Je sychravé ráno a je mi příšerně blbě. Nevim jestli je to mořkou nemocí nebo tim žvejkacím tabákem. Ve vyloďovacím člunu je vody sice jen po kotníky, ale stejně jsme díky vlnám všichni na kost mokrý a promrzlý. Už se to blíží, pobřeží Francie. Nikdy by mě nenapadlo, že maj naši tolik lodí, letadel a techniky. Snad ty smějdi náckovský ještě chrápou a dostaneme se s klukama alespoň z lodí. Někdo vedle mě se modlí, někdo pořád zvrací ty příšerný vojenský blafy, co máme k jídlu a já? Já přemýšlím, jak se nejrychleji schovat na pláži a v tom brajglu, co tam bude, dávat bacha na zbraň a tu novou optiku, jinak mě velitel přerazí. Dělat snipera je nevděčná práce, ale táta mě od malička učil lovit, takže to mám v krvi. Poslední pohled na fotku svojí holky v helmě, zkontrolovat zbraň a je to tady. Intenzivní řev motorů lodí, letadel a vyloďovacích tanků, střelba a výbuchy se sténáním raněných se mísí s pískem a slanou vodou kanálu La Manche u francouského pobřeží. Už se otvírají dveře... No dopr...., pane Bože, to je šílenost. Tak nějak se cítili spojenečtí vojáci v rámci největší obojživelné operaci v dějnách lidstva - operaci Overlord.

Foto: Američtí vojáci míří k invazní pláží Omaha | Chief Photographer's Mate (CPHoM) Robert F. Sargent / Wikimedia Commons / Public Domain

6. 6. 1944  - operace OVERLORD

Byla to největší vyloďovací operace v historii vojenství. Její rozměry byly velkolepé: 5000 lodí spolu s tisíci menších plavidel, podporovaných 11 000 letadly, mělo během 48 hodin vrhnout téměř 200 000 mužů proti Hitlerovu vychvalovanému Atantickému valu. Když ráno 6. června 1944, v den D, začaly první červánky pronikat tmou, viděli němečtí pozorovatelé při pohledu z normandského pobřeží, jak se před nimi, kam až jejich oči dohlédnou, rozprostírají svazy 5300 námořních lodí, od největších válečných plavidel po nejmenší hlídkové lodi. Největší invazní flotila jaká kdy byla sestavena, zahrnující válečné lodi, obojživelná plavidla, pomocné a výsadkové lodi z Velké Británie, USA, Francie, Kanady, Polska, Řecka a Holandska, byla připravena zahájit osvobozování Evropy.

Psali jsme:Operace Mars - zapomenutý krach sovětské ofenzívy během 2. světové války

Vylodění v Normandii začínalo pozvolna. 1.dubna je vydán zákaz vstupu návštěvníků na celé jižní pobřeží Anglie od Cornwallu po oblast East Anglia. 23.května určuje gen. Eisenhower 5.červen za den D. 28.května je datum dne D a hodina H oznámena velitelům. 31.května začíná nakládání lodí a výsadkových plavidel; veškeré osádky jsou „zamčeny" na lodích; Royal Navy pokládá zvukové bóje k označení okrajů německých minových polí. 1.června admirál Ramsay přejímá velení nad invazní flotilou a oblastí La Manche. 2.-3.června vyplouvají první lodi dělostřelecké podpory ze Skotska a Severního Irska; britské miniponorky vyplouvají k Normandii. 3.června se zhoršuje počasí. 4.června v 03.15 se invazní flotila dává do pohybu. V 05.00 je vydán signál přeložit operaci o 24 hodin (dnem D se stává 6.červen). všechna plavidla se vracejí do přístavů s výjimkou jednoho konvoje plavidel LCT. 4.června ve 23.00 vydává adm. Ramsay povel k vyplutí, aby flotila zvládla úkol k 6.červnu. 5.června v 04.15 je vydáno konečné rozhodnutí „start". 5.června od 23.00 startují letadla s výsadkáři, směr Francie.

