Nejde o jen tak ledajaké video, neboť je natočeno na 360° kameru a divák si tak v průběhu přehrávání může sám zvolit, kam se bude dívat. Pilot nejprve krouží nad australským Melbourne, poté nasměřuje svůj letoun nad závodní dráhu, kde celý kolotoč s názvem F1 v nedělních brzkých ranních hodinách našeho času vyvrcholil. 

Foto: Pohled z kokpitu F-18/A na Melbourne | printscreen z YouTube

Video bylo pořízeno v rámci první letošní Velké ceny v australském Albert Parku, kde během zahajovacího ceremoniálu došlo také na přelet stíhaček F-18/A. A právě záznam z kokpitu tohoto letounu umístilo australské letectvo na YouTube. Pokud vás kromě military problematiky tedy zajímá i motorsport, následující video bude pro vás vizuální lahůdka.

Psali jsme:Fattah: hypersonická novinka z Íránu

Video: 360° video z kokpitu vojenské stíhačky F-18/A - směr pohledu si sami můžete zvolit myšlí (kliknutím do obrazovky a tažením myši v požadovaném směru) / YouTube

Pilot se docela odvázal a na videu jsou tak zachyceny zajímavé akrobatické kousky, které v 360° videu mohou způsobit i lehké závratě. Pokud máte možnost, podívejte se na videu v nějakém VR headsetu, stojí to za to!

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F/A-18 Hornet je víceúčelový stíhací letoun schopný provozu z letadlové lodi a za každého počasí, který je určen jak pro vzdušné souboje, tak i pozemní útoky. Navržen byl v průběhu 70. let 20. století pro potřeby amerického námořnictva a námořní pěchoty, ale do služby se dostal i v mnoha dalších zemích.

Foto: F/A-18 námořní pěchoty | Wikimedia Commons

Psali jsme:Tálibán mu zabil staršího bratra, stal se také paragánem, aby mohl hrdě nosit bratrův rudý baret

Letoun vznikl dalším vývojem typu Northrop YF-17A. Po zařazení do služby měl nahradit stroje A-7 Corsair II sloužící v americkém námořnictvu a F-4 Phantom II námořní pěchoty. Původně se plánovaly 2 rozdílné verze: F-18 pro stíhací úkoly a A-18 pro bitevní úkoly, ale nakonec byly sloučeny do jednoho konstrukčního návrhu. To se odrazilo i v jeho neobvyklém označení F/A-18.

Poprvé se vznesl z letiště Lambert 18. listopadu 1978 s šéfpilotem MDD Jackem Kringsem. Od ledna 1979 se F-18 zapojil do testů v Námořním zkušebním leteckém středisku v Patuxent River a u později detašované zkušební letky VX-4. Během následujících letových zkoušek do 4. února 1981 zde bylo použito 9 strojů předcházejících sériové jednomístné F/A-18 a dvě cvičné TF-18A.

8. září 1980 se v důsledku roztržení rotoru nízkotlaké turbíny pravého motoru zřítil druhý dvoumístný Hornet, těsně po odletu z předvádění v britském Farnborough. Palubní kvalifikační zkoušky F-18 probíhaly na letadlové lodi USS America (CV-66) u pobřeží Virginie mezi 31. říjnem a 3. listopadem 1980.

Foto: F-18C Hornet nad Perským zálivem (1998) | Wikimedia Commons

První sériové stroje se začaly k námořnictvu dostávat v květnu 1980. První jednotkou, která dosáhla operační způsobilosti byla jednotka námořní pěchoty VMFA-314, která byla za operačně způsobilou vyhlášena 7. ledna 1983. Ukázalo se, že letadlo vyniká jak v stíhací tak v útočné roli, pro které byl navržen. K tomuto úspěchu dopomohl i radar AN/APG-65.

Po vyrobení 371 ks F/A-18 a 40 ks F/A-18B se výroba soustředila na produkci vylepšených verzí F/A-18C, které byly první verzí schopnou nést rakety AIM-120 AMRAAM a protizemních střel AGM-65 Maverick. Spolu s novými F/A-18C byly pořízeny i F/A-18D – dvoumístné verze, které měly nahradit stroje A-6 Intruder. Pozdější verze F/A-18D měly schopnost nasazení k nočním útokům. Hlavními nedostatky prvních verzí F/A-18 byl malý dolet. Vývoj zvětšené verze, která měla o 86 cm delší trup a 25% zvýšenou plochu křídel, začal na počátku 90. let 20. století. Byl označen jako F/A-18 Super Hornet (jednomístný) a F/A-18F Super Hornet (dvoumístný).

Foto: Dva letouny Boeing F/A-18E/F Super Hornet | Wikimedia Commons

Jeho úkolem je nahradit starší verze F/A-18 a stroje F-14 Tomcat. Byla také vyvinuta verze pro elektronický boj, označena jako EF/A-18G Growler, přičemž by měl nahradit letadla EA-6B Prowler.