Tento pro někoho neuvěřitelný příběh z 2. světové války se opravdu stal. Hlavními hrdiny jsou Alexandra a Ivan Boikovi, manželé, kteří si za celoživotní úspory koupili tank IS-2, aby mohli bojovat proti Němcům. Pojďme se na tento velmi zajímavý příběh podívat podrobněji.

Foto: Sovětský těžký tank IS-2 | tanks-encyclopedia.com

Alexandra se narodila 20. dubna 1918 ve měste Belebej v Baškurdistánu (dnes Republika Baškortostán v Ruské Federaci) jako Alexandra Leontyjevna Moriševovová. Po absolvování střední školy nastoupila na Kyjevskou chemicko-inženýrskou univerzitu, kterou ukončila v roce 1938 a následně pracovala jako chemik v Baškirském lihovaru. Roku 1940 si vzala za muže Ivana Fedoroviče Boika, se kterým se ještě téhož roku přestěhovala do Magadanu.

Psali jsme:Význam dodávek Lend-Lease do Sovětského svazu

Během roku 1942 se vydal Ivan Boiko jako dobrovolník zásobovacím vlakem na frontu. Vlak vezl věci, které by vojáci mohli v poli potřebovat a které darovali sami lidé, šlo tedy o trvanlivé potraviny, povzbudivé dopisy, či teplé oblečení. Po návratu své ženě Ivan vypověděl své ženě o strašlivých poměrech na frontě. Následně se oba rozhodli, že své celoživotní úspory utratí za tank a půjdou bojovat také. 16. ledna 1943 tedy odeslali celkem 30 000 Rublů samotnému Stalinovi i s dopisem, aby jim dovolil bojovat v tanku, který se za jejich peníze zhotoví. 10. února 1943 otiskly noviny Sovětskaja Kolyma "Stalinovu" odpověď, která zněla:

"Děkuji Vám, Ivane Fedoroviči a Alexandro Leotyjevno, za Váš dar Rudé Armádě. Vaše přání bude splněno. Posílám Vám pozdravy. J. V. Stalin."

Foto: Manželé Boikovi | Wikimedia Commons

Chvíli na to byli Alexandra i Ivan sproštěni pracovní povinnosti a mohli vstoupit do armády. V listopadu 1943 absolvovali manželé zrychlený tankový kurz v Čeljabinsku a byli ustanoveni jako technici do tankové rezervy. To se jim ovšem nelíbilo a tak neustále psali dopisy velení, aby je co nejdříve poslali na frontu. Dočkali se až v květnu 1944, kdy byli přiděleni do 48. Samostatného těžkého tankového pluku, 5. Tankového sboru. Alexandra jako velitel tanku a Ivan jako řidič-mechanik. Dostali těžký tank IS-2 výrobního čísla 40356 a na věž si namalovali slovo "KOLYMA", což je řeka, která protéká Magadanem, kam se přestěhovali.

Psali jsme:Uškujniki: svobodný lid ze severních oblastí Ruska a Novgorodu a jejich tradice vikingských nájezdů

Křest ohněm prodělali během útoku na Rigu 25. července 1944. Posádka se vyznamenala u města Malinovka, kde zničila jeden tank Tiger a 2 protitanková děla. Ivan byl při útoku lehce raněn, když jejich IS-2 odrazil střelu z tanku Panther. Za tuto bitvu byla Alexandra vyznamenána Řádem vlastenecké války 1. stupně a Ivan Řádem Rudého Praporu. 27. července, když chtěli Němci město opětovně dobýt, zničil jejich tank ještě německé samohybné dělo (pravděpodobně StuG III).

Manželé pokračovali v boji dál, postupně v pobaltských státech, Polsku a Československu, kde byl jejich tank následně v boji vyřazen a oba byli se zraněními převezeni do polní nemocnice. Vrátili se akorát, aby stihli přehlídku vítězství v Praze. Na svém kontě měli za jejich nasazení 4 zničené tanky, jedno samohybné dělo a 2 protitankové kanóny.

Foto: Alexandra během protifašistického setkání v Moskvě roku 1944 | Pinterest

Po válce se oba manželé vrátili zpět do Magadanu, kde Ivan pracoval jako zástupce ředitele automobilového skladu a Alexandra jako ředitelka pekařství. V letech 1947 a 1953 byla Alexandra zvolena do městské rady. V polovině 50. let se manželé rozvedli a Alexandra se přestěhovala do Apšeronsku v Krasnodarském kraji. V roce 1989 byli oba zapsáni jako čestní občané města Magadan.

Alexandra Boiko umírá 25. května 1996, 15 dní po svých 78. narozeninách.