Při vylodění spojenecké síly prolomily Hitlerův Atlantický val a znovu otevřely v severní Francii západní frontu. Na průběhu bitvy se projevilo několik faktorů — výhoda naprostého překvapení na straně Spojenců, jejich zdrcující převaha ve všech druzích zbraní, výborná příprava (vyvinuli velké množství zbrusu nových vyloďovacích technik), dobře organizovaná činnost francouzského odboje, v neposlední řadě i vážné nedostatky Atlantického valu, nízká kvalita jednotek, které ho měly bránit, a absolutní nepřítomnost Luftwaffe nad vyloďovacími plážemi a La Manchev první fázi vyloďovací operace.I v dalších dnech si však Spojenci udržovali absolutní převahu na moři a výraznou (a místy i absolutní) převahu ve vzduchu. Spolu s Hitlerovou nerozhodností, který ještě několik dnů po dni D považoval akci za předstíranou (díky úspěšné spojenecké dezinformační kampani si stále myslel, že invaze bude provedena na Pas-de-Calais [pɑ də kalɛ] IPA) a nedovolil nasadit proti Spojencům své nejsilnější jednotky, zcela vyloučilo úspěšné zničení spojeneckého předmostí. K Hitlerově porážce také napomohlo vysazení desetitisíců spojeneckých parašutistů po celé Normandii. Mezi nejznámější výsadkářské boje patří bitva o St. Mere Église, bitva o Pegasus Bridge, a ještě několik dalších vesnic.

Datum vylodění

Původní termín vybraný pro vylodění byl stanoven na 5. června. Začátkem června se ale znatelně zhoršilo počasí, což nutilo k posunutí termínu zejména kvůli vysokým vlnám a vlnobití na vyloďovacích plážích a nemožnosti nasadit parašutisty a letectvo. Zásadní posunutí data na červenec by ale znamenalo šanci, že by se dříve nebo později informace o přípravě útoku dostaly do rukou nepříteli a místo vylodění by bylo prozrazeno, čímž by došlo ke ztrátě momentu překvapení. Vzhledem k rozsahu operace na území Velké Británie byli rozmístěni vojáci v mnoha táborech, kde čekali na nalodění a reálně hrozilo nebezpečí prozrazení. Vylodění bylo naplánováno na dobu úplňku, kvůli letectvu a hlavně kvůli vysokému přílivu.

Na operační poradě u vrchního velitele Dwighta D. Eisenhowera dne 5. června se řešila otázka, zdali se vojáci vrátí do táborů a nebo bude pokračovat již započatá operace. I přes nepříznivé hlášení hlavního meteorologa (James Stagg) z Eisenhowerova štábu, jemuž velel generál Walter Bedell Smith, někteří polní velitelé (např. Bernard Law Montgomery) navrhovali, aby se v invazi pokračovalo i přes špatné meteorologické podmínky. Nahrávalo jim také, že Němci na druhé straně kanálu nepředpokládali, že se Spojenci pustí do invaze v nepříznivém počasí, a tak si část velitelů vzala volno a odjela k rodinám a na rekreaci. Nakonec byla operace pouze o 24 hodin odložena na 6. června.

Psali jsme:Nejúspěšnějším spojeneckým tankovým esem druhé světové války byl Rus Lavriněnko

Vzdušné výsadky

Plán Spojenců počítal s tím, že se jim podaří vybudovat bezpečné předmostí, ze kterého by mohli podniknout další mohutný útok, což by zajistilo vylodění hlavní části invazních sil. K tomuto účelu bylo potřeba zajistit vyloďovací pláže a znemožnit odražení invaze zpět do moře (což by znamenalo hlavně zastavení vyloďování). Předpokládalo se, že Němci do oblasti vylodění začnou brzy stahovat posily, a to i v době, kdy budou ještě vojáci bojovat na plážích. Aby se zamezilo snadnému přesunu německých záloh, bylo rozhodnuto, že do týla Atlantického valu budou vysláni parašutisté, kteří obsadí strategická místa, a znemožní tak nepříteli stahovat zálohy a seskupit síly proti invazním vojskům.

