Už delší dobu jsem chtěl o povrchnosti některých lidí ohledně uctění našich válečných veteránů napsat a nyní jsem si konečně na to udělal čas. Nejen jako redaktor tohoto webu, ale i celkově jako člověk, který se o armádu dost zajímá a má mezi vojáky své známé, jsem si nemohl všimnout jisté zajímavosti, a to faktu, jak média, různé nadace/spolky a často i veřejnost přistupují k našim válečným veteránům.

Všimněte si, že se o válečných veteránech (to platí bohužel i pro aktivní vojáky) v médiích moc nedozvíme. Nebýt něklika srdcařů, kterým na našich veteránech záleží, ani bychom pomalu nevěděli, kdo byl např. Jirka REGI Schams nebo kdo je Lukáš HIRO Hirka apod. V televizi nazývají dnes hrdinou kdekoho (osobně si myslím, že obecně došlo k devalvaci výrazu hrdina, který se propůjčuje téměř každému), ale aby se občas někdo z větších médií zaměřil na osudy opravdových hrdinů, to ne.

Foto: Naši novodobí váleční veteráni Lukáš HIRO Hirka (vlevo) a Jirka REGI Schams (+ 7. 1. 2015)

Psali jsme:Stát vás potřebuje, povzbuzovala přísahající nováčky ve Vyškově ministryně Šlechtová

Zcela bez obalu se domnívám, že pokud určitým subjektům z propagace našich veteránů nejde peněžní, publicitní nebo jiný zisk, jednoduše o ně nemají zájem.

Sám jsem v kontaktu s rodinou Jirky Schamse a kolikrát jsem si vyslechl hodně smutné příběhy. Jako případovku uvedu fakt, že bezprostředně po úmrtí Jirky a následné nabídky na zdokumentování pohřbu se jedna z největších televizních stanic nechala slyšet, že o smrt "nějakého" válečného veterána nemá zájem. Zájem začala však mít, když se následně dozvěděla, že na jeho počest budou v den pohřbu prolétat nad obřadní síní Gripeny, zazní čestná salva a ministr obrany Martin Stropnický Jirku povýší na štábního praporčíka. To je hodně smutný příběh, nemyslíte?

Foto: Ministr obrany Martin Stropnický na pohřbu Jiřího Schamse / Autor: Deník/Martin Divíšek

Další forma parazitování na našich válečných hrdinech jsou různé veteránské sbírky a akce, na které se vybírají peníze, aniž by o tom vůbec rodina válečného veterána věděla a získané peníze jdou často zcela nebo z větší části do kapsy pořadatelům nikoliv rodině veterána. To je také dost velká ostuda.

Psali jsme:V Česku je podpora našich válečných veteránů mizerná

Zkráceně napsáno je nemálo organizací, kteří na našich válečných veteránech doslova parazitují a uctívají je jen "na oko".

No co si budeme povídat, velká část široké veřejnosti se také moc o naše veterány nezajímá a jejich solidarita s nimi je většinou jen "na oko". Ve skutečnosti jsou jim veteráni buďto úplně jedno nebo k nim zaujímají dokonce negativní přístup se slovy "vždyť si za svůj osud mohou sami. Sami si vybrali na misi jít, mají za to nehorázné peníze (což už samozřemě není pravda), tak ať si teď nesou následky sami". Rodiny zraněných nebo dokonce padlých vojáků pak musí číst tyto nenávistné komentáře a asi jim z toho není moc dobře.

Každopádně nechci, aby tento článek vyzněl tak, že všichni na naše veterány kašlou, (protože jsou opravdu lidé, kteří pro ně dělají neskutečné věci), ale chci jen upozornit na fakt, že dost subjektů hraje ohledně solidarity s našimi veterány jedno velké divadlo.