Letadlová loď třídy Yorktown, USS Hornet, byla v úvodu války v Tichomoří jednou z velmi cenných zbraní amerického námořnictva. Proslavila se Doolittleovým náletem na Tokio, byla také aktivním účastníkem bitvy o Midway a bitvy o Guadalcanal, kde potkala svůj osud.

Japonské Spojené loďstvo se během bojů o ostrov Guadalcanal snažilo vtáhnout hlavní americké námořní síly do bitvy, ve které doufali, že napraví porážku u Midway. Tam Japonci ztratili čtyři letadlové lodě, velké množství letounů a pilotů, a šlo nepopiratelně o rozhodující vítězství Američanů, kteří tím získali strategickou iniciativu. Zatím však nebylo možné tvrdit, že byla zlomena moc japonského námořnictva, které bylo na krátkou válku velmi dobře připraveno. 

Foto: USS Hornet napadený japonským střemhlavým bombardérem Val u Santa Cruz | U.S. Navy

Psali jsme:Německý nálet na Coventry - první příklad nočního útoku maximální síly na prostorově omezený cíl

Na hlavní japonskou námořní základnu na atolu Truk dorazily počátkem října 1942 z Japonska dvě letadlové lodě – Hijó a Džunjó a lehká letadlová loď Zuihó, a připojily se k veteránům od Pearl Harboru, velkým letadlovým lodím Šókaku a Zuikaku. S pěti letadlovými loděmi plně vybavenými leteckými skupinami a jejich doprovodem v podobě početných bitevních lodí, křižníků a torpédoborců bylo japonské Spojené loďstvo řízené admirálem Isoroku Jamamotem přesvědčeno, že může porážku v bitvě u Midway odčinit. 

Mělo tři hlavní problémy. Prvním byly omezené zásoby paliva, které neumožňovaly rozvinout velké operace v širokém prostoru a vést je intenzivně delší dobu. Nemělo odpovídající zálohy – jakékoli ztráty v této fázi konfliktu již znamenaly citelné oslabené, které nebylo možné v reálném čase nahrazovat, zatímco „spící obr“, Spojené státy, a jejich průmyslový potenciál se teprve zahříval na provozní teplotu. A třetím problémem bylo, že protivník, tedy Americké námořnictvo, již nebylo překvapeno, mělo zkušenosti a jeho sebevědomí rostlo.

Ve dnech 25.–27. října 1942 došlo k bitvě o ostrovy Santa Cruz, jež byla další z námořních bitev, během nichž se hladinové lodě soupeřících sil nedostaly do kontaktu a ani na dohled. Boj svedly palubní letouny. Japonské námořní síly byly rozděleny do tří skupin: Předsunuté síly tvořila letadlová loď Džunjó, čtyři těžké křižníky, jeden lehký křižník a sedm torpédoborců pod velením admirála Kondóa s podpůrnou skupinou složenou ze dvou bitevních lodí a dvou torpédoborců pod velením kontradmirála Kurity. Hlavní svaz byl složený z lodí Šókaku, Zuikaku a Zuihó, jednoho těžkého křižníku a osmi torpédoborců, jimž velel viceadmirál Nagumo. V předvoji pluly dvě bitevní lodě, tři těžké křižníky, jeden lehký křižník a sedm torpédoborců pod velením kontraadmirála Abeho.

Americké síly se opíraly o operační skupiny Hornetu a Enterprise pod velením kontraadmirála Kinkaida. Pluly na sever od ostrovů Santa Cruz a pátraly po japonských svazech. Americký průzkumný hydroplán Catalina se základnou na ostrovech Santa Cruz lokalizoval japonské letadlové lodě hlavního svazu již v dopoledních hodinách, kdy se však ještě nacházely 355 námořních mil od amerických letadlových lodí, a tedy mimo operační rádius palubních bombardérů. Kinkaid se maximální rychlostí vydal směrem k japonským letadlovým lodím a ve 14:25 zahájil údernou akci s 23 letouny. Ale Japonci věděli, že byli zpozorováni americkými letadly, sami pozici protivníka neznali, ustoupili na sever, a první americký úder byl veden do prázdna. Situace se změnila během noci, a v ranních hodinách již měli oba velitelé poměrně přesnou představu o tom, kde se jejich protivník nachází a kam směřuje. Kostky byly vrženy.

