Anglie a Skotsko spolu až do svého sjednocení v 17. století neustále válčily a k ozbrojeným střetnutím docházelo i později. Největší konflikt mezi oběma zeměmi se odehrál v roce 1513 jižně od vesnice Branxton v Northumberlandu. Jednalo se o bitvu u Floddenu.

Na počátku 16. století byly skotský a anglický královský rod spojeny pokrevním poutem. Skotský král Jakub IV. byl ženatý s Markétou Tudorovnou, sestrou anglického krále Jindřicha VIII., který zdědil anglický trůn v roce 1509. Politika však oba postavila proti sobě a při následných hraničních nájezdech a polooficiálních námořních konfliktech tekla mezi oběma národy krev.

V roce 1511 pak Jindřich VIII. připojil Anglii ke Svaté lize, alianci Španělska, Benátek a papežských států bojujících proti Francii. Skotsko udržovalo s Francouzi dlouhodobé přátelství, známé jako Auld Alliance, a v roce 1512 Jakub IV. tento pakt obnovil. Anglie a Skotsko tak nyní stály na opačných stranách války.

Psali jsme:Slovensko za 2. světové války

Foto: Bitva u Floddenu | Wikimedia Commons / Public domain

V létě 1513 Jakub slíbil, že pokud Anglie napadne Francii, napadne on Anglii, a tím se pokusí odlákat Jindřichovy síly od svých spojenců. V červnu Jindřich opravdu překročil kanál La Manche, a tak se Jakub začal připravovat na splnění svého slibu. V srpnu shromáždil armádu poblíž Edinburghu. Ta přitáhla z celého Skotska a její součástí byl také francouzský kontingent pod vedením hraběte d'Aussiho, který byl vyslán, aby Skoty naučil moderním vojenským technikám. Jakub pak vyrazil s armádou, která čítala kolem 40 000 mužů, z nichž čtvrtina dezertovala i s kořistí ještě předtím, než se střetla s Angličany. Vzali s sebou 17 děl, která byla lepší než ty, jež by přivezli Angličané. Vojsko tehdy táhlo na jih a zmocnilo se hradů Norham, Etal a Ford. Etal nebyl řádně opevněn a Jakub se postaral o poškození dalších dvou, aby byly tyto hrady v budoucnu pro jeho nepřátele méně užitečné.

Mezitím hrabě ze Surrey, kterého Jindřich pověřil obranou Anglie, shromáždil vlastní armádu. Protože hlavní síly anglických vojáků byly ve Francii, přitáhl muže z celé severní Anglie, z nichž mnozí měli s bojem proti skotským nájezdníkům dlouholeté zkušenosti. Armáda čítala asi 26 000 mužů, většinou vyzbrojených luky. Bylo zde několik nepravidelných jezdců, avšak málo těžké jízdy či dělostřelectva. Počátkem září zaujali Skotové pozice na kopci Flodden mezi vesnicemi Flodden a Branxton v Northumberlandu.

Surrey 9. září rozdělil svou armádu do dvou kolon, z nichž každá měla dvě části. Všechny překročily řeku Till, aby byly na stejné straně jako Skotové. Je pravděpodobné, že toto rozdělení bylo provedeno proto, aby byl přechod snazší, ačkoli to anglickou sestavu činilo zranitelnou. Po překročení řeky a obejití skotských boků se pak Angličané seřadili kolem Branxtonu.

Psali jsme:Nad troskami hrdého Leningradu se v srpnu 1942 rozezněla symfonie – vzkaz Němcům byl jasný

Když James viděl anglické manévry, uvědomil si, že jeho protivníci mohou obsadit vyvýšené místo na Branxtonském kopci. I když to nebylo tak výhodné jako Floddenský vrch, stále by to Angličanům poskytlo dobrou obrannou pozici. Než aby to Jakub dopustil, raději se svými muži sestoupil z Floddenu a Branxton obsadil. Skotové postupovali na kopec v pěti kolonách –⁠ čtyři vpředu a jedna v záloze.

Samotná bitva začala dělostřelbou obou stran, což způsobilo jen malé škody, ale znervóznilo to vojáky na levém skotském křídle. Než aby zůstali stát a nechali se ostřelovat, raději vyrazili z kopce dolů proti anglickému pravému křídlu. Navzdory své zbrklé povaze dopadl tento útok pro Skoty zpočátku dobře. Tehdy téměř rozbili pravou anglickou formaci, kterou od úplné katastrofy zachránila jen malá záloha jezdectva. Skotské levé křídlo se poté pustilo do plenění a bitvy se dále neúčastnilo.

Skotský střed postupoval vpřed, možná proto, že Jakub chtěl využít úspěchu na levé straně, nebo proto, že už nemohl své muže dále zadržet. Byl to obtížný pochod po mokré půdě z příkrého svahu dolů a následně po druhém svahu nahoru, a to vše s dlouhými kopími. Přestože byli Skotové ostřelováni anglickým dělostřelectvem a lučištníky, udrželi tempo a brzy anglický střed zasáhli.

Na anglickém levém křídle tehdy dorazila kolona sira Edwarda Stanleyho do bitvy příliš pozdě a když Stanley viděl, jak se skotské pravé křídlo drží zpátky, rozhodl se na ně zaútočit dříve, než stihnou zasáhnout na středu. Polovina jeho sil zaměstnávala Skoty vpředu, zatímco druhá polovina na ně útočila z boku. Skotské pravé křídlo se po čase rozpadlo a většina bojovníků se dala na útěk.

Ve středu Skotové zápasili trochu se svými zbraněmi. Piky byly relativně novou akvizicí, jednou ze zbraní, jejichž výhody je přišli naučit Francouzi. Bez řádného výcviku však byly tyto zbraně těžkopádné. Angličtí vojáci se tak jimi prosekávali a působili mezi skotskou pěchotou zmatek.

Právě tyto boje ve středu rozhodly celý den. Skotové zde během více než dvou hodin urputných bojů padli v hrozivém počtu. Většina jejich velitelů byla zabita, včetně samotného krále Jakuba. Když pak Stanley vpadl do jejich týlu, byla bitva prohraná.

V bitvě u Floddenu umírali Angličané po stovkách, Skotové však po tisících. Na anglické straně zemřelo jen několik významných mužů, zatímco Skotové přišli o dva tucty hrabat a baronů, tři biskupy a především o svého krále. Jakákoli další podpora Francii byla dále nemožná.

Zdroj: warhistoryonline.com