Po Číně a Indonésii zamíří dodávky ruských víceúčelových bojových letounů Suchoj Su-35S pravděpodoně i do Egypta. Dne 18. března přišly ruské noviny Kommersant s oznámením, že Rusko podepsalo smlouvu s Egyptem o dodávce několika desítek strojů Su-35S.

Ruská Federální služba pro vojensko-technickou spolupráci ani obchodní společnost Rosoboronexport zatím zprávu Komersantu nijak nekomentovaly. Zdroj mimo jiné také uvádí, že kontrakt má hodnotu přibližně 2 miliardy dolarů a kromě asi dvou desítek letadel obsahuje i jejich výzbroj. Smlouva o dodávkách Su-35S exportního provedení (slabší motory, slabší radar) byla údajně podepsána na konci loňského roku a v současné době již probíhá jejich výroba.

Foto: Ruský víceúčelový stíhací letoun Su-35S | Wikimedia Commons

Psali jsme:Convair XFY Pogo aneb podivný letoun s kolmým startem

Je třeba připomenout, že egyptské vojenské letectvo momentálně přebírá i lehčí ruské víceúčelové bojové letouny RSK MiG-29M/M2. Jako zajímavost k pořízení strojů MiG-29M/M2 lze zmínit, že Egypt si přál dodání protiletadlových řízených střel s větším dosahem, něž jakým disponují střely americké provenience na letounech izraelského letectva. Posilování egyptských leteckých sil však zahrnuje i francouzské stíhačky Dassault Rafale. 

Letouny Su-35S jsou víceúčelové stroje generace 4++, které disponují některými prvky letounů páté generace. Jsou vybaveny motory s vektorovatelnou tryskou, které jim dávají vyjímečné manévrovací schopnosti. Čínské dojmy z dodaných Su-35S do Číny jsou podle internetových zdrojů zatím velmi pozitivní.

Foto: Ruský víceúčelový stíhací letoun Su-35S | printscreen z YouTube

Suchoj Su-35 (V kódu NATO „Flanker-E“) je ruský víceúčelový stíhací letoun, který je výraznou modernizací stroje Suchoj Su-27. Na počátku vývoje nesl název Su-27M, ovšem postupem času došlo k mnoha významným změnám motorů, radaru, zbraňových systémů i navigace, takže dostal název Su-35. První prototyp letounu vzlétl v roce 1988. Do služby v ruském vojenském letectvu byl nasazen roku 1995.

Psali jsme:Budoucnost tanků T-72

V podobě Su-27 letectvo Sovětského svazu získalo výkonný stroj představující absolutní světovou špičku po stránce aerodynamického řešení. Avšak některé prvky Su-27 nedosahovaly požadovaných parametrů. Především rozsah funkčních možností avioniky se nevyrovnal americkým F-16C/D, F-15E a F-18C/D. Proto již po nástupu Su-27 do výzbroje bylo přijato rozhodnutí o další modernizaci letounu. Požadavky na nový letoun byly následující:

• schopnost ničení obtížně zjistitelných cílů
• vysoká bojová životnost
• nižší pracovní zatížení pilota
• spolehlivá činnost za podmínek REB (radioelektronický boj)
• zvýšení efektivnosti letounu bez spolupráce s externími prostředky navedení

Foto: Letoun Su-27M | Wikimedia Commons

První z prototypů Su-35 vzlétl T-10M-1 s trupovým číslem 706. Svůj standardní let absolvoval dne 28. června 1988 a letoun měl standardní šedomodrou kamufláž. Tento prototyp měl ještě původní podvozek převzatý beze změny od základní stíhací verze Su-27, s jednoduchým kolem a také původní svislé ocasní plochy s horní, šikmo říznutou hranou směrem dozadu dolů. Letoun byl vybaven původním radiolokátorem. V roce 1992 se vznesl první předsériový letoun s označením T-10M-3 a do poloviny roku 1994 bylo vyrobeno celkem 9 letounů.

Od roku 1992 byl Su-27M nabízen na mezinárodním trhu pod exportním jménem Su-35. Letadlo se zúčastnilo více leteckých show a koncem tisíciletí i tendrů na nákup stíhaček pro korejské a brazilské letectvo. Přestože byl Su-27M obratnější než Su-27, měl modernější avioniku a nesl větší škálu zbraní typu vzduch-země, Rusko s ním žádné exportní úspěchy neslavilo. Bez ohledu na to, že se nepodařilo prodat do zahraničí ani jediný kus, šlo skutečně o pokrokovou modernizaci. Konstruktérům se podařilo snížit hmotnost letadla použitím kompozitních materiálů a hliníko-lithiových slitin. Jedním z charakteristických rysů této konstrukce byla kachní křídla, která zlepšila proudění vzduchu nad křídly.

