Samostatný pěchotní oboustranný dvoupatrový srub N-S 82 Březinka nad Náchodem je jedním z nejznámějších objektů předválečného československého těžkého opevnění u nás vůbec. Právem. Výškově lomený objekt, vybetonovaný firmou Rudolfa Friče ve II. stupni odolnosti ve dnech 4. - 9. října 1937, měl svými hlavními zbraněmi ( v levé střelecké místnosti protitankovým kanonem vz. 36 ráže 47 mm se spřaženým kulometem vz. 37 a dvojčetem těžkého kulometu vz. 37 ) vytvářet palebnou přehradu k sousedním objektům umístěným po svahu dolů k Náchodu a palbou uzavřít tamní údolí. Dvojice těžkých kulometů vz. 37 v sólo provedení pak kontrolovala prostor k sousedním pěchotním srubům ve směru dělostřelecké tvrze Dobrošov. Dnes je Březinka jedním z nejlépe vybavených pevnostních muzeí. Na podzim 1938 bylo k obraně objektu připraveno 32 mužů. Jeho velitelem byl poručík pěchoty Jaroslav Pivonka.

Foto: Pěchotní srub K-S 14 U cihelny u Prostřední Lipky v roce 1938 | Wikimedia Commons / Public domain

Malý Jaroslav se narodil přesně před 112 lety, 31. března 1913 v Plzni-Skvrňanech do početné rodiny Františka a Marie Pivonkových. Ti měli dohromady pět chlapců, přičemž Jaroslav byl nejmladším. Velkou ranou pro rodinu byla smrt otce. František Pivonka starší, stříbrnou medailí Za statečnost 1. třídy dekorovaný desátník rakousko-uherské armády totiž 25. ledna 1915 padl v bojích v Karpatech. Jaroslav tak svého tatínka nikdy nepoznal. Marie Pivonková provozující prodejnu tabáku se pak musela hodně otáčet, aby svou rodinu uživila. Vzhledem k nedostatku financí nemohla svým synům dopřát kvalitního vzdělání. Výjimkou byl pouze Jaroslav, jenž po absolvování pěti tříd obecné školy zahájil v roce 1924 studium na plzeňském reálném gymnáziu. Zde v roce 1933 úspěšně složil maturitní zkoušku.

Psali jsme:Legendární srbská amazonka a vlastenka Milunka Savić

Právě 33. rok se v jeho životě stal zlomovým. 17. července byl povolán k výkonu základní vojenské služby. Jaroslav se stal příslušníkem pěšího pluku 41 v Žilině, konkrétně jeho 6. roty u II. praporu. Zde se však příliš dlouho neohřál, protože již na konci téhož měsíce došlo k jeho přeložení takříkajíc domů do Plzně, k zde dislokovanému pěšímu pluku 18 Jana Sladkého Koziny. U něj byl zařazen jako příslušník I. praporu a jeho 2. roty.

Jako úspěšný maturant byl Jaroslav Pivonka vybrán k absolvování Školy na důstojníky pěchoty v záloze. Vedl si velmi dobře a tak nebylo divu, že byl velitelem školy podplukovníkem Miloslavem Hradečným navržen k výcviku na velitele spojovací čety. Jaroslav Pivonka dokončil Školu na důstojníky v záloze na konci února 1934. Prvního březnového dne byl povýšen na desátníka absolventa. Následoval dvouměsíční kurz pro spojovací důstojníky v záloze v Turnově. Ten už se mu příliš nepodařil. Vše si ale vynahradil 13. července 1934 kdy exceloval během zkoušek na důstojníka v záloze u svého mateřského útvaru. Ze 41 „studentů“ se umístil na 3. místě a stal se aspirantem. Jistě pod dojmem svých výsledků následovalo asi nejdůležitější rozhodnutí jeho života, který spojil s armádou Československé republiky jako voják z povolání. 30. června 1934 byl Pivonka přijat na Vojenskou akademii v Hranicích. Akademii úspěšně dokončil k 1. srpnu 1936. Byl jmenován poručíkem pěchoty a odeslán zpět k pěšímu pluku 18 do Plzně.

Zde se zakrátko ujal velení jedné z čet u 3. polní roty I. praporu. O rok později, v září 1937 byl postaven do čela 1. polní roty. Jenže již v prosinci ho čekalo další „stěhování“. Republika se tou dobou usilovně připravovala na vypuknutí další války. V pohraničí i ve vnitrozemí bylo stavěno stálé opevnění. Jaroslav Pivonka byl vzhledem ke svým schopnostem vybrán právě ke službě v „pevnostech“.

