Pokud se vás někdo zeptá, co si spojujete s armádou sovětského svazu, jistě vás napadne ikonický zimní klobouk ušanka. Sovětský svaz sice nebyl první, kdo ušanky používal, ovšem právě tato země je zpopularizovala a dodnes je ušanka jedním z ikonických symbolů nejen sovětských vojsk, ale i vojsk bývalé Varšavské smlouvy. 

Foto: Sovětští vojáci původně nosili buďonovku, ta měla symbolizovat heroické bohatýry, na zimu ovšem moc vhodná nebyla. | Wikimedia Commons / Public domain

Předchůdce ušanky zavedl do uniformy Bělogvardějců v roce 1917 admirál Kolčak. Podle něj dostala také název kolčakovka. Po porážce Bělogvardějců v ruské občanské válce ovšem do Rudé armády přijata nebyla. Rudoarmějci nosili tehdy ikonickou špičatou pokrývku hlavy. Ta byla původně známá jako bohatýrka, byla vytvořena totiž do tvaru, který připomínal přilby dávných ruských bohatýrů. V Rudé armádě ovšem sloužila pod jménem Buďonovka, podle generála Semjona Buďonného. Tato zimní pokrývka hlavy se stala pro bolševickou revoluci a Rudou armádu typickou, i když pro moderní bojiště se ukázala jako nevhodná. Čepice byla ušita z plsti, a kvůli tomu příliš nechránila před chladem, dalším důvodem postupného vyřazení byl samotný špičatý tvar čepice, ten totiž nedovoloval vojákům nosit helmu. 

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Denver Randleman

Definitivní konec buďonovky znamenala Zimní válka, kde mnoho sovětských vojáků kvůli ní podlehlo omrzlinám. Po válce Rusá armáda převzala mnoho vojenských taktik a nápadů od Finů a to včetně ušanky, která byla standardní zimní čepicí finských vojáků.  Čepice se stala v sovětském svazu velice populární a v roce 1942 jimi byla vystrojena většina vojáků Rudé armády. Během druhé světové války se z ušanky stala standardní zimní čepice vojáků Rudé armády a po konci druhé světové války se čepice rozšířila i mezi civilní sektor. Každá zbraň Rudé armády měla trochu jinou ušanku. Mužstvo mělo poměrně nekvalitně ušité ušanky šedé barvy, místo přírodní kožešiny byl vnitřek ušanky vystlán umělým vláknem. Sovětští námořníci měli stejné ušanky, pouze v černé barvě. Důstojníci měli ušanky kvalitně ušité s přírodní kožešinou a opět ve dvou barvách. 

Foto: Sověti ušanku převzali od Finů během zimní války | Wikimedia Commons / Public domain

Až do rozpadu Sovětského svazu a nějakou dobu poté se design klobouku v podstatě neměnil. Za celou dobu prošla ušanka třemi výraznějšími změnami. V 50. letech se trošku změnil vzhled. Ušanky byly kvalitněji ušité a měly reprezentativnější vzhled. Druhoválečné klobouky byly do konce 50. let z armády kompletně staženy a fasovali je poté trestanci v táborech gulag. 

V roce 1967 byla poté zvětšen přední kšilt, díky čemuž se stala ušanka masivnější. Poslední změna se udála v roce 1990 a to z praktických důvodů. Na sklopné části přes uši byly přidány přišity knoflíky, na které se poté připevnila textilní rouška OKZK, která měla vojáky chránit před chemickými zbraněmi. 

Psali jsme:MiG-29 v íránských službách – USA v devadesátkách dokázaly ovlivňovat export ruských zbraní

Foto: Ušanka zůstává dodnes ve výzbroji nejen armády ruské, ale i v ostatních armádách světa. | Vitaly V. Kuzmin / Wikimedia Commons / Public domain

Ušanku brzy zařadily do své výstroje všechny státy Varšavské smlouvy. Jednalo se totiž o levnou a účinnou zimní pokrývku hlavy, přes kterou bylo možné nosit i helmu. Ušanka se ovšem dostala i dál, než mezi státy Varšavské smlouvy, například do Číny, či Severní Koreje, ušanku ovšem používají například i kanadští vojáci, nebo američtí policisté, ale také i hradní stráž na pražském hradě.

Zdroj: Safar Publishing