V pátek 15. listopadu zemřel v Chicagu prachatický rodák, protikomunistický odbojář, úspěšný převaděč a později agent americké zpravodajské služby CIC Josef Hasil, který je desetiletí znám pod přezdívkou ,,Král Šumavy".

Josef Hasil vyrostl ve skromných poměrech v chudé početné šumavské rodině, měl 3 bratry a 4 sestry, o všechny se starala matka. Za 2. světové války byl v Pasově totálně nasazený, ale v březnu 1945 utekl do Čech, kde se do konce války skrýval v jeskyni a dělal spojku u partyzánům. Po válce nastoupil k SNB a v lednu 1948 k pohraničnímu útvaru Zvonková, kde sloužil na hranicích v oblasti česko-německo-rakouského trojmezí. Komunistický převrat v únoru 1948 a záhadné úmrtí Jana Masaryka ho přesvědčily, že stojí na špatné straně, a tak začátkem roku 1948 začal převádět uprchlíky do Západní Evropy.

Foto: V uniformě příslušníka SNB (před rokem 1949) | Wikimedia Commons

Psali jsme:Okno do historie: Gallova expedice do Arábie aneb jak mocný Řím poprvé poznal své limity

 Díky znalosti terénu i výtečnému sluchu se mu dařilo přecházet nepozorovaně, přesto se však několikrát i "Král Šumavy", jak o něm hovořily materiály komunistické bezpečnosti, dostal do přestřelky. V jedné z nich, v prosinci 1949, zastřelil mladého pohraničníka.

„Já jsem se vždycky snažil vyhnout tomu, abychom museli použít zbraně, ale tehdy jsme měli smůlu. Když jsme večer vyrazili směrem k hranici, tak bylo pěkně, ale po cestě napadl sníh a napadlo ho dost, takže naše stopy byly vidět. A jak jsme přecházeli cestu, tak jsem je uviděl, viděl jsem, jak tam jde dvoučlenná hlídka. Okamžitě jsme se stáhli zpátky do lesa a zaujali pozice, o kterých jsme si mysleli, že jsou pro nás bezpečné. A čekali jsme, až přejdou. Jenže jeden z těch strážníků najednou vběhl do lesa a už to na nás pálil ze samopalu. Já jsem začal střílet jeho směrem, ale nevím, jestli jsem ho zasáhl, nebo dokonce oba dva, kulky lítaly všude. V takových chvílích ani není čas o tom přemýšlet. Jakmile střelba utichla, museli jsme rychle pryč, protože od hranice jsme byli ještě daleko. Až později jsem se dozvěděl, že jeden pohraničník zůstal ležet mrtvý a ten druhý byl těžce raněný,“ řekl Hasil v únorovém rozhovoru pro Lidovky.

20. října 1948, v rámci jednoho z mnoha přechodů hranic, nakonec skončil Hasil v rukou pohraničníků, kdy ho udal člověk, u kterého zcela vyčerpaný žádal o vodu. Byl zatčen a na konci roku 1948 ho za zločin úkladů proti republice odsoudil nechvalně známý soudce a prokurátor Karel Vaš (mj. spoluzodpovědný za justiční vraždu generála Heliodora Píky) na 9 let vězení.

Foto: Pomník Králi Šumavy mezi Kvildou a Svinnou Ladou | Wikimedia Commons

Psali jsme:Modernizace německých BVP Puma má zpoždění

Útěk z vězení a vstup do amerických služeb

Nejprve byl vězněn na Borech a později v Českém Jiřetíně, odkud byl s ostatními vězni převážený na práci do uhelných dolů u Mostu. Po půl roce věznění se mu 9. května 1949 s jedním ze spoluvězňů podařilo utéci a za dramatických okolností se dostal do Západního Německa.

V Bavorsku začal pracovat pro americkou zpravodajskou službu CIC (později CIA) jako agent chodec. Spolu s dalšími agenty, mj. i se svým bratrem Bohumilem (zahynul při přestřelce 13. září 1950), pokračoval v převádění přes hranice – převáděl politické vězně, exministry, poslance, kněze i matky s dětmi, ale také dodával odboji vysílačky či další materiál.

V letech 1949-1952 vybudoval především v jižních Čechách rozsáhlou síť stovek spolupracovníků a informátorů. Když byla v roce 1953 postavena železná opona tak svou činnost agenta-chodce ukončil a pro americkou rozvědku pracoval již jen v Bavorsku.

Exil a život za oceánem

V roce 1954 odjel do Spojených států amerických, kde se usadil v Chicagu, v němž žil až do své smrti. CIA už o jeho služby nestála, a tak začal od nuly. Myl nádobí, rybařil, pracoval v řeznictví, tesařil, obsluhoval lis, krátce žil v Kanadě, kde chtěl s bratrem Juliem (kterého kdysi také převedl) založit pilu, nakonec začal pracovat jako kreslič pro automobilku General Motors, tuto práci dělal 30 let až do důchodu.

V Československu byl mezitím natočen film Král Šumavy, který byl volně inspirovaný příběhy skutečných Králů Šumavy Josefa Hasila a Kiliána Nowotnyho.

Naivní špiónské historky se zásluhou tohoto snímku vyšplhaly na kvalitativní vyšší úroveň. Syžetově - námět poskytl Rudolf Kalčík - se ještě podřizuje politické mytologii o zlých agentech, jejichž rejdy překazí hrdinní pohraničníci, ale pojetí příběhu i vypravěčství získávají výrazovou svébytnost, poučenou moderními trendy té doby. Kachyňa zde rozvedl své pojetí vojenských příběhů jako ryze chlapské záležitosti. Vizuální podobu filmu určuje hned úvodní sekvence, členitá jízda mokřitými šumavskými hvozdy, kdy majestátně vzrostlé stromy naznačují rozlehlost lesní pokrývky i její dumavou atmosféru. Černobílý obraz prostupuje baladičnost, proměněná ovšem ve vítězný chvalozpěv na odhodlané obránce hranic, jak zněl dobový slogan.

Video: Ukázka z filmu Král Šumavy / YouTube

Návštěva vlasti po Sametové revoluci

Po sametové revoluci navštívil Československo, ale natrvalo se nevrátil, zůstal žít ve Spojených státech amerických. Tam ho také přijel navštívit jeho syn Josef (narozený v roce 1949), se kterým se viděl poprvé po více než 40 letech.

V roce 2001 byl dokončen dokumentární film Zpráva o Králi Šumavy, jehož režisérka a scenáristka Kristina Vlachová sledovala téma Josefa Hasila dlouhých 30 let. Dne 28. října 2002 byl prezidentem Václavem Havlem vyznamenán Medailí Za hrdinství. V roce 2012 vyšel historický román Návrat Krále Šumavy od spisovatele Davida Jana Žáka, který popisuje Hasilův životní příběh a který čerpá z výpovědí pamětníků, z archivních dokumentů a také z řady dlouhých telefonických rozhovorů, které Žák s Hasilem vedl během celého roku 2011.

Video: Král Šumavy a jeho příběh / YouTube