Sovětský svaz během druhé světové války nevyráběl žádné vlastní obrněné transportéry, proto zde sehrál klíčovou roli spojenecký program Lend-Lease, díky kterému Sovětský svaz obdržel tisíce obrněných transportérů ze Spojených států a Velké Británie, které táhly tempo ofenzív Rudé armády.

Sovětský svaz obdržel ze Spojených států, Kanady a Velké Británie tisíce obrněných transportérů, podívejme se na počty dodaných kusů podrobněji: M15 MGMC (100 kusů), M17 MGMC (1000 kusů), M2 Halftrack (800 kusů), M3 Halftrack (800 kusů), M5 Halftrack (851 kusů), M9 Halftrack (413 kusů), T16 Cargo Carrier (96 kusů), M3A1 Scout (3340 kusů), Universal Carrier (2560 kusů), T48 (650 kusů).

Foto: V Rudé armádě byly britské transportéry oblíbené. Sloužily mnohem lépe,než jen jako tahače děl. | Nevington War Museum

Psali jsme:F-86 Sabre byl technicky možná horší než MiG-15, v Koreji ale šel k zemi jen jeden Američan na každých 10 MiGů

V tomto článku se ovšem zaměříme na jediný, čistě pásový transportér, který Sovětský svaz využíval, a to britský Universal Carrier. Univerzal Carrier byl během druhé světové války označován jako tančík, anglicky tankette, jelikož v tu dobu ještě nebylo označení obrněný transportér objeveno. I když by se toto pojmenování skvěle hodilo pro americké obrněné polopásy M3, jejichž úkolem právě bylo přepravovat pěchotu a poskytovat jí ochranu, i ty se ovšem podle tehdejší doktríny označovali jako obrněné automobily. S trochou nadsázky bychom tedy tančík Universal Carrier mohli nazvat nejvyráběnějším tankem historie, bylo vyrobených totiž více než 113 000 kusů! Což je asi tolik jako všech tanků M4 Sherman a T-34 dohromady. 

Universal Carrier bylo navrženo jako víceúčelové vozidlo, kdy si ho každá jednotka mohla upravit pro své vlastní potřeby. Ať už pro boj s nepřátelskými tanky pomocí protitankové pušky Boys, pro boj s nepřátelskými letadly, pro potřeby průzkumu, nebo přepravu pěchoty, právě v této roli vynikal. Kromě řidiče a velitele mohl UC vést i čtyřčlenný výsadek. Podívejme se tedy na službu Universal Carrier v Rudé armádě.

Moskevská konference mezi zástupci SSSR, USA a Spojeného království skončila 1. října 1941. Konference byla vrcholem snah Sovětského svazu o dodávky obrněných vozidel pro potřeby Rudé armády. Spojenci si uvědomovali závažnost situace, Rudá armáda neustále ustupovala a sovětský průmysl se přesouval za Ural, kvůli čemuž produkce obrněných vozidel výrazně poklesla a sovětský průmysl tak nemohl v žádném případě pokrýt ztráty obrněných vozidel na frontě, natož požadavky Rudé armády. A tak již 11. října 1941 dorazil do SSSR konvoj PQ-1 s první várkou britských obrněných vozidel, včetně obrněnců Universal Carrier. V Rudé armádě vstoupila vozidla do služby pod názvem „Universalnyj nositěl MK-I“. V Rudé armádě měl Universal Carrier plnit roli převážně průzkumnou, Sověti ovšem vozidlo využívali i pro účel, ke kterému určen nebyl – k tažení děl a kanónů.

Myšlenka byla logická. Universal Carrier měl podobné vlastnosti jako sovětský traktor Komsomolec, jehož výroba byla ovšem ukončena 1. srpna 1941. 28. listopadu 1941 měla Rudá armáda k dispozici již 200 transportérů Universal Carrier, přičemž nejdříve vyrazily do výzbroje 145., 146., a 148. tankové brigády. Do dubna 1942 již měl Sovětský svaz k dispozici 920 vozidel. 25. listopadu 1941 byl podepsán rozkaz na zkoušku Universla Carrieru pro tažení protitankových děl ráže 45mm a divizních kanónů ráže 76mm. Vrchní velení doufalo, že najde náhradu za kolové tahače GAZ-61-416, jelikož továrna GAZ přešla plně na výrobu tanků T-60.  

