Během druhé světové války si Spojené státy uvědomily, že jejich čluny PT (Patrol Torpedo) mají větší potenciál než jen o původní koncepci opřenou výzbroj v podobě torpédometů. Tyto rychlé stroje se ukázaly být velmi efektivní jako vysoce mobilní kulometné platformy, které mohly napadat a ostřelovat nepřátelská plavidla a pozice a pak rychle ustoupit. Obzvláště zranitelné byly vůči těmto člunům japonské bárky užívané pro dopravu mezi ostrovy. Navíc pro další zvýšení ničivých schopností těchto člunů byla později do člunů vyvinuta bojová věž Elco Thunderbolt.

Člun PT byl mimořádně výkonným prostředkem používaným americkým námořnictvem během druhé světové války. Myšlenkou rychlého, lehkého a obratného člunu se vážně zabývali Britové i USA již během první světové války, ale konec konfliktu jejich vývoj ukončil.

Čluny PT z druhé světové války pak obsahovaly konstrukční prvky převzaté ze závodních motorových člunů a byly vybaveny výkonnými motory. Obvykle se do člunů používaly tři benzínové motory V12, které umožňovaly dosáhnout rychlosti až 50 uzlů.

Psali jsme:Fort Ross – Ruská pevnost v Kalifornii

Foto: Člun PT během hlídky u pobřeží Nové Guineje v roce 1943 | U.S. Navy / Public domain

Čluny byly původně navrženy jako torpédová plavidla (o čemž svědčí jejich názvy), ale v průběhu války byly pak vybaveny dalšími útočnými zbraněmi. Zvláště užitečné byly tyto čluny během bojů v oblasti Nové Guineje, kde v noci doslova lovily japonské bárky pohybující se v mělkých vodách mezi ostrovy, za účelem zásobování. Protože tyto bárky operovaly v mělkých vodách, velké americké lodě se k nim nemohly přiblížit, a tak místo nich námořnictvo vysílalo právě čluny PT. Brzy se však zjistilo, že jejich torpéda jsou proti bárkám často neúčinná, protože pod nimi jednoduše proplouvají, což si vynutilo použití zvýšené palebné síly k odstřelování nepřátelských plavidel hlavňovými zbraněmi.

Čluny PT byly také používány k záchraně trosečníků, koordinaci leteckých záchranných operací na moři, kladení min a kouřových clon, ničení min a provádění zpravodajských nebo přepadových operací. Tyto čluny si mezi Japonci vysloužily obávanou přezdívku "ďábelské čluny".

Čluny PT se v průběhu války dočkaly různých polních úprav a nakonec nesly obrovský sortiment palebné síly, včetně 16 pětipalcových raket, torpéd, hlubinných bomb a několika kulometů ráže 12,7 mm a 40mm kanónů. V této konfiguraci pak čluny PT dosáhly ze všech plavidel námořnictva poměrově největší "palebné síly na tunu".

Psali jsme:Pearl Harbor v roce 1944: americké námořnictvo ztratilo další lodě, stovky lidí a japonskou miniponorku

Protože však tyto čluny byly relativně malé, měřily na délku pouze 24 metrů a měly výtlak 60 tun, byly omezeny v tom, kolik zbraní mohly nést. Ve snaze tento problém vyřešit poskytovala obrovskou palebnou sílu v malém balení věž Elco Thunderbolt. Jednalo se o malou věž vyvinutou společností Elco, jednou ze dvou společností, které vyráběly čluny PT (druhou byla společnost Higgins, výrobce legendárních vyloďovacích plavidel). Velikost věže a hustá koncentrace palebné síly snížily celkovou hmotnost i počet členů obsluhy, která byla potřeba obsluze hlavňových zbraní.

Věže Elco Thunderbolt se vyráběly v různých uspořádáních. Jedna z raných verzí věže byla vybavena šesti kulomety M2 ráže 12,7 mm a dvěma kanóny Oerlikon ráže 20 mm. Další verze pak používala čtyři kanóny Oerlikon a dva kulomety ráže 12,7 mm. Při střelbě ze všech zbraní byl tak protivník zasypán obrovským počtem projektilů. Kanóny ráže 20 mm měly prostřelovat trupy plavidel, zatímco menší kulomety ráže 12,7 mm byly určeny k eliminaci posádky na palubách. Navíc všechny tyto zbraně mohl obsluhovat jediný člověk.

Jelikož se věže Elco Thunderbolt objevily až ke konci války, dočkaly se jen malého využití, a proto také nejsou příliš známy. Americké námořnictvo mimochodem podobný systém palebných lodních věží používá dodnes, kdy jsou tyto osazeny moderními 25mm kanóny Bushmaster.

Zdroj: warhistoryonline