Ve večerních hodinách začali nad oblastí Normandie seskakovat spojenečtí parašutisté ze 101. a 82. výsadkové divize americké armády a britského výsadkového sboru, celkem 13000 výsadkářů, kteří měli za úkol obsadit strategické křižovatky, mosty a vesnice. Cíli jejich seskoku před rozbřeskem bylo: zabezpečit čtyři východy z pláží před námořním výsadkem. To bylo nesmírně důležité, neboť tyto čtyři cesty na náspech byly jedinými trasami přes zatopené území, které pokrývalo západní část sektoru Utah. Jihozápadně potom dobýt a zabezpečit dva mosty a jedno zdymadlo přes řeku Douve a zničit velký železniční a silniční most přes tutéž řeku. Tyto cíle byly uloženy jednotkám 101. divize. Západně od 101. divize měla 82. divize zajistit západní břeh řeky Merderet a držet předmostí, zničit dva mosty a dobýt město Ste. Mere-Eglise. První transportní letouny s výsadkovými jednotkami odstartovaly 5. června ve 22.15 z letišť v jižní Anglii. Výsadky 101. ani 82. divize neprobíhaly podle plánu. Noční výsadky často bez navigačních prostředků způsobily, že obě divize byly rozptýlené a utrpěly při výsadku ztráty. Přestože místa shozu i jednotky byly promíchané, cíle byly nalezeny, dobyty a drženy. Jednotky 101. divize zabezpečily čtyři východy z pláže Utah v den D ve 13.00. U severních východů (3 a 4) se parašutisté spojili s vojáky 4. pěší divize postupujícími z pláží do vnitrozemí. Útok 82. divize na Ste. Mere-Eglise uskutečnilo asi 360 vojáků 505. jednotky výsadkové pěchoty. S využitím rychlosti, překvapení a noční tmy pronikli do města v 4.30, přerušili komunikace s Cherbourgem a hnízda německého odporu zlikvidovali. V 9.30 bylo první osvobozené město ve Francii pod kontrolou Američanů, i když se ve 12.00 začal od jihu rozvíjet německý protiútok. Na mnoha místech sektoru 82. divize byla situace zmatečná. Řada jednotek byla vysazena do bažinaté oblasti podél řeky Merderet, kde mnoho vojáků utonulo. Na východním břehu probíhaly boje o předmostí u la Fiere a u Chef du Pont, ale rozptýlené skupiny vojáků shozených západně od řeky zůstaly izolované až do dne D+4, přičemž jejich cíle na řece Douve byly nedosažitelné. Ke konci dne D 82. divize stále nenavázala žádný kontakt s jednotkami z pláží. Část výsadku byla provedena na kluzácích.

Boj o pobřeží

Samotné vylodění bylo úspěšné, ale nyní bylo nutné prorazit z Normandie, osvobodit Bretaň a následně postupovat do vnitrozemí, směrem k Paříži. Aby toho Spojenci dosáhli, rozhodl se generál Eisenhower rozdělit Normandii do dvou sektorů: britského a kanadského na východě a amerického na západě. Šlo o to, aby Britové (pláž Gold a Sword) a Kanaďané (pláž Juno) na východě vázali německé tankové divize, které se přemisťovaly z Pas-de-Calais, zatímco Američané na západě obsadí poloostrov Cotentin (z vyloďovacích pláží Utah a Omaha) s přístavním městem Cherbourg a prorazí do Bretaně.

Dalším důležitým strategickým cílem se stalo město Caen v britském sektoru. Jako největší Normandské město bylo Caen důležitou strategickou křižovatkou v oblasti. Němci však ve městě a jeho okolí drželi až osm pancéřových divizí a sedm pěších divizí, a tak se stalo, že i když mělo být Caen dobyto už 6. června, protáhly se boje o město na dlouhé dva měsíce. Američané však nyní měli volné ruce a mohli se pokusit o průlom z Normandie. Všichni uřčitě znají názvy pláží, kde se Spojenci vylodili. Sword, Juno, Gold, Omaha a Utah.

Omaha Beach, česky pláž Omaha, je kódové označení pro jeden z pěti sektorů, ve kterých proběhlo 6. června 1944 v rámci Operace Overlord během druhé světové války vylodění spojeneckých vojsk do Němci okupované Francie.

Pláž Omaha se nachází v Normandii ve Francii při Lamanšském průlivu. Je 8 km dlouhá a sahá od Sainte-Honorine-des-Pertes na východě po Vierville-sur-Mer na západě na pravém břehu estuáru řeky Douve. Vylodění zde bylo nezbytné, neboť tím došlo k propojení britských sil vyloďujících se na východní Gold Beach s americkými silami, které se vylodily na západní pláži Utah. Dobytí pláže Omaha měla na starosti Armáda Spojených států amerických, jejíž dopravu na místo určení zajistilo Námořnictvo Spojených států amerických podporované Royal Navy.

V Den D zaútočila nezkušená 29. pěchotní divize posílená o devět rot U.S. Army Rangers převedených z Pointe du Hoc na západní polovinu pláže. Ohněm již pokřtěné 1. pěší divizi byla svěřena východní polovina. Bylo naplánováno, že počáteční vlny útoku, které se skládaly z tanků, pěchoty a ženistů, ochromí pobřežní obranu, a umožní tak přistání větším lodím a následujícím invazním vlnám.