Jeho odjezdu na Náchodsko ke strážnímu praporu V předcházel Kurz pro zvláštní účely ve výcvikovém prostoru Jince v Brdech. Ten byl zaměřen právě na službu v objektech stálého opevnění. Jaroslav si tak vyzkoušel pevnostní vybavení na cvičném objektu CE Jordán ( známém z filmu Obecná škola ). 11. ledna 1938 se stal příslušníkem 1. čety u 3. roty štábního kapitána pěchoty Alfonse Peichla. Hlavní náplní jeho práce se nyní stalo střežení budovaných pěchotních srubů u Náchoda, včetně objektů dělostřelecké tvrze Dobrošov. Tou dobou byl se svými spolubojovníky ubytován v Jiráskově chatě na Dobrošově, ale později se přestěhoval „dolů“ do Náchoda, kde si pronajal byt.

Psali jsme:Středoevropské tažení maršála Torstenssona v poslední fázi třicetileté války

Jak postupně rostl počet vybudovaných a dokončovaných objektů bylo zapotřebí tyto bunkry obsadit i posádkami. 1. srpna 1938, v době kdy se politické napětí již dalo krájet, byl zformován hraničářský pluk 18. „Pivonkův“ strážní prapor V byl do tohoto pluku začleněn, ale brzy došlo k organizačním změnám v číslování útvarů. Jaroslav Pivonka nově zastával post velitele čety u 7. roty III. praporu hraničářského pluku 18, ale následně mu bylo svěřeno velení posádky samostatného pěchotního srubu N-S 82 Březinka, kterou se svými muži v září – říjnu 1938 usilovně chystal k obraně. Jenže vše dopadlo jinak, než si drtivá většina národa přála.

Mnichovská dohoda znamenala šok a potvrzení faktu, že se republika nebude bránit odtržení pohraničních území nacistickému Německu. Mnohým vojákům a důstojníkům z povolání obzvlášť, se ze dne na den zhroutil svět. Mnozí ukončili své životy dobrovolně, jiní doufali v lepší zítřky, které ale v roce 1939 vystřídaly ještě mnohem horší události.

Jaroslav Pivonka byl po rozpuštění hraničářského pluku 18 oficiálně zařazen k pěšímu pluku 14 do Krompach na Slovensku, ale až do ledna 1939 zůstal na Dobrošově, aby se podílel na likvidaci překážkového systému, polního opevnění a dalších pracích. Přesto se poručík Pivonka v polovině února 1939 na Slovensko vydal, aby byl již 27. března, po vzniku samostatného slovenského státu a jeho armády vyjmut ze stavu pěšího pluku 14. S tím souvisel i okamžitý příkaz opustit zemi a odcestovat na adresu svého trvalého bydliště, které se již nacházelo v Protektorátu Čechy a Morava.

Jaroslav se na počátku dubna 1940 stal úředníkem okresního úřadu v Domažlicích. V té době byl již příslušníkem odbojové organizace Obrana národa a to konkrétně západočeské odbočky plukovníka Karla Dubovského. Tato skupina se kromě vytváření sítě kontaktů zaměřovala v prvé řadě i na shromažďování a ukrývání zbraní. K odbojové práci se záhy přidalo získávání zpravodajských informací, rozšiřování ilegálních tiskovin a letáků, příprava a uskutečňování sabotáží, ale také pomoc dobrovolníkům při jejich pokusech o překročení hranic.

Bohužel i tato skupina se díky své „masovosti“ dopustila řady chyb v konspiraci, které gestapu pomohly její síť odhalit a rozbít. První zatýkání proběhlo v jejích řadách již v únoru 40. roku. Na Jaroslava Pivonku však „přišla řada“ až 8. června, kdy byl úředníky plzeňského gestapa zatčen v Domažlicích. Následovalo brutální vyslýchání v Plzni a poté převoz do policejní věznice pražské řídící úřadovny gestapa v terezínské Malé pevnosti. I poté byl ale na další kolo výslechů 2. července 1941 odvezen do Plzně. Jaroslav Pivonka se během nich choval nesmírně statečně, zapíral a prakticky nevypovídal. Do Terezína se vrátil až v září 1941. 13. listopadu 1941 byl deportován do koncentračního tábora Osvětim. Zde Jaroslav Pivonka podlehl útrapám věznění dne 16. dubna 1942. Bylo mu 29 let.

Statečný československý důstojník, hraničář a také odbojář Jaroslav Pivonka, byl po skončení války vyznamenán československým Válečným křížem 1939 a in memoriam povýšen do hodnosti štábního kapitána pěchoty. Dnes se o jeho hrdinství a odvaze tváří tvář nepříteli příliš neví. Je to myslím velká chyba.

Zdroj: valka.cz