Štěchovický poklad: Namísto zlata tajná zázračná zbraň
Od konce 2. světové války se v okolí Štěchovic hledá cosi, co tu měli nacisté schovat. Na konci 60. let přišel Helmut Gaensel s vyprávěním o stovkách beden se zlatem, které sem nacisté převezli na poslední chvíli z Berlína.
Celá legenda o zlatu je ale ve skutečnosti pouhou historkou z vězeňského kavalce. Těžko si myslet, že velitel ženijní školy SS Emil Klein, vězněný za neprozrazení úkrytů, svěří své největší tajemství spoluvězni. Zároveň se dochovaly dokonale zpracované plány odvozu všech důležitých zařízení do Rakouska. Zatřetí, po bombardování Drážďan by vlak z Berlína do Prahy ani neměl kudy projet.
Foto: Velitel ženijní školy SS Emil Klein | YouTube
Skutečný příběh Štěchovic je ale ještě tajemnější. Štěchovickou přehradu začalo stavět ještě Československo v roce 1938. Po příchodu Němců se stavba prakticky zastavila. Na začátku 40. let ale nacisté přidělili přehradě nejvyšší prioritu. Stavba Štěchovické přehrady se stala prioritou v době, kdy to na první pohled nedávalo smysl. Třetí říši začal docházet dech. V Protektorátu a v Sudetech se v té době zastavila stavba jiných strategických staveb, například tří dálnic, potřebných mimo jiné k transportu nejen vojsk, ale i zásobování.
Foto: Přečerpávací vodní elektrárna Štěchovice | Wikimedia Commons
Ve stejnou dobu, kdy se začíná překotně stavět ve Štěchovicích, se spojeneckým jednotkám ve spolupráci s norským odbojem daří zlikvidovat továrnu na těžkou vodu Vemork. Těžká voda byl velmi jednoduchý způsob, jak z přírodního uranu vyrábět plutonium. Vyráběla se elektrolýzou za krátkodobého používání velkého přísunu energie. To je mimochodem hlavní výhoda přečerpávací elektrárny – vysoký výkon po omezenou dobu. Mohu jen dodat, že původní československý projekt s přečerpávací částí elektrárny nepočítal. Do plánů se dostal až v roce 1940.
Cesta, kterou si zvolili nacisté k výrobě atomové bomby, byla v několika důležitých bodech jednodušší než cesta amerických vědců. Namísto zdlouhavého a náročného obohacování uranu zvolili těžkou vodu. Pomocí těžké vody je možné rozběhnout štěpnou reakci na přírodním, neobohaceném uranu. Stejnou technologii použilo mimochodem později československo na své první atomové elektrárně. Po obsazení Norska přitom nacisté nařídili maximální zvýšení výroby těžké vody v továrně Vemork.
Foto: Vodní elektrárna Vemork z roku 1935 | Wikimedia Commons
Továrna Vemork získávala energii pro výrobu těžké vody z přečerpávací elektrárny. Hypotéza, že Němci chtěli přestěhovat výrobu těžké vody z Vemorku do Štěchovic, ovšem není jen spekulace. Na pravém břehu Vltavy tou dobou vzniká uzavřený prostor, výcvikový prostor SS Benešov. Od generála SS Hanse Kammlera dostalo budování prostoru nejvyšší prioritu.
Foto: 11. února 1946 přijíždí na Hradištko skupina amerických vojáků, které doprovází německý důstojník Günter Aschenbach. Skupina otvírá do té doby nezmámou štolu a odváží množství beden do Frankfurtu nad Mohanem. Akce probíhá bez vědomí československých úřadů. 7. března 1946 jsou odvezené věci vráceny československým úřadům – jedná se o část Frankova archívu (od té doby se místu nálezu říká Frankova štola). | YouTube
Generál Hans Kammler byl zodpovědný za vývoj tajných zbraní, mezi které atomová bomba patřila. Cvičení bojových jednotek SS mezi jeho úkoly nepatřilo. Přesto v létě roku 1943 nařizuje státnímu sekretáři protektorátu K.H. Frankovi, aby dal výcvikovému prostoru nejvyšší prioritu. V létě 1943 navíc do Štěchovic přijíždí tajná brigáda SS Stollenbau. Možná se měli něco naučit ve zdejší ženijní škole. Ale podle jiných dochovaných úkolů už vše co potřebovali uměli.
Foto: Zabraná oblast pro cvičení ženijní školy SS | FB
Další zajímavostí je nedávno odtajněný seznam cílů atomového bombardování amerického letectva z 50. let. Štěchovice jsou v něm hned dvakrát. Proč chtěli Američané svrhnout atomovou bombu kromě přehrady ještě někam do lesů? Stopy Hitlerova atomového programu se z archivů odtajňují až v poslední době. Pro další informace se podívejte na níže uvedené video.
Video: Štěchovický poklad: Namísto zlata tajná zázračná zbraň / YouTube
Komentáře
JHB
28. 01. 2020, 22:22To Petr: a jak se zdá, tak nemáš rád ani rodný jazyk
petr
27. 01. 2020, 20:09Nemám rád ani jedny ani druhý ale amíky nesnášim víc ,, nicméně vi co se tu dohadujete kdo je kdo ,jste trubky všici zajímají mně názory na víše uvedenou reportáž a né vaše přiblblí komentáře na rus či amíka
PK
27. 01. 2020, 10:35Těžká voda, neboli D2O je jeden z možných moderátorů, neboli zpomalovačů neutronů pro řízení štěpné reakce. To samé je např. grafit. K A-bombě se lze dostat dvěma způsoby a to jednak obohatit uranové palivo bomby izotopem U-235 na více než 90 % pro dosažení reativně malého kritického množství, tedy množství, kdy se "explozivní" štepná reakce rozeběhne sama, či přírodní uran, resp. jeho prakticky něštěpitelný izotop U-238, kterého je v rudě cca 99,3 %, přeměnit na v jaderném reaktoru či s pomocí urychlovače na něco jiného, v tomto případě potřebný izotop plutonia (239). Němci, stejně jako Amričané, zkoušeli obě cesty. Obohacování je energeticky a technologicky velmi náročná proces (je třeba oddělit dva izotopy stejného prvku lišící se vahově pouze o tři neutrony), ozáření přírodního uranu v reaktoru je jednodušší (poud to uřídíte) a i separace plutonia snažší (jedná se o jiný chemický prvek). Němci tak strašně stáli o těžkou vodu proto, že jejich fyzici udělali (nebo se to alespoň tvrdí) za války chybu při výpočtu střední volné dráhy neutronu v grafitu a ten, jakožto daleko dostupnější moderátor, vyřadili "ze soutěže. Američané spustili první řiditelný reaktor v roce 1943 a byl právě na bázi "grafitového moderátoru".