V průběhu první světové války ženy zastávaly celou řadu nových rolí, aby přispěly k válečnému úsilí, včetně ošetřovatelství, hasičství či inženýrství. Anna Coleman Laddová však nepracovala v těchto tradičních oborech, využila své záliby v sochařství a vytvářela masky na míru pro vojáky, kteří utrpěli deformaci obličeje v důsledku zranění v boji.

Anna Coleman Laddová, rozená Wattsová, se narodila 15. července 1878 v Pensylvánii. Vzdělání získala v Evropě, kde studovala sochařství v Římě a Paříži, a poté se vrátila do Států, kde studovala na bostonské muzejní škole. Nakonec se v Anglii provdala za Dr. Maynarda Ladda, načež se manželé přestěhovali do Bostonu. Jedno z jejích děl, Triton Babies, je umístěno ve fontáně v Boston Public Garden.

Foto: Anna Coleman Laddová při práci | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:20 nejzajímavějších faktů o legendárním německém tanku Pz. V - Panther

V roce 1914 se Coleman Laddová stala zakládající členkou Cechu bostonských umělců, s nímž vystavovala většinu svých děl. Její kariéra trvala až do roku 1936, kdy odešla s manželem na odpočinek do Kalifornie, kde o pouhé tři roky později zemřela. Ačkoli se proslavila svými muzejními díly, nejvíce ji proslavilo její úsilí během první světové války a po ní, kdy nejen vytvářela masky pro vojáky s deformacemi obličeje, ale také zdokonalovala a vylepšovala umění, které se za touto dovedností skrývá.

Pokroky ve vojenské technice během první světové války byly užitečné, protože umožnily agresivnější a účinnější boj. Na druhou stranu však tyto zbraně vedly k hrozivým zraněním, z nichž bylo obtížné se zotavit. Jak vysvětlil lékař, který sloužil na frontě: "Každá zlomenina v této válce je obrovská otevřená rána, na jejímž dně je nejen zlomená, ale i roztříštěná kost."

Toto hodnocení lze vztáhnout i na lidskou tvář. Fred Houdlett Albee, chirurg působící v době konfliktu, napsal: "Pro nepřizpůsobivého člověka je poměrně běžnou zkušeností, že se ve svém světě cítí jako cizinec. Cítit se jako cizinec sám sobě musí být hotové peklo." Pro kontext: těžké znetvoření obličeje bylo jedním z mála zranění, za něž veteráni ve Spojeném království získávali plný důchod, protože muži byli kvůli svému stavu "odsouzeni k izolaci".
Ze zranění způsobených v boji bylo znetvoření obličeje obecně považováno za nejtraumatičtější, a to kvůli tomu, jak odcizující mohlo pro oběť být. Přestože lékařská péče byla natolik vyspělá, že se taková zranění dala přežít, mnozí z nich nebyli ani po rekonstrukční operaci schopni pít, jíst ani mluvit.

V roce 1917 objevila Anna Coleman Laddová práci Londýňana Francise Wooda, který vyráběl masky pro zraněné vojáky. Poté, co ho oslovila, začali oba pracovat na zdokonalení jeho techniky. Chtěla v této práci pokračovat, a tak získala povolení odjet do zámoří a spolupracovat s Americkým červeným křížem, kde nakonec otevřela Studio pro portrétní masky. Pro Coleman Laddovou bylo důležité, aby prostor byl pro vojáky přívětivý, a proto jej navrhla tak, aby obsahoval květiny, plakáty a francouzskou i americkou vlajku.

Psali jsme:Typ XXI – „zázračná ponorka“ Němcům vyhrát válku nepomohla, ovlivnila však vývoj ponorek hluboko do 50. let

Sochařka pracovala na výrobě realistických masek pro zraněné vojáky spolu se čtyřmi asistenty. Ve svém řemesle byla výjimečná, pořizovala sádrové odlitky obličejů mužů, aby mohla přesně kopírovat rysy obličeje z jejich "dobré" strany. Masku pak vyráběla z mědi a malovala ji tak, aby odpovídala barvě vojákovy pleti - k vytvoření řas, knírů a obočí dokonce používala přírodní vlasy. Od začátku do konce trvalo měsíc, než byl hotový výrobek dokončen. Masky se na obličeji obvykle držely pomocí brýlí nebo provázku. Dospělo to až do bodu, kdy je Coleman Laddová uměla vytvořit tak dobře, že jí k tomu stačil pouhý pohled na fotografie vojáků předtím, než utrpěli zranění. Tím se její ateliér odlišoval od Woodova a obecně se jí připisovalo, že vytváří kvalitnější práce.

Je zaznamenáno, že zhruba 3000 francouzských vojáků obdrželo korekční masky, z nichž Anna Coleman Laddová vyrobila 185. Za svou práci byla vyznamenána Rytířským křížem řádu Čestné legie a srbským Řádem svatého Sávy. Přestože vyrobila mnoho masek, žádná se nedochovala do dnešních dnů – buď se vlivem používání rozpadly, nebo s nimi byli jejich nositelé pohřbeni.

Masky, které Coleman Laddová vytvořila, nepochybně změnily životy mnoha vojáků. Kromě ocenění dostávala sochařka mnoho dopisů od klientů, kteří chválili její práci a děkovali jí za to, co pro ně udělala. Jeden voják vyjádřil vděčnost za to, že ho jeho žena už nepovažuje za odpudivého, zatímco jiný napsal: "Můj vděk Vám bude trvat navždy a nikdy nezapomenu, protože nosím a vždy budu nosit úžasné kování, které jste vymyslela, a jen díky Vám mohu přežít. Je to díky vám, že nejsem zahrabaný hluboko ve staré veteránské nemocnici."

Zdroj: warhistoryonline