Psali jsme:Sovětští kamikaze a jejich ohnivé tarany – odvaha a nenávist k nepříteli v třaskavé směsi

Foto: Universal Carrier při testech v továrně GAZ během tažení 76mm divizního kanónu M1939. | tankarchives.ca

Universalnyj nositěl MK-I měl potenciál stát se dobrým tahačem děl. Poměr výkonu k hmotnosti byl téměř dvakrát vyšší než u traktorů Komsomolec a navíc se ve vozidla mohla vést i obsluha děla. Britské tažné zařízení ovšem nebylo kompatibilní se sovětskými děly, takže bylo nahrazeno tažným zařízením používaným na nákladním vozidle GAZ-61-416. 

První zkušební jízda se konala 27. listopadu 1941. Protože existovaly určité pochybnosti o tom, jak dobře budou pásy zabírat na zledovatělém povrchu, byly na každý desátý článek koleje navařeny ostruhy.  Navařené ostruhy se ukázaly jako správné řešení, s nimi mohl Universal Carrier vézt na nezpevněné cestě 76mm divizní dělo F-22 rychlostí 15-20 km/h. Ukázal se tedy jako lepší volba, než automobil GAZ-AA. Na zpevněné  nezledovatělé vozovce ovšem lépe fungoval automobil GAZ-AA, který dokázal uvézt i těžší náklad. Universal Carrier měl ovšem pracovat hlavně v terénu, tedy tam, kde kolová vozidla ztrácela svůj potenciál. 

28. listopadu 1941 se konalo druhé kolo zkoušek. Z továrny GAZ vyjely dva transportéry do vesnice Gavrilovka vzdálené asi 30 kilometrů. Zkoušek se účastnil standardní Universal Carrier, který táhl 76mm divizní kanón M1939, druhý měl na pásech přivařené ostruhy a táhl 57 mm protitankové dělo ZIS-2. Cesta byla proměnlivá, skládající se ze zpevněných i nezpevněných vozovek a kopců. V reálném terénu Universal Carrier jako tahač ovšem selhal. Oba sice dorazily do cíle, ovšem nosič bez ostruh dosahoval průměrné rychlosti pouhých 6 km/h, tahač s ostruhami si nevedl o moc lépe, jeho průměrná rychlost byla 8 km/h. Ukázalo se, že tažné zařízení je příliš blízko země, jen 25cm od povrchu vozovky, při jízdě do kopce tak hrozilo, že bude tažné zařízení rýt do země, díky čemuž může vozidlo uvíznout, nebo sebe samo ulomit. Třetí a poslední fáze zkoušek proběhla 29. listopadu 1941. V tu dobu byl nosič naložen municí a posádkou sedmi mužů a za sebou táhl 76mm divizní kanón M1939. Zkouška nejdříve probíhala na zledovatělé cestě, kde i takto naložený dosahoval rychlosti 20 km/h, nicméně vozidlo bylo přetíženo a tak na zkoušky v terénu ani nedošlo.

Dopis popisující výsledky zkoušek byl zaslán Stalinovi 10. prosince 1941. V něm bylo shrnuto, že použití Universal Carrier jako tahače zbraní nebylo doporučeno a bylo vydáno doporučení, aby byl využíván jako transportér personálu a pro průzkum, stejně jako ho využívali Britové. 

Na závěr zmíníme, že Universal Carrier využívali jako tahač i Britové, ti s ním tahali 6 liberní protitanková děla a došli ke stejným výsledkům, jako Sověti. Britové proto vytvořili Loyd Carrier, který byl k tažení děl vhodnější. 

Universal Carrier mnohem lépe fungoval jako transportér. V Rudé armádě se stal oblíbeným kusem techniky, kdy byl využíván k průzkumu, ale i k přepravě pěchoty během bojových operací, kdy transportéry postupovaly spolu s tanky.  V prosinci 1943 bylo vydáno nařízení, kdy měla být výzbroj stávající  z kulometu BREN a protitankové pušky Boys nahrazeny domácími kulomety DT a protitankovými puškami PTRS. Demontovaná výzbroj se poté používala sovětskou pěchotou.

Zdroj: