Američan Eddie Rickenbacker měl tak bohatý život, jako by prožil deset životů v jednom. Začínal jako mechanik, pak stal se automobilovým konstruktérem, závodníkem, podnikatelem, vládním poradcem, stíhacím esem první světové války a průkopníkem v řadě oborů. Několikrát se podíval smrti do tváře a nasbíral obdivuhodné úspěchy v řadě oborů, kdy každý z nich by si zasloužil vlastní knihu. 

8. října 1890 se přistěhovaleckému páru v Columbusu ve státě Ohio narodil chlapec. Otec dítěte, Wilhelm, chtěl mít v Ohiu svůj vlastní úspěšný podnik, avšak osud mu to nepřál a rodina žila ve velmi skromných podmínkách. Lizzie, matka dítěte, prala prádlo, aby příjem rodiny trochu zvýšila. Chlapec se jmenoval Edward Rickenbacker.

Mladý Rickenbacker měl smůlu na zranění a občas se dostával do velmi nebezpečných situací, kdy např. spadl do otevřené cisterny, přejel ho vůz z lomu či skočil ze střechy kamarádovy stodoly při pokusu o létání. Při jedné příležitosti dokonce málem zemřel, to když vběhl zpět do hořící školy, aby si vzal zapomenutou bundu.

Psali jsme:Britové během první světové války odebírali padlým vojákům poničené orgány. Studovali je medici

Foto: Edward Rickenbacker v kabině svého stíhacího letounu SPAD S.XIII | Wikimedia Commons / Public domain

Ve třinácti letech byl Rickenbackerův otec nešťastnou náhodou zabit během sporu s jedním mužem na ulici. Po tomto incidentu Rickenbacker zanechal školy a začal pracovat v různých zaměstnáních, aby svou rodinu uživil. Fascinovaly ho stroje a nakonec začal pracovat pro automobilku Oscar Lear jako mechanik, kde se rychle ukázalo, že má přirozený talent a vztah k technice. Zanedlouho Edward pracoval přímo pod vedením hlavního inženýra, který ho v roce 1906 vzal na závod Vanderbiltova poháru. To mu bylo pouhých 16 let.

Následně Rickenbacker přešel ke společnosti Columbus Buggy Company, kde cestoval po celé zemi jako hlavní zkušební inženýr společnosti. Ve  svých 19 letech byl zodpovědný za všechny provozy Firestone-Columbus v řadě států. Rickenbacker se zúčastnil závodu v Iowě, ale díky havárii tento nedokončil. Závodění se však rychle stalo jeho novou vášní, začal proto více trénovat a podařilo se mu tak kvalifikovat na historicky první závod Indy 500. Jeho tým tehdy skončil na 11. místě.

Během několika následujících let šla Rickenbackerova závodní kariéra prudce vzhůru a stala se z něj celebrita - což je úroveň, které by většina lidí ráda dosáhla byť jen jednou v životě. Pro Rickenbackera to však byl jen začátek. Rok 1917 byl rokem, kdy oficiálně přijal jméno Rickenbacker (narodil se jako Rickebacher, ale během první světové války si ho změnil, aby se vyhnul stigmatu spojenému s německy znějícími jmény). V tomto roce se také Rickenbacker stal šoférem generála Johna Pershinga, který vedl americké expediční síly ve Francii.

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Charles E. Grant

Během pobytu ve Francii se Rickenbacker seznámil s podmínkami služby u nově vznikajícího amerického letectva. Rickenbacker již dříve vyslovil přání, aby mohl, společně se svými kolegy, létat za svou zemi, takže se jednalo o ideální příležitost.

Postupem času se Edward naučil základům létání a po čase i vzlétl jako pilot. V roce 1918 dostal Rickenbacker konečně šanci bojovat; byl poslán do střelecké školy a následně přidělen k 94. peruti. Stejně jako při závodění se okamžitě zdokonalil v ovládání svého letadla a během dvou týdnů po své první bojové misi sestřelil pět nepřátelských strojů a stal se tak stíhacím esem.

Aby Edward dokázal své odhodlání, jednou vzlétl se svým letadlem na vlastní pěst a zaútočil na skupinu sedmi nepřátelských letadel. Dvě z nich v rámci vzdušného souboje sestřelil a vysloužil si tak Záslužný služební kříž (DSC). Po skončení války pak následovala pocta nejvyšší - Medaile cti.

Rickenbacker skončil válku jako velitel vlastní perutě, získal nejvyšší národní vyznamenání, osm DSC, a sestřelil celkem 26 letadel a pět balonů. Kromě toho byl vyznamenán francouzským Řádem čestné legie a Válečným křížem. Toho všeho dosáhl ve věku pouhých dvacetiosmi let. Doma byl Edward přivítán jako válečný hrdina.

V období mezi dvěma světovými válkami pak Rickenbacker navrhl automobil, oženil se, koupil Indianapolis Speedway, přežil jednu těžkou havárii a působil jako generální ředitel společnosti Eastern Airlines.

Jeho služby bylo opět zapotřebí během 2. světové války, kdy Rickenbacker využil své bohaté válečné zkušenosti. Během jednoho letu přes Pacifik v Boeingu B-17 se letadlo vychýlilo ze svého původního kurzu, došlo mu palivo a musel nouzově přistát. Rickenbacker a přeživší posádka pak žili následujících 24 dní v záchranném člunu, vystaveni úmornému vedru a bez zdroje vody a jídla. K jídlu si lovili ryby z oceánu. Rickenbacker se tehdy ujal vedení a povzbuzoval ostatní, aby si udrželi dobrou náladu. Posádku letounu pak našel až hlídkový plovákový letoun Vought OS2U Kingfisher amerického námořnictva a zachránil pouhé tři přeživší. Stalo se tak 13. listopadu u pobřeží Nukufetau na Tuvalu.

Později Edward absolvoval zajímavou misi v SSSR s cílem pomoci Sovětům v zajišťování a provozu amerických letounů. Navštívil továrnu na bitevní letouny Iljušin Il-2 „Šturmovik, a mj. svými komentáři tehdy údajně vyzradil existenci programu strategických bombardérů B-29.

Koncem padesátých let se Eastern Air Lines přestalo dařit a Rickenbacker byl 1. října 1959 nucen opustit pozici generálního ředitele. V 60. letech se Rickenbacker stal známým konzervativním řečníkem. Sdílel svou vizi budoucnosti technologií a obchodu, nabádal Američany, aby respektovali protivníka - Sovětský svaz - v době studené války a zachovávali americké hodnoty. 

Dne 23. července 1973 mechanik, inženýr, válečný hrdina, stíhací eso, generální ředitel, závodník a manžel zemřel na mrtvici. Jeho manželka Adelaide Rickenbackerová spáchala v roce 1977 ve věku 92 let sebevraždu poté, co zcela oslepla. Po celou dobu od Edwardova úmrtí zoufale truchlila po svém manželovi.

Zdroj: warhistoryonline