Unternehmen Cerberus byla německá námořní operace během 2. světové války, kdy byla eskadra Kriegsmarine, složená ze dvou bitevních lodí třídy Scharnhorst, těžkého křižníku Prinz Eugen a jejich doprovodu, evakuována z Brestu v Bretani do německých přístavů. Trasa evakuace byla zvolena kanálem La Manche, kdy byla dána přednost před delší trasou kolem britských ostrovů. Němci spoléhali na překvapení a letecké krytí Luftwaffe. Rozkaz k zahájení operace vydal Hitler 12. ledna 1942.

V roce 1588 vyslali Španělé do Lamanšského průlivu obrovské loďstvo s desítkami tisíc vojáků. Tehdy velmi malé námořnictvo královny Alžběty však, také díky zázračné bouři, tento útok odrazilo. V rámci dané bitvy Britové do těsné formace mohutné španělské flotily vyslali ohnivé lodě. Síla a pýcha Španělska byla spálena a rozbita o Doverské útesy.

500 let po této události byl Lamanšský průliv jednoznačně anglický, až do ledna 1942, kdy Královské námořnictvo zažilo jedno z největších ponížení ve své historii, kdy asi čtyři desítky německých lodí, včetně dvou bitevních, proklouzly kanálem La Manche zcela beze ztrát. Němci operaci nazvali Kerberos (Unternehmen Cerberus) a do dějin se celosvětově zapsala jako "Channel Dash" - úprk kanálem.

Psali jsme:Spojenecké přípravy na vylodění ve Francii málem zhatil autor křížovek. Britská MI5 si nad nimi dlouho lámala hlavu

Foto: Bitevní loď Scharnhorst v roce 1939 | Bundesarchiv, DVM 10 Bild-23-63-46 / CC-BY-SA 3.0

Počátkem roku 1942 kotvily bitevní lodě Scharnhorst, Gneisenau a těžký křižník Prinz Eugen (který se zúčastnil operace Rheinübung, během níž byl v Atlantiku potopen Bismarck) pod námořní vlajkou nacistického Německa v bretaňském přístavu Brest v okupované Francii. Zde však byly příliš zranitelné leteckými útoky z Británie, navíc Hitler je hodlal využít více na severu k narušování lodního spojení mezi Británií a SSSR.

Jedinou otázkou bylo, jak lodě nepozorovaně a bez úhony propašovat kolem mocného Královského námořnictva do domovských přístavů. Dvě možné trasy, kterými se lodě mohly vydat, byly buď přes Dánskou úžinu mezi Grónskem a Islandem, nebo kratší cestou vedoucí přímo přes Lamanšský průliv. Nakonec byla na Hitlerův přímý rozkaz  zvolena druhá a mnohem riskantnější varianta.

Královské námořnictvo přitom již od dubna předchozího roku připravovalo plán, jak takovému záměru zabránit. Jejich odpověď nesla kódové označení Operace Fuller. Plán předpokládal, že pokud budou německé lodě jako Brestská skupina odhaleny při pohybu kanálem La Manche, bude pověřen úkolem je zlikvidovat viceadmirál Bertram Ramsay. Pro tuto situaci měl Ramsay pod svým velením šest torpédoborců v ústí Temže, tři doprovodné torpédoborce a 32 motorových torpédových člunů. Plán přirozeně počítal se zapojením sil Královského letectva (RAF) i námořního letectva (Fleet Air Arm).

Psali jsme:Zapomenutý Hitlerův bunkr v Moravskoslezském kraji

V době, kdy byly německé lodě pohybující se kanálem La Manche zjištěny, však nebyla téměř žádná část plánu připravena k provedení a bylo třeba improvizovat. Německý viceadmirál Otto Ciliax, jehož vlajkovou lodí byl Scharnhorst, vyplul se dvěma bitevními loděmi a těžkým křižníkem v doprovodu šesti torpédoborců, 14 torpédových a 26 rychlých člunů z Brestu pozdě v noci 11. února 1942. Němci již několik dní před tím rušili britské radary, takže k celé akci mohlo dojít nepozorovaně.

Britové předpokládali, že všechny německé lodě, které se pokusí proplout mezi Doverem a Calais, tak budou chtít učinit v noci, aby se skryly před britskými pobřežními bateriemi. Z baterií však Němci velkou obavu neměli – a využili noční krytí spíše proti letectvu.

Vedle letadel plnících diverzní mise, jako bylo bombardování Plymouthského přístavu, německá Luftwaffe vyčlenila také 32 bombardérů a 252 stíhaček, které ve směnách celou lodní misi kryly. Britové velký nárůst nepřátelské letecké aktivity nad kanálem samozřejmě zaznamenali a posléze německou flotilu objevila dvojice průzkumných Spitfirů.

V té chvíli bylo po půl jedenácté dopoledne a německé lodě již měly větší část cesty kanálem za sebou. Torpédoborce a další síly Královského námořnictva určené k reakci na takovou situaci ovšem nebyly zdaleka připraveny. První výstřely na německé lodě tak byly vypáleny z pobřežních baterií v Doveru v poledne 12. února. Radaroví operátoři byli schopni lodě detekovat, jelikož však cíle kličkovaly a pluly daleko mimo přímou viditelnost, nebyla zasažena ani jedna loď. Naprázdno vyšlo i nasazení pěti motorových torpédových člunů, které se podařilo narychlo vyslat – nepřítele však nezastihly.

Jedinou reálnou naději na úspěch mělo Královské letectvo. Během dne tak bylo vysláno přes 600 letadel s cílem brestskou flotilu napadat, ale kvůli rušení radarů, nízké husté oblačnosti a dešti však větší část letadel nepřítele vůbec nenašla. Na lodě nakonec zaútočilo pouze 39 z 242 vyslaných bombardérů, ale nezaznamenaly jediný zásah.

Nejodvážnější akcí dne pak byla akce nadporučíka Eugena Esmonda a jeho oddílu šesti dvouplošníků Fairey Swordfish. Avšak zastaralé stroje neměly proti Luftwaffe žádnou šanci a po chvíli byly všechny stroje sestřeleny. Přežilo jen pět letců.

Do blízkosti německé eskadry dorazilo také šest torpédoborců, které zrovna prováděly v Severním moři dělostřelecký výcvik. Ve srovnání s palebnou silou německého uskupení byla však situace pro Brity beznadějná. Torpédoborce vyslaly jednu salvu torpéd, avšak nic nezasáhly.  Následná palba z Gneisenau a Prinz Eugenu poškodila HMS Worcester, zabila 26 námořníků, zranila 45 a vážně plavidlo poškodila.

Celkově největší škody způsobily brestské skupině miny, na které najely obě bitevní lodě v Severním moři. Británie i Německo v rámci výše popsané akce ztratily několik desítek letadel.

Zdroj: warhistoryonline