V bitvě u Trafalgaru proti sobě bojovali Britové na jedné straně a Francouzi se Španěly na té druhé. To je známá skutečnost, přesto je úloha Španělů v této bitvě často poněkud zapomínána. A přitom posádka jedné z jejich lodí, kterou Španělé pojmenovali po našem světci, prokázala v bitvě obrovskou odvahu.

Foto: Bitva u Trafalgaru (obraz vyobrazuje události v 13:00) se odehrála 21. října 1805 u jihozápadního atlantického pobřeží Španělska, asi 20 km jižně od Cádizu. Britské válečné loďstvo, vedené viceadmirálem Horatiem Nelsonem, v ní porazilo spojené francouzsko-španělské válečné loďstvo. Nelson sám byl sice ke konci bitvy zabit, ale Velká Británie tímto vítězstvím v poslední velké námořní bitvě plachetnic v historii potvrdila svou námořní převahu a stala se na další více než jedno století nejsilnější námořní velmocí světa. | Wikimedia Commons / Public domain

San Juan Nepomuceno byla spuštěna na vodu roku 1765 a jak již bylo uvedeno výše, pojmenována byla po českém mučedníkovi Janu Nepomuckém. Loď byla vybavena 74 děly a posádku tvořilo 540 mužů. V okamžiku bitvy u Trafalgaru lodi velel ohnivý Bask, Cosme de Damián Churruca. San Juan byla jedna z posledních bojujících lodí poražené strany, všechny ostatní francouzské a španělské lodě už byly tehdy potopeny, zajaty či na útěku. Přestože loď obklíčilo šest britských lodí, které ji doslova drtily ze všech stran, Churruca odmítl kapitulovat a spustit vlajku na půl žerdi, jako znamení kapitulace. A aby náhodou nedošlo k omylu, nechal vlajku raději přibít hřeby ke stěžni, aby Britové věděli, že žádnou milost neočekává. Po hodině těžkých bojů utrhla jedna z britských kulí kapitánovi nohu. Ten však zranění ignoroval a řval na své muže, že se nic neděje, ať pokračují v palbě. Zranění bylo samozřejmě velmi vážné a umírající Churruca po čase požádal své důstojníky, aby mu přísahali, že budou dál pokračovat v boji. Chvíli na to statečný kapitán zemřel.

Psali jsme:"Pohled jedné míle" - syndrom extrémně vyčerpaných vojáků, kteří prošli těžkým bojem

Foto: San Juan byla jedna z posledních bojujících lodí poražené strany, všechny ostatní francouzské a španělské lodě už byly tehdy potopeny, zajaty či na útěku. Přestože loď obklíčilo šest britských lodí, které ji doslova drtily ze všech stran, Churruca odmítl kapitulovat a spustit vlajku na půl žerdi, jako znamení kapitulace. | warhistoryonline

I když byla paluba lodi pokryta těly zraněných a mrtvých námořníků a britské střely loď trhaly na kusy, San Juan Nepomuceno pokračovala dál v boji a pálila po Britech ze všech svých zbývajících hlavní. Po čase zemřel i velitelův nástupce, Francisco de Moyna a velení převzal další důstojník v pořadí.

Boj nakonec trval do té doby, dokud nestál na nohách poslední španělský důstojník. Ten nakonec nařídil kapitulovat a vydal zcela zničenou loď Britům. Z původního počtu posádky 540 mužů jich bylo v této bitvě zabito či zraněno 400. Samotnou loď se i přes velké škody podařilo nakonec zachránit a po opravách tato vstoupila do britské služby jako HMS Berwick. Britové však na původního statečného španělského kapitána nezapomněli a jeho bývalá lodní kajuta stále nesla jeho jméno, servírovaly se v ní talíře s kapitánovým jménem a každý, kdo vstupoval dovnitř, si musel na znamení úcty sundat z hlavy klobouk. 

Zdroj: britannica.com

Psali jsme:Válka o Falklandy a město Stanley na konci války