Československý nákladní automobil s podvozkem 6×6 Tatra 148 byl vyráběný v letech 1972 až 1982 národním podnikem Tatra. V roce 1969 byla zahájena výroba ověřovací série modernizovaného automobilu s označením T 148 jako inovační stupeň typové řady T 138, kterou nahradila a v mnohých variantách rozšířila. Konstruktéři si dali za cíl odstranit příčiny některých poruch vozů T 138, zvýšit výkon motoru, přepravní rychlost a spolehlivost. Provoz v terénu umožňuje zejména dostatečná světlá výška 290 mm, výhodou je i relativně malý poloměr otáčení.

Video: Vojenský jeřáb TATRA 148 v akci / YouTube

Základ vozidel tvořil typický "tatrovácký" podvozek, nesoucí přední nápravu odpruženou zkrutnými tyčemi s nastavitelným předpětím, dále následovala hlavní a přídavná převodovka (obě v jednom bloku), mezikus, rozvodovka první zadní nápravy s mezikusem a druhá zadní náprava. Obě zadní nápravy byly odpruženy podélně uloženými poloeliptickými listovými pery. S výjimkou tahače návěsů 4×4 - zadní náprava odpružena rovněž zkrutnými tyčemi - byly všechny typy třínápravové s trvalým pohonem obou zadních náprav a možností zařazení pohonu přední nápravy a měly uzávěrky nápravových diferenciálů. Novinkou oproti předchozím T 138 byl vypínatelný mezinápravový diferenciál.

Psali jsme:Německé námořnictvo zařadilo do služby druhou fregatu typu F125

Provozní brzdy byly dvouokruhové, vzduchotlaké a působily na všechna kola. Nouzová a parkovací brzda působila na hnaná kola. Vozidlo bylo vybaveno i odlehčovací motorovou brzdou, která sloužila k přibrzďování a udržování rychlosti automobilu při jízdě z táhlých klesání.

Foto: Vojenský jeřáb TATRA 148 | Sejfer

Pohonnou jednotkou byl vznětový, vzduchem chlazený, do „V“ uspořádaný osmiválcový motor s ventilovým rozvodem OHV řady T 928, který byl značně modernizovaný a dostal také nové označení T2 – 928E. Změnil se zdvih z původních 130 na 140 mm, vrtání zůstalo nezměněno, taktéž zůstalo nezměněno rozevření válců pod úhlem 75 stupňů. Celkový zdvihový objem se zvětšil na 12 667 cm³. Maximální výkon stoupl na 148,6 kW (202 koní) při 2 000 otáčkách za minutu. Točivý moment podle verze motoru: T2-928-1E: 813 Nm, T2-928-17E: 798 Nm při 1200–1400 ot/min. Původně uvažované a do prototypového stadia připravené přeplňované provedení motoru řady 928, ať už s kompresorem nebo s turbodmychadlem se do sériové produkce nedostalo. I přes slibný výkon 220 nebo až 240 koní nepřesvědčila zvýšená spotřeba paliva u kompresorové varianty a technologická náročnost, spolehlivost i cena u tehdy dostupného turbodmychadla. Výkonnější motor by si vyžádal také zesílení ne zrovna předimenzované sestavy rozvodovek v nosné rouře a samozřejmě jinak by se musela dimenzovat i spojka a převodovka. Různá provedení automobilu měla různé motory, které však byly v základu konstrukčně shodné. Lišily se pouze provedením vstřikovacích čerpadel, například pro vojenské verze, které mohly mít výkonnostní nebo omezovací regulátor. Vojenské verze měly též úpravy umožňující provoz na různé druhy paliv (nafta, benzín nebo letecký benzín) a v kabině měly též namontované zařízení, které sloužilo k vstřiku lehce zápalné směsi do sacího potrubí pro ulehčení startu při velmi nízkých teplotách. Na boku motoru byl, stejně jako u T 138, namontován vypínatelný chladič motorového oleje. Základní spotřeba byla 31,2 litrů nafty na 100 km. Objem palivové nádrže se zvětšil na 200 litrů.

Změny na motoru si vynutily úpravu tvaru přední kapoty 138 na v přední části hranatější T 148 s odlišnou maskou kryjící alespoň částečně přímý vstup nečistot do blíže čelu umístěného chladicího ventilátoru a vyzařování jeho charakteristického hluku opačným směrem. Kabina se od typu Tatry 138 příliš nelišila, jiné byly jen přední blatníky a celá přední kapota a mřížka vstupu vzduchu k chladiči. Stejně jako u T 138 bylo možno kabinu vytápět nezávislým naftovým topením, kterým se však mohl v zimě i nahřívat motor před startem. Speciální verze v úpravě „Arktik“ měly lépe izolovanou kabinu proti únikům tepla, vylepšené bylo i topení.

Psali jsme:Projekt Eurotank: Velká Británie požádala o status pozorovatele

Zdroj: Wikimedia