Sovětská tanková škola na počátku 30. let za světovou produkcí celkově zaostávala. Částečně to bylo i kvůli faktu, že se i do budoucna počítalo se stavbou tanků na základě nápadů z 20. let. UMM (Ředitelství mechanizace a motorizace) vytvořené v listopadu 1929 našlo řešení tohoto problému – nákup tanků v zahraničí. Původně se plánovalo nakoupit jen pár vzorků zahraničních tankových konstrukcí k prozkoumání. Poté však, co komise vedena inženýrem Chalepským objela několik zahraničních zemí a prohlédla si moderní tanky, zjistila, jak moc je sovětská tanková škola zastaralá a uvědomila si, že sériovou výrobu bude provázet spousta problémů. 

Málo se to ví, ale většina sovětských tanků během druhé světové války vycházela ze zahraniční konstrukce, a to včetně slavných tanků T-34. Zahraniční produkce v mžiku vytlačila sovětský tankový design, kdy tančíky T-27 (licenční výroba britských tančíků Carden-Loyd Mk.VI) nahradily původní tančíky sovětské konstrukce T-17, lehké tanky T-26 (licenční výroba britského lehkého tanku Vickers Mark E) vytlačila zase tanky sovětské konstrukce T-20 a T-19.

V sovětské armádě také vznikla nová tanková složka – rychlé tanky. Mělo se jednat o lehce pancéřované tanky, které ovšem dosahují vysokých rychlostí a tím se měly stát těžce zasažitelné nepřátelskou protitankovou palbou. I zde Sovětský svaz sáhl po zahraniční konstrukci, tentokrát po americké konstrukci typu Christie, kterou Sověti zařadili do výzbroje pod názvem BT, který nahradil sovětské tanky T-24. Nakonec však sovětská tanková škola prorazila, a to i střednímu tanku T-28.

Psali jsme:Nikola Tesla a rádiově řízené zbraně za Velké války

Foto: Tank T-28E se zesíleným pancéřováním ve finském muzeu v Parole | Wikimedia Commons / Public domain

Tank T-28, který se objevil v roce 1932, byl skutečným úspěchem sovětské tankové školy. Sice nebyl postaven zcela bez zahraničního vlivu, ale i tak se jednalo o úspěšnou konstrukci. Konstrukce středních tanků totiž ve světě vázla a sovětská konstrukce, která byla na počátku 30. let postavena v 500kusové sérii, byla jedním z nejlepších středních tanků na světě. 

Tank T-28 byl tzv. manévrovacím tankem, tedy tankem, který měl po prolomení nepřátelských obranných linií bojovat na vlastní pěst, čili bez podpory pěchoty. Toho měl dosáhnout silnou výzbrojí. Prvním manévrovacím tankem byl ovšem již tank T-24, kdy měl velitel vlastní věžičku vyzbrojenou kulometem a tank tak mohl střílet několika směry. Kvůli malému počtu členů posádky byla dodávka tanků po půl roce (v roce 1931) zastavena, kdy bylo do armády dodáno pouze 24 vozidel.

Pojďme však zpátky k tanku T-28. Práce na něm začaly v roce 1931. Samotný design byl inspirován britskými tanky Vickers A1E1 Independent, ale hlavně tankem Medium Tank Mark III, od kterého sovětský tank převzal hlavně rozložení výzbroje. Vedoucí prací na tanku T-28 se stal inženýr Ivanov. Po konstrukční stránce měl tank T-28 ovšem více společného s německými tanky. První moderní německé tanky byly totiž vyvíjeny v Sovětském svazu, který Německu poskytl prostor k vybudování tankové školy kvůli omezením dané Versailleskou smlouvou. Podvozek byl upravený z původního německého pokusného tanku Grosstraktor, stejně tak i motor byl původně německé konstrukce a podle německého vzoru byla rozložena i osádka tanku. Tank dosahoval hmotnosti 16 tun. Sériově vyráběný tank byl však výrazně odlišný od prototypu, kdy jeho hmotnost vzrostla na 25 tun a Sověti moc nevěděli, co si s tankem počít. Pro manévrovací tank byla totiž důležitá mobilita, která u tanku T-28 díky zvýšení původní hmotnosti výrazně klesla.

Psali jsme:Aussies v boji za Krále aneb jak byl v ohni Velké války "ukován" australský národ

Tank byl tedy nakonec překlasifikován na střední tank, či posilový tank, který byl v roce 1935 společně s tanky T-35, přidělen těžkým tankovým plukům. Od roku 1937 byl tank T-28 překlasifikován na těžký tank, což se ovšem setkalo s kritikou, protože tank T-28 měl na těžký tank slabé pancéřování, které dosahovalo maximálně 30 mm, což bylo na konci 30. let pro těžké tanky velice málo. Vyvstal tedy nápad zesílit pancéřování, což se však ukázalo jako problematické. Samotný podvozek byl designován na váhu 16 tun, ovšem produkční model byl o 9 tun těžší a podvozek byl již tak silně přetížený. Tank jakž takž zvládal jízdu po silnici, ovšem při cestě v terénu se zavěšení kol lámalo již při rychlosti 15 km/h, dojezdová vzdálenost tanku po rovném povrchu byla pouhých 100 kilometrů, kdy po ujetí této vzdálenosti bylo gumové obložení kol zcela roztrhané. 

Foto: Maďarští vojáci zkoumají tank T-28. V roce 1941 měl tento tank jen malou bojovou hodnotu. Jeho pancéřování bylo moc tenké a výzbroj si nedokázala poradit s moderními německými tanky. | Wikimedia Commons / Public domain

Další vylepšení bojeschopnosti se týkalo výzbroje, kdy do tanku byl nainstalován dokonce 85mm kanón F-30. Samotný tank byl však designován na krátké dělo PS-3 ráže 76 mm, takže silný zpětný ráz vyvíjel příliš velký tlak na ukotvení věže.

Tank T-28, který byl na světové úrovni na počátku 30. let, velmi rychle zastaral a byl také náročný a drahý na výrobu. Tank měl původně stát 250 000 Rublů, za tuto cenu však šlo postavit dva lehké tanky BT-7. Sériové kusy pak stály 380 000 rublů, zatímco cena BT-7 byla stále 120 000 Rublů. Za cenu 100 tanků T-28 mohla mít Rudá armáda místo toho 300 tanků BT-7. Náročnost výroby byla také velkým problémem. Například v roce 1936 bylo vyrobených 105 tanků T-28, ve stejném roce ovšem bylo vyrobených celkem 1050 tanků BT-7.

Nakonec bylo u tanku zvýšeno pancéřování, a to u verze T-28E, kdy dosahovalo tloušťky až 60 mm, nicméně hmotnost tanku vzrostla na 32 tun, čímž se stroj stal v podstatě nepohyblivým, protože podvozek byl extrémně přetížen. 

Výroba tanku T-28 byla nakonec v roce 1941 zastavena, jelikož již existoval mnohem lepší těžký tank a sice KV-1. Celkově bylo vyrobeno 503 tanků T-28, ty ovšem již v roce 1941, v době německého útoku na Sovětský svaz, měly jen velmi malou bojovou hodnotu.

Zdroj: Tank Archives