Foto: Letoun Su-35 | Pixabay se souhlasem autora

Tato zlepšená aerodynamika v kombinaci s ovládáním letadla přes systém fly-by-wire umožnila stroji létat pod úhlem náběhu 120°. O pohon se staral dvouproudový motor Ljulka AL-31FM (AL-35F), který byl větší a spolehlivější než jeho předchůdce a dosahoval maximálního tahu 125 kN. Nový radar N011 mohl sledovat 15 vzdušných cílů a na šest z nich současně navádět rakety. Kokpit byl modernizován a vybaven barevnými LCD obrazovkami. Dolet byl zvýšen na 4 000 km a dal se prodloužit ještě více díky možnosti tankování paliva za letu. Zajímavostí je, že následnou úpravou Su-27M vznikla v roce 1996 experimentální letoun Suchoj Su-37 s měnitelným vektorem tahu. I když se Su-37 nikdy nedostal do výroby, některé z jeho vylepšení byly integrovány do pozdějších modernizací jako je Su-30MKI a Su-35S.

V roce 2003 se Suchoj pustil do druhé modernizace Su-27, která byla později nazvána 'Su-35S' . Tato varianta má výrazně přepracovaný drak, vylepšenou avioniku, motory s měnitelným vektorem tahu a snížený čelní radarový odraz. První experimentální Su-35S byl dokončen v létě 2007 a poprvé se objevil na veřejnosti na ruských leteckých dnech MAKS-2007. Svůj první let absolvoval 19. února 2008. V roce 2010 se začal Su-35S sériově vyrábět a do armády byl zaveden 12. února 2014. Su-35S je víceúčelová stíhačka generace 4++, využívající technologie páté generace. Představuje technologický mezistupeň mezi Su-30MK a vyvíjeným T-50 PAK FA.

Foto: Letoun Su-35S během vzletu | Wikimedia Commons

Technické údaje

Posádka: 1
Délka: 21,95 m
Rozpětí: 14,75 m
Výška: 5,92 m
Nosná plocha: 62,20m2
Hmotnost prázdného letounu: 19 000 kg
Vzletová hmotnost: 25 300 kg
Maximální vzletová hmotnost: 34 500 kg
Motor: 2 × dvouproudový motor Saturn 117S (AL-41F1S) s přídavným spalovaním a s 3D měnitelným vektorem tahu
maximálny tah: 86,3 kN každý
tah s přídavným spalovaním: 142 kN každý
Zásoba paliva bez přídavných nádrží: 11 500 kg
Zásoba paliva s 2 přídavnými nádržemi: 14 300 kg
Maximální rychlost: 2 500km/h (2,35 M)
Maximální rychlost při zemi: 1 400 km/h (1,17 M)
Dolet s 2 přídavnými nádržemi: 4 500 km
Dolet ve vysoké letové hladině: 3 600 km
Dolet v nízké letové hladině: 1 580 km
Dostup: 19 000 m
Maximální přetížení: 9 g

Video: Prezentace letounu Suchoj Su-35 / YouTube

Výzbroj

Hlavňová: automatický letecký kanón GŠ-301 ráže 30 mm (zásoba střeliva: 150 ks)
12 externích závesů (2 x na konci křídel, 6 x pod křídly, 4 x pod drakem stroje) – s nosností do 8 000kg

Rakety vzduch-vzduch:
8 x R-27ER (AA-10 Alamo-C)
4 x R-27ET (AA-10 Alamo-D)
12 x R-73E (AA-11 Archer)
6 x R-77 RVV-AE (AA-12 Adder)

Rakety vzduch-zem:
6 x Ch-31P/Ch-31A
6 x Ch-29T/L
6 x Ch-25
6 x Ch-38
6 x Ch-58
6 x Ch-59MK
6 x S-25LD/S-8/S-10

Pumy:
4 – 5 x KAB-500KR
2 – 3 x KAB-500KR
2 – 3 x KAB-1500L

Zdroj: Militarybox, CC BY-SA, ruslet.webnode.cz, Wikipedia, YouTube