Ukrajina pravděpodobně sestřelila ruský strategický bombardér Tu-22M a dva průzkumné letouny dlouhého doletu A-50 pomocí více než padesát let starých raket S-200. Tento výkon vyvolává hypotézu o možném vylepšení starého raketového systému protivzdušné obrany S-200 sovětské výroby.

Foto: Ukrajinské střely systému S-200 během přehlídky ke Dni nezávislosti v Kyjevě v roce 2008 | Vitalij / CC BY 3.0

S-200 (v kódu NATO SA-5 Gammon) je protiletadlový raketový systém dlouhého dosahu vyvinutý v SSSR v 60. letech 20. století, který ve svých raných verzích dokázal zasáhnout vzdušné cíle na vzdálenost až 160 km. Historie systému S-200 začala v roce 1958, kdy Sovětský svaz pocítil potřebu nových systémů protivzdušné obrany (PVO) schopných ničit cíle na mnohem větší vzdálenost než v té době dostupné komplety S-75 a S-125 (jejichž maximální dosah byl pouze 45 km). Nový systém S-200 měl sloužit k potírání nepřátelských strategických bombardérů a průzkumných letounů, z nichž hlavními byly v té době americké B-52, U-2 a SR-71.

Psali jsme:Stovky vojáků, tanky, gripeny apod. aneb obří přehlídka připomene vznik Československa

Na rozdíl od předchozích systémů, které používaly povelový způsob řízení střely, sovětští konstruktéři do S-200 integrovali zcela nový naváděcí systém využívající poloaktivní radarové navádění. Tento převratný krok střelu zkvalitnil, neboť nyní mohla zachytit a zasáhnout cíl bez nutnosti přímých řídicích povelů z pozemní stanice. K tomu bylo nutné pouze osvětlit cíl speciálním kontinuálním radarem.

Během své existence prošel systém S-200 čtyřmi modernizacemi, z nichž nejznámější byly S-200V Vega, S-200M Vega-M a základní verze S-200 Angara. S každou modifikací se zdokonalovala střela a navádění, čímž se zvyšovala přesnost systému. U verze S-200V Vega se zvýšil dolet ze 160 na 180 km. Další verze, S-200M Vega-M, mohla ničit cíle na vzdálenost 240–255 km. Modifikace Vega-M zahrnovala změny nejen na střele, ale také na pozemní stanici a odpalovacím zařízení.

Za zmínku stojí i modernizovaná verze obranného systému S-200D Dubna. Byla navržena tak, aby používala nové střely schopné zasáhnout cíle vzdálené až 300 km. Sovětští vojenští představitelé ji však odmítli přijmout do služby kvůli její nekompatibilitě s raketami používanými v jiných verzích S-200. V důsledku toho bylo vyrobeno pouze 14 kusů Dubny, které byly později zlikvidovány.

Všechny střely použité v S-200 jsou unifikované. To znamená, že novější modifikace systému jsou zpětně kompatibilní s dříve vyvinutými střelami. Systém může odpalovat rakety 5B21, 5B21A, 5B21P, 5B28 a dokonce i 5B28N s jadernou hlavicí. Vlastnosti těchto střel jsou obecně podobné, ale postupem času byly vylepšovány se zaměřením na zvýšení doletu a zlepšení jejich navádění. Nejběžnější střelou je 5B28, která vznikla rozsáhlou modernizací střely 5B21. Byla vyráběna později než ostatní verze, takže se určitý počet raket 5B28 dochoval dodnes.

Psali jsme:Česká zbrojovka dodá armádě až 39 tisíc ručních palných zbraní

Střela 5B28 je určena k ničení cílů letících rychlostí až 3500 km/h ve výškách od 300 m do 40 km. Maximální účinný dosah této střely je 255 km, teoretický dolet až 300 km; s rostoucím doletem však pravděpodobnost zásahu výrazně klesá. Hmotnost bojové hlavice je 217 kg.

Na Ukrajině v roce 2013 vyřazené systémy protivzdušné obrany nečekaně dostaly nový život během plnohodnotné války Ruska proti Ukrajině zahájené v únoru 2022. Je důležité poznamenat, že žádná z modifikací S-200 vyvinutých v SSSR se nemohla pochlubit doletem nad 300 km. Nejdelší dolet měl S-200D Dubna, dosahující až 300 km. Tyto systémy však byly zničeny a na Ukrajině již nejsou v provozu. Kromě toho, ačkoli teoretický dolet střely 5B28 dosahuje 300 km, její přesnost po 250 km výrazně klesá.

Systém protivzdušné obrany S-200 není mobilní jako systémy S-300 a S-400. Odpalovací zařízení S-200 jsou umístěna na předem připravených stacionárních pozicích. V případě sestřelení ruského letounu Tu-22M3 je však možné, že odpalovací zařízení bylo umístěno na mobilní platformě. Pokud by nebyla mobilní, příprava stacionárních pozic pro odpalovací zařízení a pozemní stanice S-200 by nevyhnutelně přitáhla pozornost ruské rozvědky. Vyvstává otázka, zda Ukrajinci měli prostředky a technologie na vytvoření nové verze S-200 a jaké jsou její vlastnosti, nebo zda Ukrajinci použili jiný systém protivzdušné obrany.

Zdroj: armyrecognition.com