Když se sedmnáctiletý Joe Ekins z anglického Yieldenu, zaměstnanec v továrně na boty, zapsal v roce 1940 do armády, těžko by ho napadlo, že se proslaví na bitevním poli, a to rovnou zničením tří obávaných německých tanků. Mezi oběťmi jeho 17liberního kanonu byl pravděpodobně také „Černý baron“ – sám Michael Wittmann.

Joe Ekins se narodil 15. července 1923 v Yieldenu v hrabství Northamptonshire. Když mu bylo 17 let a pracoval v továrně na boty, přihlásil se jako dobrovolník k 1st Northamptonshire Yeomanry, protože cítil, že je jeho morální povinností pomoci v boji proti Německu. Po minimálním výcviku byl Ekins přidělen jako střelec Shermanu Firefly u eskadrony A.

Sherman Firefly byla upravená verze tanku M4 Sherman, vybavená výkonným protitankovým kanónem Ordnance QF ráže 17 liber (76,2 mm). Dokázal prorazit 233mm pancíř ze vzdálenosti přibližně 1000 metrů a byl jednou z mála zbraní britské armády, která byla efektivní proti těžkým tankům, které obsazovali Němci – zejména silně pancéřovanému Tigeru I. Modifikace tanku M4 Sherman měly pro britského premiéra Winstona Churchilla mimořádný význam. V průběhu druhé světové války jich bylo přepracováno 2000 kusů. I když byly výkonné a spolehlivé, měly také své nedostatky. Především se nemohly postavit Tigerům jako rovný s rovným – jejich pancéřová ochrana neodpovídala výkonu hlavní zbraně.

Psali jsme:Japonské stíhací Zero a jeho legenda – Američané ji rozbili díky ukořistěnému letounu

Foto: Sherman Firefly a jeho účinný 17liberní kanon | U.S. Army

Než se vrátíme k vyprávění příběhu Joea Ekinse, který se začal odehrávat 8. srpna 1944, musíme nejprve probrat operaci, které se účastnil. Po vylodění v Normandii v den D byl spolu s 1st Northamptonshire Yeomanry pověřen účastí v operaci Totalize. Ta se odehrála mezi 8. a 9. srpnem a jednalo se o spojeneckou ofenzívu soustředěnou kolem 1. kanadské armády, která byla aktivována předchozí měsíc, 23. července. Cílem bylo prolomit německou obranu jižně od Caen, východně od místa, kde byly umístěny spojenecké jednotky. Odtud se měly zmocnit Falaise, přičemž konečným cílem bylo zhroucení německé fronty a odříznutí jakéhokoli německého ústupu.

Operace Totalize sice vedla k vítězství Spojenců, ale způsobila vysoké ztráty na obou stranách. Spojenecké síly, které tvořili vojáci z Kanady, Polska a Spojeného království, přišly o 1256 mužů, zatímco Němci odepsali 3000 vojáků. Dne 8. srpna 1944 dorazily do Saint-Aignan-de-Cramesnil jednotky 1st Northamptonshire Yeomanry a prvky 51. pěší divize (Highland). Zatímco eskadrona B dostala rozkaz zůstat na místě, eskadrony A a C se přesunuly na jih a rozmístily se v zalesněné oblasti, která jim poskytovala určité krytí. Eskadrona C se držela východní stranu, eskadrona A byla rozmístěna podél jižního okraje a její 3. rota na západní straně.

Foto: Wittmannův zničený tank číslo 007 s odtrženou věží | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:MBT-70: Tank nové generace skončil obrovským neúspěchem

Příslušníkem 3. roty eskadrony A byl Joe Ekins. Seděl ve svém Shermanu Firefly a čekal na příchod Němců. Zanedlouho se objevilo sedm tanků Tiger I. Ekins a jeho kamarádi však ze své pozice viděli pouze tři. Jak později vyprávěl, jeho velitel počkal, až bude nepřítel vzdálen asi 800 metrů, a teprve pak dal svým mužům rozkaz k palbě. Ekins dostal pokyn, aby zamířil na zadní část tří Tigerů. První zasáhl hned druhým výstřelem. Během střetnutí byl jeho Firefly zasažen do věže, ale zůstal funkční. Podařilo se mu zasáhnout druhý nepřátelský tank, který explodoval – Ekinsova střela musela zasáhnout munici: „V té době už prvnímu tanku ze tří došlo, co se děje, a začal se točit a hledat úkryt,“ vyprávěl Ekins a  pokračoval: „Takže se trochu otočil směrem k nám, ale my jsme povyjeli a vypálili na něj dvě rány – a také ho zasáhli. A on vybuchl a já si pomyslel: Díky bohu, že to dneska nebudeme my.“

Během pouhých 12 minut Ekins vyřadil tři německé tanky Tiger. Krátce nato následovalo zničení jednoho Panzerkampfwagenu IV. Mezi tankisty, které Joe Ekins 8. srpna 1944 pravděpodobně vyřadil, je i Michael Wittmann – známý také jako Černý baron. Patřil k nejlepším tankovým velitelům Waffen-SS, s potvrzeným vyřazením 138 spojeneckých tanků, což mu vyneslo označení tankové eso. Mezi Wittmannovy nejpozoruhodnější bitvy patří bitva u Villers-Bocage, kde přepadl jednotky britské obrněné divize, a německá invaze do Sovětského svazu – známá jako operace Barbarossa. Jeho úspěchy na bitevním poli vedly německou vládu k tomu, aby jeho podobiznu využívala k propagandě.

Zásluhy na jeho vyřazení si ale připisovala řada spojeneckých jednotek: 1. polská obrněná divize, 144. pluk Královského obrněného sboru, 4. kanadská ozbrojená divize a 2. taktická letecká armáda RAF. Většina autorů se ale shoduje, že to byl pravděpodobně Ekins, kdo vypálil osudný výstřel, a Wittmann velel jednomu ze tří jím zasažených Tigerů. 

Po operaci Totalize byl Joe Ekins přeřazen jako radista v rámci jiného tanku v eskadroně A. Tuto pozici zastával až do konce války a v roce 1945 byl ze zdravotních důvodů (záškrt) propuštěn ze služby. Po návratu do Velké Británie se Ekins vrátil do továrny na boty, v níž předtím pracoval. Později stoupal po kariérním žebříčku a stal se manažerem několika různých obuvnických firem, a dokonce byl společníkem v podniku, který propagoval používání počítačů. Do důchodu odešel v roce 1988 a o něco více než dvě desetiletí později, 1. února 2012, ve věku 88 let zemřel.

Zdroj: warhistoryonline.com