Nacistické Německo zvrátilo všechny demokratické instituce, které měly prosazovat právní stát a zajišťovat spravedlivou vládu obyvatel nejmocnějšího evropského státu. V tomto vztahu k právu pak hrál Roland Freisler v rámci této pokřivené ideologie obrovskou roli.

Freisler již od mládí projevoval silné vlastenecké sklony vůči své zemi. Za své činy u 22. divize německé císařské armády během první světové války byl vyznamenán Železným křížem 1. a 2. třídy. Byl zajat ruskými vojsky a v roce 1918 internován v zajateckém táboře. Tehdy se Freisler naučil rusky, byl jmenován komisařem a pověřen organizací zásobování tábora potravinami. Titul, který mu udělili komunisté, zabrání Freislerovi v dalším postupu v nacistické straně, protože pošpiní jeho pověst a bude vypadat jako někdo, kdo spolupracoval se Sověty.

Foto: Freisler v roce 1944 | Bundesarchiv, Bild 151-39-23 / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Německý svobodník v Normandii osobně zabil nebo zranil více než 1000 amerických vojáků během 1 dne

Freislerovo působení během Velké války přerušilo jeho studium práv a po skončení konfliktu se vrátil na univerzitu v Jeně a v roce 1922 získal doktorát práv. Během čtyř let měl své právnické znalosti využít k nemorálním účelům a po vstupu do strany v roce 1925 skončil jako obhájce členů nacistické strany u soudu.

Přestože ho členové nacistické strany považovali za nevhodného, díky svým vystoupením u soudu přesto upoutal pozornost špiček strany. V roce 1933 byl Freisler jmenován ředitelem pruského ministerstva spravedlnosti, následovalo působení ve funkci státního tajemníka pruského ministerstva spravedlnosti (1933-1934) a říšského ministerstva spravedlnosti (1934-1942).

Tento ďábelský zastánce nacionálního socialismu se díky kombinaci svých vynikajících právních znalostí, agresivního vystupování a taktiky ponižování v soudní síni rychle stal jedním z nejobávanějších soudců v celé zemi. Freisler se nerozpakoval odepřít obžalovanému šle a pásek a pak ho odsoudit za pohrdání soudem kvůli tomu, že si během procesu nedokázal udržet kalhoty nahoře. Stejně tak se nerozpakoval posílat na smrt děti. Navzdory této horlivé a doširoka otevřené oddanosti Hitlerovi a jeho ideologii nebyl Freisler nikdy povýšen do žádné funkce mimo soudnictví.
Existuje řada teorií, proč tomu tak bylo: podle jedné z nich Freisler neměl podporu nikoho z vedoucích představitelů strany, podle jiné mu v dalším postupu bránilo jeho spojení s komunismem v minulosti. 

Tzv. Lidový soud byl samostatným systémem mimo dosah běžného soudnictví a být před něj za Freislera postaven znamenalo odsouzení. V 90 % případů, které mu byly předloženy, soudce vynesl rozsudek smrti nebo doživotního vězení. Freislerovi se podařilo udělat ze soudu psychologickou zbraň a nástroj kontroly občanů nacistického Německa. Měl také pochybnou čest být mužem, který poprvé v moderní historii své země zavedl trest smrti pro mladistvé.

Psali jsme:11. září 2001 - Den kdy Amerika zažila skutečné peklo

Procesy, které vedl, byly popisovány jako výkonná popravčí ruka státu, v níž byl Freisler radostným soudcem, porotcem a katem. Dokonce vzal soudní protokoly a opepřil je co nejvíce nacistickou terminologií, aby rozsudkům dodal jakousi zvrácenou legitimitu. V letech 1942-1945 nechal Freisler popravit 5000 lidí – za tři roky postavil před popravčí četu tolik obžalovaných jako Lidový soud celkově v letech 1934-1945. Rodině katolického kněze Josefa Müllera dokonce poslal účet za jeho popravu gilotinou.

Podobné činy ukazují chladnokrevnost tohoto muže a také elán a energii, s jakou se ujal své role v Lidovém soudu, který se stal synonymem pro ukázkové procesy a kruté rozsudky. Možná i díky tomu byl Freisler považován za natolik důležitého, že byl v roce 1942 pozván na konferenci ve Wannsee, která se měla zabývat "konečným řešením" pro židovskou rasu v celé Evropě.

Jako soudce byl tento nacista silou, se kterou se muselo počítat. Mluvil s mimořádnou zuřivostí a okřikoval ty, kteří byli před něj předvedeni. Freisler byl zjevně oddaným stoupencem Hitlera a jeho ideologie – což se odráží i v obviněních těch, kteří byli před něj postaveni.

Většina z nich se týkala "poraženectví" nebo prodeje zboží na černém trhu a zpomalení práce. Tyto trestné činy spadaly pod široký pojem "politické delikty" a většinu z nich řešil zuřivý soudce tvrdě. Freisler byl soudcem, který dohlížel na mnoho vysoce postavených případů, včetně případu skupiny Bílá růže, která byla dopadena gestapem. Organizace byla nenásilná, ale potkala ji krvavá smrt, když byli vůdci kroužku v roce 1943 sťati gilotinou.

Jedním z jeho nejzdokumentovanějších okamžiků byl proces se skupinou, která v roce 1944 zosnovala atentát na Hitlera. Proces byl zdokumentován, aby mohl být použit jako propaganda, a film ukázal, jak Freisler vyslýchá obžalované, přičemž se schyluje k nadávání a ponižování obviněných. Téměř všichni, kteří byli během tohoto procesu předvedeni, byli oběšeni, mnozí do dvou hodin po vyhlášení rozsudku.

Soudce zemřel ještě v době, kdy kolem něj zuřila válka, při náletu na Berlín v roce 1945. Bylo to v sobotu a Freisler předsedal zasedání Lidového soudu. Jednání zastihl americký nálet. Soud byl urychleně evakuován, ale Freisler vběhl zpět do budovy, aby si vyzvedl některé dokumenty, které považoval za důležité pro fraškovité procesy, které vedl. V tu chvíli dopadla bomba a soudce byl rozdrcen pod padajícím kusem zdiva. Kdyby se tak nestalo, nepochybně by skončil mezi obviněnými během norimberských procesů.

Zdroj: warhistoryonline