Dříve jsem si myslel, že spartská strava byla špatná a chudá. A nebyl jsem sám, kdo si to myslel. Nikdy nezapomenu na fotku jedné íránské restaurace v Londýně, která před premiérou filmu 300 lákala hosty k návštěvě svého podniku nápisem: „Zapomeňte na Spartu a její černou polévku, perská kuchyně je lepší.“ Mysleli si to i staří Řekové a starý vtip o jejich černé polévce, který se vyprávěl v Athénách, přežil i do dnešních dob („Kdo jednou spartskou polévku ochutnal, chápe, proč jdou Sparťané tak rádi na smrt.“) Ale spartská strava nebyla chudá a už vůbec ne málo výživná.

Foto: Sparťané byli vyšší než ostatní průměrní Řekové a také byli mnohem více fyzicky zdatní. | Shutterstock 

Dnes víme, že Sparťané byli vyšší než ostatní Řekové a byli také hodně fyzicky zdatní. Jen připomenu, že v časech první perské invaze vyrazila spartská armáda na pomoc Athénám, které jsou od Sparty vzdálené 120 mil. Aby se nezdržovali a dorazili do Athén včas, vyhýbali se Sparťané cestám, které se klikatily a často museli šlapat těžko schůdným terénem. Přesto Sparťané tuto vzdálenost ušli za pouhé tři dny. O jejich sportovních výkonech na olympijských hrách se také vypráví celé příběhy. Tohle všechno by hubení a podvyživení válečníci mohli je těžko zvládnout.

Psali jsme:Potopení a zapomenutí - osud 4000 válečných zajatců z lodi SS Oria

Kořeny mýtu, že spartská kuchyně byla špatná, tkví v rozdílnosti stravování mezi Sparťany a ostatními Řeky, spartským výcvikovým programem agoge, který dělal z mladíků válečníky a spartskými zákony. Mýtický spartský zákonodárce Lygúrgos Sparťany nabádal, aby jedli jen tolik jídla, že jim to nedovolí ztloustnou a být tak pomalý. Sparťané neměli také nikdy zapomenout, co je to nedostatek a vážili si toho, co mají. Zákoník určoval porce jídel tak, aby jídla nebylo nikdy příliš mnoho avšak ani příliš málo. Chlapci v agoge dostávali schválně malé porce, aby si na nedostatek potravy zvykli a připravili se na vojenský život, kde plné břicho není samozřejmostí. Malé porce si směli kadeti vylepšovat krádežemi. Tím se měl cvičit jejich důvtip, rychlost a obratnost - vlastnosti, které se hodí každému válečníkovi. Ukrást otrokům vajíčka nebylo zakázáno, běda však, když kadeta během krádeže chytili. Dotyčný pak nebyl potrestán za krádež, ale za to, že se nechal chytit. Jakmile spartští kadeti skončili základní výcvik a stal se dospělým občanem, začali se stravovat ve společných jídelnách a čas půstu skončil. Z výše uvedených důvodů si Řekové mysleli, že se Sparťané mučí hladem.

