V roce 1919 byla Ukrajina ve válce s Rumunskem a Polskem a pro stimulaci ekonomiky bylo rozhodnuto o zavedení nové měny. Ta byla tajně tištěna v Německu a pro její přepravu tam byla také pronajata řada letadel, mimo jiné i tři pětimotorové letouny Zeppelin-Staaken R.XIVa. Šlo o obří stroje s rozpětím křídel přesahujícím 40 metrů a vzletovou váhou 11 tun. Během první světové války tyto dvouplošníky třídy R (Riesenflugzeuge) sloužily jako bombardéry, kdy operovaly na obou frontách a byly nasazeny i proti Británii. Nepochybně šlo o impozantní stroje, byť je často trápily technické problémy. Pokud jde o ukrajinské stroje, tak ty měly sériová čísla R.69, R.70 a R.71. Nutno však poznamenat, že moc parády neudělaly a všechny tři byly ztraceny.

Foto: Zeppelin-Staaken R.XIV | Wikimedia Commons / Public domain

R.69 byl zkonfiskován 29. července 1919 francouzskými jednotkami na letišti Aspern ve Vídni. R.71 havaroval a shořel 4. srpna na jihovýchodě Slezska (Oberschlesien). A poslední Staaken R.XIVa pod číslem R.70 byl 19. září kvůli problémům s palivem přinucen přerušit cestu do Kamence Podolského na jihozápadě Ukrajiny. Po nouzovém přistání byla posádka zajata dvěma vojáky rumunského 37. pěšího pluku. Stroj byl pod velením kapitána hraběte Hanse Wolfa von Haraha, s piloty Heinrichem Smiltzem a Henrigem Tretkenem. Rumuni na palubě tehdy našli 303 milionu karbovanců (předchůdce hřiven) vytištěných v Berlíně a vydaných 5., 6. a 24. října 1918. Pro lepší představu uveďme, že jeden karbovanec se rovnal 0,767 gramu zlata. Ukrajinští pasažéři letounu byli následně posláni do Ukrajinou kontrolované oblasti na druhé straně Dněstru, zatímco Němci byli uvězněni. Letoun rumunští letečtí inženýři opravili a následně jej Petre Macavei (technický poručík) a další členové posádky převezli do Bukurešti. Na cestě jeden z motorů začal dělat potíže, ale nakonec se letadlu podařilo bezpečně přiletět. Již nikdy se však znovu nevznesl a několik let tak zůstal stát na letišti. Následně byl rozebrán a jeho dřevěné vrtule putovaly do vojenského muzea v Bukurešti.

Psali jsme:Poezie, špagety a fašistická utopie: Když Italové vyhlásí válku Itálii

Německá vláda musela urychleně dodat náhradu, a tak pro pokračující operace na Ukrajině nabídla těžké bombardéry Friedrichshafen G.IIIa. Zda byl stroj nakonec dodán, není známo. Uveďme však, že se jednalo o stroj spolehlivý a robustní. Další zdroje uvádějí, že letectvo Ukrajinské lidové republiky (ULR) provozovalo jeden čtyřmotorový Zeppelin-Staaken R.VI (R.39/16) a německé dvoumotorové dvouplošné bombardéry AEG G.IV. Zde je však otázkou, jak moc úspěšně a kolik jich bylo zapsáno u ukrajinského letectva jen „papírově“ (posádky byly vždy německé).

Zajímavostí pak je, že v únoru 1920 nouzově přistál na letišti Vajnory poblíž Bratislavy ukrajinský dvoumotorový letoun Gotha GL.VIIa „Olena“, pilotovaný německou posádkou. Co se na trase Vídeň–Kyjev tehdy událo, však není známo, ale patrně šlo o technickou závadu. Stroj neměl pro přelet nad Československem povolení, a tak byl záhy internován. Následně byla „Olena“ přelétnuta do Kbel pro otestování, kde udělala na představitele Leteckého sboru dobrý dojem. Dodejme, že jej i v této době pilotoval tentýž Němec, jistý Clausen, nyní s dvojicí československých mechaniků na palubě. Později byl letoun zničen, kdy havaroval nedaleko Bratislavy. Stejně tak byly zničeny při přeletu tři Gothy objednané československým letectvem. Útržkovité informace zmiňují, že ve Vajnorech měl být internován i jeden ukrajinský dvoumotorový bombardér AEG G.IV, čímž však další informace končí.

Zdroj: britannica