Souboj je prastarý způsob, jak si ujasnit vztahy a vyřešit neshody, když je ovlivněna čest jednoho z duelantů. Zpravidla se jedná o souboj se zbraněmi (pistole, meče atd.), který trvá do první krve nebo smrti jednoho z účastníků. Souboje jsou opředeny romantickými legendami a oslavovány v románech jako příklad odvahy, nebojácnosti a bojového umění. Pojďme se podívat, jak se tento typ boje zrodil a jakými pravidly byl chráněn.

Foto: Souboj je prastarý způsob, jak si ujasnit vztahy a vyřešit neshody, když je ovlivněna čest jednoho z duelantů | Wikimedia Commons / Public domain

Historie soubojů cti sahá až do středověku, kdy měl souboj obvykle podobu soudního souboje neboli „Božího soudu“. Pokud se soudu nepodařilo zjistit pravdu nebo najít důkazy o vině, byl osud obviněného svěřen do rukou nebe. Došlo k potyčce mezi obviněným (nebo jeho zástupcem) a zástupcem žalobce.

Psali jsme:Kontroverzní historie napalmu a jeho použití ve válce – Churchill mluvil o mučení lidí

Věřilo se, že Bůh dá vítězství tomu, kdo měl pravdu, a tento člověk byl shledán nevinným. Pokud obviněný prohrál, považovalo se to za důkaz jeho viny a důvod k odsouzení. Do 14. století tato praxe prakticky vymizela, částečně proto, že nové důkazy často vycházely najevo až po souboji, kdy byl obviněný například již popraven. Typickým příkladem „Božího soudu“ je román Waltera Scotta Ivanhoe, který jste možná viděli i ve filmové podobě. Krásná Rebeka, křivě obviněná z čarodějnictví, měla být upálena na hranici. Hlavní hrdina románu se však obžalobě i soudu vzepřel a chtěl dívku ochránit ve férovém boji.

Ve středověku se také často vztahy válčících stran vyjasňovaly pomocí rytířských turnajů. Bitvy se obvykle odehrávaly na koních za použití těžkých kopí nebo pěšky s meči. Zbraně byly speciálně upravené, aby byly tupé a snížilo se riziko smrti. Turnaje byly oficiálně zrušeny v roce 1559, kdy během duelu s Montgomerym smrtelně zranil francouzský král Jindřich II.

Souboj v obvyklém formátu vznikl ve 14. století v Itálii, kde lidé často využívali sebemenší důvod k boji – možná za to mohl pověstný italský temperament. Účastníky bojů byli většinou šlechtici, kteří měli jasné představy o cti a byli připraveni ji bránit se zbraní v ruce. Duelisté odcházeli na klidná místa, například za město, a bojovali zbraněmi, které měli u sebe. Výsledky takových bojů byly často fatální. Tato forma byla ale přesto považována za vhodnější než šarvátky, které zahrnovaly více účastníků najednou. Postupně se souboje rozšířily po celé Evropě a získaly si zvláštní oblibu ve Francii. Mladí šlechtici tam z jakéhokoli důvodu sahali po zbraních. Vzpomeňme na Tři mušketýry od A. Dumase – den bez souboje považovali hrdinové za téměř promarněný.

Na konci 19. století duely v Evropě prakticky vymizely, ale v Rusku se naopak staly hlavním způsobem řešení sporů. Západní autoři často zmiňovali, že „ruské souboje“ byly oproti těm evropským zvlášť kruté. Souboje v Rusku zmizely až s nástupem komunismu.

Psali jsme:Srbové sestřelili v roce 1999 letoun F-117 – nevěděli totiž, že je neviditelný

Pravidla soubojů se značně lišila podle oblasti a doby. Klíčovými účastníky byli zpravidla dva: pachatel a uražený (ten, jehož čest byla zraněna). Pojem cti byl přitom vykládán velmi široce a mohl být subjektivní. Důvodem duelu mohla být:

• urážka duelanta
• urážka dámy
• nevhodný vtip
• pomsta za blízkou osobu
• nevhodné gesto
• flirtování manželky s jiným mužem atd.

Někdy byly důvody pro duely upřímně směšné, ale účastník musel souhlasit, aby v očích společnosti nevypadal jako zbabělec. Existovaly však výjimky – například šlechtic mohl odmítnout výzvu od osoby nižšího postavení.
Uražená strana mohla okamžitě požadovat omluvu nebo oznámit svůj úmysl bojovat. Výzva mohla být doručena písemně nebo prostřednictvím sekundantů – svědků a zprostředkovatelů, kteří dohlíželi na pravidla. Sekundanti se snažili konflikt vyřešit mírovou cestou, a pokud to nebylo možné, dbali na vytvoření rovných podmínek.

Souboj se většinou odehrával ráno na odlehlém místě. Zpoždění o více než 15 minut se nepovolovalo a opozdilec byl považován za zneuctěného. Pokud se souboj konal, byly po jeho skončení všechny spory považovány za vyřízené a čest navrácena.

Mezi nejznámější souboje patří „souboj přisluhovačů“, který se odehrál v Paříži roku 1578. Dumas jej popsal v Hraběnce de Monsoreau, i když se od historických faktů značně odchýlil. Zúčastnilo se jej šest lidí (tři na každé straně), z nichž čtyři zemřeli.

Dva slavné duely v Rusku si vyžádaly životy talentovaných spisovatelů. První, dne 8. února 1837, se odehrál mezi Puškinem a Dantesem. Puškin byl zasažen do břicha a zemřel. Druhý, v roce 1841, ukončil život Lermontova. Básník urazil majora Martynova a zaplatil za to životem.

Zdroj: britannica