I když se nám to může zdát divné, v izraelských ozbrojených silách slouží i tělesně postižení lidé. Zatímco jinde ve světě se často hledá důvod, proč daný člověk sloužit nemůže, v Izraeli naopak hledají způsob, jak by mohl být handicapovaný člověk v armádě nápomocen.

Foto: V současné době v rámci programu slouží v izraelské armádě 504 postižených vojáků na 36 základnách. | Israel Defense Forces / CC BY-NC-ND

Plán na vytvoření programu pro fyzicky postižené, kteří by se mohli zapojit do činnosti armády, se stvořil v roce 2001 v hlavě generálmajora Gabi Ophira, jehož dcera trpí mírnou formou autismu a navzdory svému onemocnění snila o narukování do armády. Projekt se stal životaschopný v roce 2006, kdy se jeho vedoucím stal podplukovník Ariel Almog. Do programu se postižení hlásí dobrovolně, jsou totiž zproštěni vojenské služby. Postižení lidé to nemají vůbec jednoduché, chtě nechtě se jejich život točí kolem jejich postižení a překážek, které jim život dal, včetně předsudků, či dokonce šikany. Program s názvem Special in Uniform má za cíl integrovat postižené nejen do armády, ale i do civilního života. Samozřejmě že tito neslouží u bojových jednotek, ale vykonávají práci, na kterou stačí, například na recepcích, v kuchyni nebo v administrativě. Nadaný člověk se tak může stát například tlumočníkem, či překladatelem, mechanikem nebo opravářem. Program pomáhá nejen postiženým, ale i jejich zdravým kolegům, kteří na základě kontaktu s nimi odstraňují bariéry v přijímání odlišných lidí. I člověk na vozíčku se tak může stát např. skvělým operátorem dronu.

Psali jsme:Muž hodil do ohně protiletadlový náboj z 2. světové války, katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat

V současné době v rámci programu slouží v izraelské armádě 504 postižených vojáků na 36 základnách. Napsat mohu jako příklad příběh Omera Lahata. Omer vyrostl v tradiční vojenské rodině, jeho otec byl stíhacím pilotem IDF, a tak se Omer také těšil na službu své zemi a na pokračování rodinné tradice. Na rozdíl od svých vrstevníků měl však v cestě za svým cílem jednu překážku - v mladí byl postižen dětskou mozkovou obrnou. „Věděl jsem, že to bude obtížné. Uvědomil jsem si, že nemůžu dělat všechno, co dělají mí přátelé, ale byl jsem si jistý, že mám své zemi stále co nabídnout,“ vypověděl Omar portálu Jewish National Fund.

Na jednu stranu společnost obecně neočekává, že armáda zaměstná i postižené lidi, představují totiž další výdaje  a požadují další osoby, které by je měly na starost. V Izraeli ovšem dokazují, že to skutečně jde i bez ztrát. Postižení totiž v některých funkcích mohou nahradit zdravé jedince, kteří tak mohou sloužit například u bojových jednotek.
 
„Celá moje rodina slouží v armádě, můj otec byl plukovníkem letectva. Při svém postižení jsem se bál, že nebudu moci narukovat a opravdu, ve svých 16 letech jsem obdržel výjimku z nástupu. Byl jsem však odhodlaný dokázat, že dokážu armádě přispět i přes výzvy, kterým musím čelit. Ve svých 20 letech jsem se přihlásil jako dobrovolník, to byla jediná možnost, jak se k armádě dostat. Dostal jsem uniformu a každý den jsem chodil na základnu. Byl jsem velmi motivovaný a připraven ukázat armádě, že mě potřebuje tak, jak jsem potřeboval já ji,“ dodává Omer.

V současné době Omer pracuje v počítačové dílně, kde rozebírá starší počítače a z jejich dílů opravuje ty nové. „Když mi bylo 18, dal jsem si tři cíle. Dostat se do armády, odstěhovat se od rodičů a najít si přítelkyni. Prvních dvou cílů jsem již dosáhl, teď chybí jen ta přítelkyně,“ říká Omer.

Zdroj: Jewish National Fund, specialinuniform.com, special.org.il

Psali jsme:Izraelské radary hlídají vzdušné prostory států NATO