Vejtřaska, jak se automobilu Praga V3S často přezdívá, je jedna z mála našich automobilových legend, která se v různých modifikacích vyráběla až do konce 80. let 20. století. Československý speciální těžký terénní nákladní automobil Tatra 813 (a jeho vojenská verze 8×8 KOLOS), vyráběný v letech 1967 až 1982, lze taktéž považovat za dnes již legendární vozidlo. Podívejte se, jak si tyto dvě vozidla dokáží vypomoci v zasněženém terénu.

Video: TATRA vyprošťuje vozidlo PRAGA V3S z hlubokého sněhu / YouTube

Praga V3S

Terénní nákladní automobil s oficiálním názvem Praga V3S (vojenský třítunový či 3-nápravový speciál), lidově zvaný ventra, vejtřaska, vejda, vétřieska apod.) se začal vyrábět v roce 1953 a byl určen zejména pro armádu. Automobil byl zkonstruován za rekordně krátkou dobu. Národní podnik Praga totiž dostal úkol vyvinout střední nákladní vůz do těžkého terénu teprve v srpnu 1951. A již o rok později začalo testování prototypů.

Psali jsme:Čím si svítí operátoři speciálních jednotek včetně Navy Seals?

Automobil se díky své neuvěřitelné průchodnosti terénem vyznamenal nejen u nás, ale i na řadě zahraničních terénních soutěží. Díky specifické konstrukci měla vejtřaska neskutečné terénní schopnosti. Dokázala přebrodit až metr hlubokou vodu či zdolat 40 cm vysokou kolmou překážku. To vše díky nápravám umístěným vysoko nad osou otáčení kol. Co však představovalo výhodu v terénu, omezovalo Pragovku na silnici. Tam totiž směla jet rychlostí pouhých 60 km/h, jinak by mohlo dojít k poškození pohonného ústrojí, které mohlo mít fatální následky. Spotřeba běžné Pragy V3S se pohybovala kolem 30 litrů nafty na sto kilometrů jízdy. 

Foto: Praga V3S, vojenský valník | Adam Hauner / CC BY-SA 4.0

Celkově se vyrobilo přes 135 000 kusů V3S s různými nástavbami a pro různé trhy. Úspěchů, kterých Praga V3S, dosáhla je mnoho. Tím největším však nejspíš zůstává fakt, že jde o nejdéle vyráběný československý náklaďák, po kterém je neustálá sháňka.

Automobil V3S byl určen pro přepravu materiálu do hmotnosti 3350 kg nebo pro přepravu 25 osob a tah přívěsu do hmotnosti 3100 kg v terénu nebo pro přepravu materiálu do hmotnosti 5350 kg a tah přívěsu do hmotnosti 5500 kg na silnici.  Automobil měl vynikající jízdní vlastnosti a dostatečnou tažnou sílu díky třem hnaným nápravam, kdy zadní nápravy měly uzávěrky diferenciálů. Velmi dobré jízdní vlastnosti v terénu umožňuje také příznivé rozložení hmotnosti na jednotlivé nápravy a velká světlá výška dosažená redukcemi v kolech na všech nápravách.

Psali jsme:Zajímavý moderní samohybný dělostřelecký systém RCH 155

Tatra 813 8x8

Vojenská verze 8×8 KOLOS, která byla schopná tahat přívěsy až do celkové hmotnosti 100 tun. Vyráběly se však i civilní verze 6×6, případně 4×4. Za patnáct let výroby bylo ve všech modifikacích postaveno dohromady 11 751 vozidel, z nichž většina byla exportována – zejména do SSSR, NDR, Rumunska a Indie.

První funkční vzorek podvozku T 813 postavili vývojoví pracovníci z konstrukční kanceláře pobočného závodu Bánovce nad Bebravou v roce 1960. Tento vzorek byl postaven v maximální možné míře z agregátů a dílů pro model Tatra 138, jehož výroba se v té době rozbíhala. Nešlo však o plnohodnotný automobil, ale pouze o nekarosovaný osmikolový podvozek se čtyřmi nechráněnými sedadly umístěnými na blatnících prvních dvou náprav. Bizarní vzhled této konstrukce podtrhovalo použití motocyklového plexisklového štítu před sedadlem řidiče. Funkční vzorek posloužil ke sbírání zkušeností s prvním čtyřnápravovým československým automobilem, ale další vývoj byl utlumen, protože závod Bánovce se soustředil na výrobu všech modifikací typu Tatra 111 a těžkého tahače Tatra 141. Přesto se na osmikolový podvozek nezapomnělo a probíhaly na něm alespoň občasné jízdní zkoušky.

Foto: TATRA vyprošťuje vozidlo PRAGA V3S z hlubokého sněhu | Miroslav Kaufner

Do konce roku 1964 pak vznikly celkem 4 prototypy a začala se připravovat sériová výroba. První podvozek z ověřovací padesátikusové série opustil montážní linku v pátek 24. března 1967. V souvislosti s uvolňováním politického režimu v Československu se pak začalo uvažovat o tom, že by se vojenský speciál T 813 mohl používat i v civilním sektoru jako náhrada zastaralých vozů Tatra 141 (které vycházely z téměř 30 let staré konstrukce Tatra 111). V roce 1969 proto útvar hlavního konstruktéra představil nové modely řady civilních tahačů se znaky náprav 4×4 (pro přívěsy o hmotnosti do 60 t), 6×6 (do 80 t) a 8×8 (do 100 t), které doplnily i varianty stavebních vozidel. Do sériové výroby se pak dostaly jako tahače nebo podvozky pro jeřáby, v menší míře i jako sklápěče (ve verzi 6×6, nahrazující dumpcary Tatra 147, však vzniklo jen několik prototypů). Ve spolupráci s západoněmeckou společností SEMEX vznikl také výkonný letištní tahač schopný manipulovat letadly o hmotnosti až 300 tun, vlivem politické normalizace se však speciální automobily Tatra (jako vojensky strategická vozidla) už prakticky nesměla vyvážet do států NATO a tak i tento tahač zůstal osamocený, dosloužil pravděpodobně na letišti Ruzyně.

Foto: Tatra 813 8x8 KOLOS | Jano Gallo / CC BY-SA 3.0

Tatra 813 8×8 KOLOS (všeúčelový podvozek) má dvě řiditelné nápravy, odpružení vpředu i vzadu podélnými listovými pery. Vozidlo je uzpůsobeno pro montáž přídavných zařízení - sněhového pluhu a buldozerové radlice. Vždy při tažení přívěsů, při práci s buldozerovou radlicí nebo se sněhovým šípovým pluhem musí být vozidlo zatíženo nákladem o hmotnosti 7 500 kg.

Vozy Tatra 813 8x8 se vyráběly v různých druzích provedení - tahače přívěsů, sklápěče, podvozek pro těžkotonážní autojeřáb AD 350, hasičské nástavby apod.