Vrak torpédoborce USS Johnston ležící na dně Filipínského moře je nejhlouběji ležícím vrakem válečné lodi, jaký byl kdy objeven a identifikován. Velkou část lodi USS Johnston objevili dva bývalí důstojníci amerického námořnictva v hloubce 6 455 metrů pod hladinou letos na jaře. Tento torpédoborec třídy Fletcher se potopil za druhé světové války, 25. října 1944, během bitvy v zálivu Leyte. Jeho poslední boj dodnes patří k těm nejpozoruhodnějším – tváří v tvář zdrcující přesile se tato malá loď postavila nepříteli způsobem, který imponoval i Japoncům.

Dálkově řízené plavidlo našlo něco, co bylo považováno za části vraku torpédoborce Johnston (DD-557), již v roce 2019. Mohlo se ovšem tehdy ponořit pouze do hloubky 6 000 metrů, takže nebylo schopno lokalizovat zbytek vraku. Výzkumníci si tehdy nebyli jisti, zda kusy patřily Johnstonu, nebo torpédoborci Hoel (DD-533), který byl stejného typu jako Johnston a byl rovněž potopen ve stejném námořním střetnutí.

Foto: DD-557 Johnston v roce 1943 v Seattlu | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Nacistická základna Peenemünde - Kolébka raketové techniky, kde se vyvíjely rakety V-2

Letos na jaře byla však nalezena příď, můstek a střední část torpédoborce. Na videozáznamu zveřejněném společností Caladan Oceanic a Velitelstvím námořní historie a kulturního dědictví je pak dobře patrné trupové číslo "557" – které loď jednoznačně identifikuje.

Kontradmirál ve výslužbě Sam Cox, ředitel Velitelství námořní historie a dědictví, uvedl, že na něj video vraku udělalo dojem, a těší se na údaje, které budou z místa shromážděny. Posádku Johnstonu považuje za důstojný příklad "cti, odvahy, odhodlání a statečnosti". Plným právem.

Finanční prostředky na celou výše uvedenou misi poskytl velitel námořnictva ve výslužbě Victor Vescovo, zakladatel společnosti Caladan Oceanic. Vescovo pilotoval dálkově ovládané ponorné plavidlo při dvou osmihodinových ponorech. Robotická ponorka není k ničemu na povrchu připoutána a nemá žádná omezení, pokud jde o hloubku. Na palubě má kamery s rozlišením až 4K, které zaznamenávají objevené vraky s opravdu velkou ostrostí obrazu.

Vescovo uvedl, že tuto práci považuje za důležitou, proto celou misi financoval sám a následné údaje námořnictvu poskytl bezplatně. Společnost Caladan Oceanic úzce spolupracovala s Velitelstvím námořní historie a kulturního dědictví, aby se ujistila, že s místem bude zacházeno s náležitou úctou a bude zachováno v nezměněné podobě, protože vrak lodi DD-557 Johnston je také místem posledního odpočinku 186 námořníků, kteří šli ke dnu spolu s lodí. Obavy o zachování určité piety nejsou neopodstatněné – mnohé vraky z druhé světové války zcela „zmizely“, když byly „vytěženy“ a materiál zcela nepietně sešrotován, například v Jávském moři. Johnston v tomto ohledu do značné míry chrání hloubka, v níž jeho vrak spočinul.

Psali jsme:Podřezal si Henlein žíly střepem z brýlí?

Podle společnosti Caladan Oceanic nebylo z místa nic odvezeno a nebyly nalezeny žádné oděvy ani lidské ostatky. Poručík Parks Stephenson studoval polohu vraku na základě údajů z amerických i japonských zpráv o námořní bitvě u Samaru. Na základě tohoto výzkumu pak byly vypracovány plány, které vedly k úspěchu.

Velitelem torpédoborce Johnston byl za 2. světové války komandér Ernest Evans, který byl současně jedním ze 186 členů posádky, kteří bitvu a následné potopení lodi nepřežili. Evans posmrtně obdržel Medaili cti. A jak k potopení lodi DD-557 Johnston vůbec došlo? Dne 20. října 1944 se Johnston připojil k úkolovému uskupení šesti eskortních letadlových lodí Task Unit 77.4.3, jejímž úkolem bylo podporovat vylodění na Filipínách. Dne 25. října 1944 bylo uskupení zaskočeno objevením japonského Středního svazu, jehož jádro tvořily čtyři bitevní lodě, šest těžkých a dva lehké křižníky. Ve střetnutí známém jako bitva u ostrova Samar eskortní letadlové lodě bránilo jen několik doprovodných torpédoborců a eskortních torpédoborců. Japonci je považovali za mateřské letadlové lodě operačního svazu 38 a vnímali je jako svůj hlavní cíl.

Zatímco z letadlových lodí startovaly letouny a zuřivě japonská hladinová plavidla napadaly všemi dostupnými zbraněmi, malé eskortní letadlové lodě se snažily ustoupit kryty kouřovou clonou a torpédoborce vyrazily do zoufale odvážného protiútoku. Japonci disponovali bitevními loděmi Jamato, Nagato, Kongó a Haruna, pěti těžkými a dvěma lehkými křižníky a jedenácti torpédoborci.

Kapitán Evans vydal rozkaz k útoku a torpédoborec Johnston zaútočil na těžký křižník Kumano. Podle hlášení poručíka Hagena, dělostřeleckého důstojníka USS Johnston jedno z torpéd Johnstonu zasáhlo těžký křižník Kumano. USS Johnston na Kumano vypálil kolem 200 granátů z děl hlavní ráže a několikrát ho zasáhl. V 07:30 byl USS Johnston zasažen salvou třech čtrnácti nebo šestnáctipalcových granátů následovaných v krátkém čase třemi šestipalcovými projektily. Následky byly katastrofální: zásahy zdemolovaly zadní kotelnu a strojovnu, hlavní kormidelní stroj přestal reagovat na povely z můstku, bylo přerušeno elektrické vedení pro tři zadní pětipalcová děla, zásahy byl zničen gyrokompas a anténa S.C. radaru se zřítila ze stožáru na můstek. Paluba lodi byla proděravěna a poškozena zásahy, loď měla první mrtvé a zraněné. Kapitán byl raněn, přišel o dva prsty na levé ruce, odmítl ošetření a dál velel lodi. Torpédoborec již neměl žádná torpéda a pouze jeden funkční stroj, přesto se v 07:50 připojil ke koordinovanému protiútoku torpédoborců.

V kombinaci s leteckými útoky se Japonce nakonec podařilo odrazit. Američané ztratili jen dvě letadlové lodě – Gambier Bay palbou japonských hladinových lodí a St. Lo, kterou potopil jeden z prvních pilotů kamikaze – a torpédoborce Johnston, Hoel a eskortní torpédoborec Samuel B. Roberts. 

Z Johnstonu, který protiútok americké eskorty vedl, a chrlil na nepřítele palbu všemi zbraněmi, byl po třech hodinách hrdinného boje hořící a třesoucí se vrak de facto obklíčený nepřítelem. Komandér Evans vydal rozkaz k opuštění lodi, která se poté převrátila a potopila. 

Zdroj: warhistoryonline