. Bude zahájeno tažení, které skončí v září 1945 podpisem japonské kapitulace na palubě bitevní lodi Missouri kotvící v Tokijském zálivu.

Zdroj: warhistoryonline.com