Projekt Babylon byl irácký krycí název pro konstrukci superzbraně, kterou Sadám Husajn zadal v roce 1988. Inženýrem odpovědným za projekt byl Kanaďan Gerald Bull. Bull měl za sebou historii ambiciózních projektů zadaných kanadskou vládou, když poprvé vypracoval plány na vzkříšení technologie superzbraně opuštěné během druhé světové války. 

Superděla používali Němci k ostřelování oblastí z velké vzdálenosti během obléhání. Nejvýznamnějšími superděly z tohoto období byly Big Gustav a Dora. Používala 80cm projektil, který dokázal úspěšně střílet na vzdálenost téměř 47 kilometrů. Byla však značně nepraktická.

Foto: Rodina Saddáma Husajna koncem 80. let minulého století | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Konec bitevního kolosu Musaši – zásahu 19 torpédy a 17 bombami nemohla odolat

Pohybovala se pouze po kolejnicích, obsluhovala ji posádka o několika stech lidech a byla vysoce nepohyblivá, což byl snadný cíl pro spojenecké bombardéry. Konstrukce byla příliš nákladná a stejně tak i údržba. Bullův nápad byl jiný. Pokud by se zbraň nepoužívala v boji, mohla by být využita k jiným účelům.
Měl v úmyslu vyrobit takzvané vesmírné dělo, které by mohlo vynášet satelity na oběžnou dráhu. Po sérii neshod s Kanadskou zbrojní a výzkumnou vývojovou organizací (CARDE) odešel v roce 1960 pracovat na McGillovu univerzitu v Montrealu. O jeho práci se brzy začal zajímat Pentagon. Stal se vedoucím projektu HARP – High Altitude Research Program (nezaměňovat s HAARP). Zde se mu podařilo sestrojit dělo, které dokázalo vystřelit projektil desítky kilometrů vysoko na oběžnou dráhu.

Projekt měl základnu na Barbadosu, odkud byly střely odpalovány směrem na východ k Atlantickému oceánu pomocí starého děla amerického námořnictva délky 50 ráží (16 palců, 410 mm). Později byl projekt rozšířen na dělo s délkou hlavně 100 ráží (přibližně 40 m). V roce 1966 bylo v rámci projektu instalováno třetí a poslední 16palcové dělo na novém zkušebním místě v Yumě v Arizoně. Dne 18. listopadu 1966 vystřelilo dělo v Yumě 180kg projektil rychlostí 2100 m/s, který byl krátce vyslán do vesmíru a stanovil výškový rekord 180 km. Tento světový rekord stále platí i v roce 2022, a dost možná bude platit navždy, protože střílet satelity na oběžnou dráhu z děl už možná nikdy nikdo nebude.

Krátce poté byl projekt zrušen kvůli sporům ohledně politiky ve Vietnamu a zachování tradičních dobrých kanadsko-amerických diplomatických vztahů a Bull založil vlastní soukromou společnost Space Research Institute, Inc. Poté se v sedmdesátých letech podílel na projektech pro Jihoafrickou republiku, kde stavěl houfnice, které měly pomoci porazit komunisty v Angole. Tuto zakázku poskytla Bullovi CIA, aby pomohl změnit průběh války, protože Kubánci a Sověti podporovali angolské komunisty.

Za Carterovy vlády byl obviněn OSN z obchodu se zbraněmi a v roce 1980 skončil na šest měsíců ve vězení. Tato událost podnítila jeho žoldnéřsko-vědecký postoj a v roce 1988 souhlasil, že pomůže Saddámu Husajnovi sestrojit superzbraň pod názvem Projekt Babylon.

Psali jsme:Okno do historie: Jaké bylo stravování slavných spartských válečníků

Během této doby Bull vyrobil dvě superzbraně – Baby Babylon a Big Babylon. Baby Babylon byl prototyp, který sloužil k testovacím účelům. Používal 350mm projektil, který byl vystřelován skrz hlaveň dlouhou 46 m. Mohl dosáhnout dostřelu až 750 km a vážil 102 tun. Byl projektován jako zcela nepohyblivý.

Dalším krokem byl Big Babylon. Záměrem bylo postavit dva. Jeho specifikace byly 156 m dlouhá hlaveň, která vystřelovala 1 m dlouhý projektil. Dělo mělo vážit 2100 tun. Bull na stavbě tohoto děla uplatnil svůj výzkum HARP, protože mělo jít o kosmické dělo, které by případně vystřelovalo satelity na oběžnou dráhu.

Další možný účel byl vojenský, ale ten vyžadoval terminální naváděcí systém zabudovaný do projektilu, protože samotná zbraň byla zcela nepohyblivá a neměla možnost měnit náměr ani odměr. Její schopnost střílet konvenční projektily byla poměrně omezená. Nebylo možné s ní zamířit, měla pomalou rychlost střelby a výstřel samozřejmě prozradil její polohu – což bez možnosti tuto polohu změnit bylo sebevražedné. Jeho bojové použití tak nemělo větší význam než dřívější německé superdělo.

Foto: 2 části iráckého superděla Big Babylon | Wikimedia Commons / Public domain

Nikdy nebylo zcela jasné, k jakému účelu chtěl Saddám Husajn tyto zbraně použít, protože Irák v té době již získal rakety Scud, které byly účinnější a praktičtější než superzbraně. Bull nicméně plánoval dodat vylepšenou verzi Velkého Babylonu, takovou, kterou by bylo možné namontovat na vlakový vůz a v případě potřeby přemístit. Dostřel třetího děla měl být přibližně 1000 km, což by ohrozilo jak Izrael, tak Írán, s nímž měl Saddám přinejmenším problematické diplomatické vztahy.

Superzbraň Big Babylon nebyla nikdy dokončena, protože její autor Gerald Bull byl v březnu 1990 v Bruselu zavražděn. O atentátu existuje řada teorií. Mossad, izraelská tajná služba, jako první rozšířila informace o zapojení iráckých agentů do atentátu, a to jen několik hodin poté, kdy k němu došlo. Jiní naznačují, že za atentátem mohly stát vlády Íránu, Sýrie nebo Jihoafrické republiky. Někteří tvrdí, že šlo o práci západních tajných služeb, jako je CIA nebo MI6, a pak se opět objevují i teorie, že to udělali Chilané, neboť Bull měl určité vazby na chilského diktátora generála Pinocheta.

Brzy po této události zabavili britští celníci zásilku součástek pro tuto zbraň, které byly dovezeny z Anglie. Součástky byly pod různými záminkami dovezeny z Anglie, Španělska, Francie, Švýcarska, Itálie a Německa. V tomto případě byly bedny označeny jako "petrochemické tlakové nádoby". Po válce v Perském zálivu v roce 1991 Iráčané přiznali existenci nedokončených zbraní a OSN je v rámci odzbrojovacího procesu zničila.

Zdroj: warhistoryonline