Psali jsme:Nejkratší válka v historii - trvala pouze 38 minut

Letadla z USS Enterprise zaútočila na japonskou letadlovou loď Zuihó. Dvěma americkým letadlům se podařilo zasáhnout Zuihó dvě 500librovými pumami, což způsobilo těžké škody a znemožnilo přistání letadel na letové palubě letadlové lodi. Letadla z Hornetu způsobila současně vážné poškození Šókaku a Čikumy, těžkého křižníku, který byl vlajkovou lodí v pro Američany potupné bitvě u ostrova Savo. Letouny Hornetu napadly také dva další křižníky.

Současně však byl také na Hornet proveden koordinovaný útok japonských torpédových letadel a střemhlavých bombardérů. Během 15 minut zasáhly Hornet pumami tři střemhlavé bombardéry Aiči D3A Val. Jeden z nich utrpěl vážné poškození protiletadlovou palbou, když se blížil k Hornetu, a záhy narazil do ostrova letadlové lodi, rozptýlil po palubě hořící palivo a zabil sedm mužů. 

Torpédové letouny Nakajima B5N Kate zaútočily na letadlovou loď také a zaznamenaly dva zásahy, které způsobily vážné poškození pohonu a elektrických systémů a do trupu vnikalo velké množství vody. Když se letadlová loď zastavila, další poškozený Val narazil záměrně do levoboku lodi poblíž přídě a způsobil další škody a požáry. S vyřazeným pohonem a bez možnosti manévrovat Hornet nemohl vysílat ani přijímat letouny. Vracející se piloti museli buď přistát na Enterprise, nebo nouzově přistát ve vlnách a nechat se zachránit doprovodnými loděmi.

Těžký křižník Northampton dostal od kontraadmirála Murraye rozkaz odtáhnout Hornet pryč z akce. Předmětem zájmu nepřátelských pilotů byla v tu chvíli „naštěstí“ Enterprise, a Northamptonu se skutečně podařilo Hornet vzít do vleku a rychlostí asi pěti uzlů jej táhnout do bezpečí. Opravářské čety se chystaly obnovit pohon letadlové lodi, ale záhy zaútočila vlna dalších devíti torpédových letounů Kate. Z nich sice bylo osm sestřeleno nebo se jim nepodařilo zasáhnout, poslední však umístil své torpédo přesně do pravoboku ochromeného Hornetu. Šlo o ránu z milosti, která definitivně vyřadila elektrické systémy a způsobila prakticky okamžitě 14stupňový náklon. 

Poté, co se dozvěděl, že se blíží japonské hladinové síly a že další snahy o odtažení Hornetu jsou marné, viceadmirál William Halsey nařídil, aby byla loď potopena. Jako poslední slavný Hornet opustil jeho kapitán Charles P. Mason. Přeživší vyzvedly doprovodné torpédoborce. Následoval smutný úkol vlastní loď potopit, aby nepadla do rukou Japonců. Torpédoborce vyslaly proti jejímu trupu devět torpéd. Některá nevybuchla a letadlová loď se stále držela na hladině. USS Anderson a USS Mustin na Hornet vypálily také více než 400 granátů ráže 127 mm, ale musely ustoupit, protože se blížil nepřítel. Zničenou a hořící letadlovou loď Japonci dorazili vlastními velmi výkonnými torpédy ráže 610 mm z lodí Akigumo a Makigumo. Šla ke dnu 27. října v 1:35 ráno se ztrátou 140 námořníků.

Zdroj: warhistoryonline.com