Historii způsobu boje podobného taktice odstřelovačů lze sice vysledovat již v období před zavedením palných zbraní, ale právě až s nástupem pušek činnost ,,sniperů" začala mít opravdu význam a bojové výsledky. Nebylo tomu ale tak vždy, protože první ruční palné zbraně, například muškety s hladkým vývrtem hlavně a doutnákovým zámkem, nebyly pro přesnou střelbu na velkou vzdálenost vůbec vhodnými zbraněmi pro svou nízkou přesnost.

Foto: Puška Whitworth

Vojsko dávalo přednost hromadné střelbě na formace protivníka, než přesné střelbě na konkrétní cíl. V té době bylo navíc střílet na důstojníky a velitele nečestné a vůbec tomu nebylo zvykem. Jak už to ale bývá, s vývojem způsobu vedení boje je se mění i nároky na zbraně a díky technologickému pokroku začátkem 18. století nebylo nereálné začít vyrábět pušky, které měly již drážkový vývrt a dokázaly střílet na v té době nepředstavitelné vzálenosti s vysokou přesností, byť to byly stále předem nabíjené ,,muškety" na černý prach. 

Psali jsme:Krasnopol-M2: ruská přesná dělostřelecká munice

Foto: Porovnání přesnosti pušek Enfield a Whitworth na vzdálenost 457 metrů

Tyto nároky můžeme sledovat především na straně nových Američanů ve válce za nezávislost. Na počátku 18. století se v Pensylvánii vyráběly dlouhé pušky známé též pod názvem Kentucká puška. Tato zbraň byla předovka s drážkovaným vývrtem hlavně a obvykle křesadlovým zámkem. Byla používána jak pro lov, tak ve francouzsko-indiánské válce a následně ve válce za nezávislost. Touto zbraní se střílelo běžně až na 300yardů. Nevýhodou této zbraně byla pomalá střelba. Rychlost dosahovala maximálně jednu ránu za minutu. Výstřelem této zbraně byl 7. října 1780 zabit na vzdálenost 410m britský kapitán Patrick Ferguson, který byl mimo jiné konstruktérem a propagátorem pušek nabíjených zezadu. Jím vedená jednotka se po jeho smrti vzdala. 

Historicky známý zásah odstřelovače je zabití britského admirála Nelsona 21. října 1805 v bitvě u Trafalgaru. Osudný výstřel vyšel ze standardní vojenské předovky s hladkým vývrtem a byl pravděpodobně veden na vzdálenost 75m, což představovalo hranici účinného dostřelu této zbraně. 

Účinnou a známou zbraní používanou a někdy i uváděnou jako první odstřelovačská puška je puška Whitworth. Tuto pušku vytvořil anglický vynálezce Joseph Whitworth v roce 1854.

Psali jsme:Pokrok nezastavíš: Teleskopická vs. beznábojnicová munice

V roce 1857 ji nabídl Britské armádě namísto tehdy používané pušky Einfield. Puška byla technicky lepší a prokázala vysokou přesnost a dostřel, ale byla drahá, takže nebyla přijata do výzbroje. Pro tuto pušku Whithworth vytvořil speciální způsob drážkování. Hlaveň má průřez šestihranu stočeného do šroubovice. Střela má stejný tvar. Tím bylo dosaženo výborného utěsnění střely a relativně malého tření. Puška má ráži .451”. Je nabíjená zepředu a má perkusní zámek. Při testech bylo možno zasáhnou terč ve vzdálenosti 2000 yardů. (1829 metrů!!!)

Foto: "Na tuhle vzdálenost netrefí ani slona." Poslední slova před smrtí unijního generála Johna Sedgwicka na výzvu, aby se schoval před jižanským vojskem při bitvě u Spotsylvanského dvora (+8.5.1864)

Určitý počet těchto zbraní byl dodán do států Konfederace v době občanské války. V roce 1862 byl touto puškou byl smrtelně zraněn generála Unie Whippl na vzdálenost 900 yardů. Na konci americké občanské války byly již odstřelovačské pušky vybaveny zaměřovací optikou.

V následujících videích se podíváme nejen na představení pušky samotné, ale také na praktickou střelbu. Myslím si, že se jedná o úctyhodnou zbraň, zejména když si uvědomíme, na jaké vzdálenosti se v té době střílelo mířenou střelbou. Pár dobrých střelců s takovými puškami dokázalo výrazně ovlivnit průběh celé bitvy.

Pratická střelba puškou Whitworth na vzdálenost 1189 metrů není vůbec nic jednoduchého ani dnes s moderními puškami s nábojnicovým střelivem. Podívejte se sami, jestli by jste něco podobného dokázali.