Stejně tak jejich přesvědčení, že spartská kuchyně není dobrá, vzniklo z omylu. Řekům spartské jídlo nechutnalo, ale to neznamenalo, že bylo špatné. Mně taky nechutná sushi a Japonci ho přesto zbožňují. Problém byl v tom, že staří Řekové měli úplně jinou kuchyni než Sparťané. Řekové upřednostňovali sofistikovanou kuchyni s komplikovanou přípravou, plnou propracovaných omáček, exotického koření a mořských plodů. Spartská společná kuchyně byla méně náročná a omáčky, exotické koření a mořské plody postrádala. Sparťané neměli ke koření z Asie přístup, stejně tak tomu bylo z mořskými plody, protože Sparta neležela u moře a na dovoz ryb nebyl čas a ani to nebylo zapotřebí. Řekům, kteří zbožňovali marinované zaječí vnitřnosti mohla černá polévka ze sražené krve, octa, soli a prasečích paciček těžko imponovat. Přesto byla spartská kuchyně kvalitní, jen prostě nechutnala Řekům. Sparťané nebyli hlupáci a věděli, že vojsko "koster" je všechno možné, jen ne neporazitelná armáda. Dbali proto na svou stravu a snažili se, aby byla kvalitní. Množství nahrazovala kvalita. Fakt, že si Sparťané uvědomovali důležitost výživy potvrzuje i fakt, že kromě válečníků byly ve Spartě stejně důležité jen tři obory. Pištci, heroldové a kuchaři. Tato tři řemesla se dědila z otce na syna a byla považována za součást vojenské mašinérie. Kuchaři se starali o jídlo během vojenských tažení či během společných obědů/večeří v době míru, kdy kromě kvality museli dodržovat i přesné dávky jídla určené Lykúrgosem, takže se jednalo o funkci více než důležitou.

Takže, jak vlastně spartská kuchyň vypadala? Základem byla samozřejmě ona černá polévka, která se jedla hlavně v časech války, protože nebyla náročná na přípravu. Když byl mír, Sparťané jedli ve společných jídelnách pestřejší stravu. Syssitia - společná kuchyně - se spoléhala na produkty, které každý týden odváděli válečníci ze svých statků do společné spižírny. Do spižíren přinášeli otroci švestky, meruňky, jablka, fíky, citrony, mandle, hrušky a jedlé kaštany. Jedlé kaštany prý začali jíst jako první právě Sparťané. Dále to byly olivy a olivový olej, hrozny a víno. Zahrádky Sparťanům poskytovaly zelí, tykve, hrášek, koriandr, pórek, chřest, fenykl a okurky, nechyběla čerstvá vajíčka, čerstvé mléko, ani máslo a sýr. Jehněčí a vepřové maso se v Lakedaimonu grilovalo na otevřeném ohni a kuchaři ho dochucovali bobkovými listy, rozmarýnem, mátou, tymiánem a oreganem. Kromě jehněčího a vepřového masa jedli Sparťané hodně zvěřinu, kterou válečníci přinášeli ve velkém množství. Sparťané byli k lovu přímo vybízeni zákonem, protože lov považoval zákoník za součást výcviku. Lakónie byla hustě zarostlá lesy plnými zvěře, které jim ostatní Řekové záviděli. Sparťané lovili rádi a často, proto byl jejich jídelníček obohacen divočáky, jeleny, bažanty a zajíci, které kuchaři grilovali nad ohněm s cibulí a kaštany. Nesmím vynechat také čerstvý chléb, a to včetně bílého chleba, protože Lakónie byla jedním z mála míst, kde se v Řecku dařilo pšenici a čerstvý chléb tak byl k mání každý den. K tomu všemu si Sparťané doma ještě (asi tajně) pochutnávali na domácím medu, na sladkém pečivu, na jablečných a švestkových koláčích a na koláčích s drcenými ořechy v medu.

Jak je vidět, spartská strava byla všechno možné, jen ne chudá a nebyla vůbec špatná. Sparťané se prostě jen nepřejídali a udržovali si těla v dobré kondici. Na rozdíl od ostatních Řeků měli Sparťané stálý a pravidelný příjem potravy a jedli zdravě. Tento rozdíl v přijímané potravě pak mohl být důvodem, proč byli Sparťané vyšší než ostatní Řekové. Jejich jídlo obsahovalo více železa než jídlo jiných Řeků. Něco podobného zažili například Číňané a Japonci. Číňané a Japonci dlouho dobu jedli jen rýži, kterou si občas doplnili zeleninou či v případě Japonců rybami. Po válce se pak tento stravovací zvyk změnil a v Japonsku či Číně se dnes rodí vyšší generace.

Psali jsme:1944: bez paliva ani ránu – operace Pluto, aneb potrubní přeprava nafty pod vodou

Zdroj: legendsandchronicles.com