Primárním cílem bylo zajistit předmostí o hloubce osmi kilometrů mezi Port-en-Bessin a řekou Vire, spojení s britskými jednotkami vyloděnými na Gold Beach na východě a dosažení oblasti Isigny na západě kvůli spojení s VII. sborem z Utah Beach. Oproti nim stála německá 352. pěchodní divize, z níž značnou část tvořili teenageři doplnění veterány z východní fronty. 352. divize nikdy nepoznala žádný vojenský trénink. Z jejích 12 020 mužů mělo zkušenosti z boje jen 6800. Ti všichni měli ubránit 53 km fronty. Němci byli rozmístěni v opěrných bodech podél pobřeží. Jejich strategie byla založena na zničení nepřátelského útoku ještě na vodní hladině.

Jen velmi málo dějů se nakonec na pláži Omaha událo tak, jak bylo naplánováno. Problémy s navigací způsobily, že většina vyloďovacích člunů své cíle po celý den míjela. Obrana byla neočekávaně silná a způsobila přistávajícím americkým jednotkám těžké ztráty. Ženisté se snažili pod těžkou palbou odklidit překážky, aby se mohli později vojáci protlačit těmi několika málo kanály, které byly vytvořeny. To způsobilo následně problémy a dalším vlnám zpoždění. Malých průniků bylo nakonec dosaženo skupinami přeživších, jejich improvizovanými útoky a vyšplháním se na skály mezi nejvíce bráněnými body. Na konci dne byly vybojovány dva izolované opěrné body, které byly následně využity proti slabším obranným postavením ve vnitrozemí. Původních cílů Dne D tak bylo dosaženo ve dnech následujících.

Průlom

Boje probíhaly v obou sektorech velmi tvrdě. Všechny britské pokusy dobýt Caen ztroskotaly a Cherbourg padl do amerických rukou až 27. června. Na konci června bylo již v Normandii přes 875 000 spojeneckých vojáků, mnozí velitelé se však obávali, že se plánovaná operace nerozvíjí dostatečně rychle. Na počátku července byly invazní jednotky jen 24 km od pobřeží, což v praxi znamenalo, že dobyli pouze pětinu plánovaného území. Během druhého červencového týdne se zdálo, že došlo k patové situaci, ale polní maršál Montgomery jako jediný z velitelů neztrácel optimismus. Dne 10. července vydal "Monty" rozkaz k průlomu z Normandie. Jednalo se o Operaci Cobra v americkém sektoru a operaci Goodwood v britském sektoru. Operace Goodwood začala 18. července. Britové však narazili na neobyčejně silný odpor u hřebenu Bourgébus. Silné deště poté útok zcela zastavily. Zdálo se, že ofenzíva ztroskotala.

Foto: Plavidla LCT s balony při vykládání zásob na pláž po průlomu v Normandii | Mick Stephenson / Wikimedia Commons / Public Domain

Ve skutečnosti Montgomeryho záměr vázat zde německé divize vyšel. Poté, co 19. července padlo město Saint Lo, mohl i americký generál Bradley zahájit svoji ofenzívu na západě, Operaci Cobra. Ačkoliv nezačala vůbec dobře, brzy 31. července Američané dobyli město Avranches a jeho důležitý most. Nově příchozí generál Patton se svoji 3. armádou most využil a pronikl do Bretaně. Průlom z Normandie se tedy nakonec vydařil. 3. srpna se ještě Němci pokusili vrazit mezi americké armády klín v okolí města Mortain a zastavit spojenecký postup. Útok však ztroskotal a Spojenci vytrvale postupovali do vnitrozemí.

Foto: Americký vojenský hřbitov nad pláží Omaha | Peter K Burian / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0

Statistiky a čísla: 

Nacistické Německo čelilo silám USA, Spojeného království, Kanady, Francie, Polska, Austrálie, Belgie, Nového Zélandu, Nizozemska, Norska, Československé vlády v exilu. Nacistické Německo disponovalo 380 000 vojáky oproti 1 452 000 Spojenců. Ztráty na straně Nacistického Německa:  200 000 mrtvých, zraněných a nezvěstných. Ztáty na straně Spojenců:  53 700 mrtvých, 18 000 nezvěstných, 155 000 zraněných.

Video: Pláže Normandie z ptačí perspektivy / YouTube