Ač od potopení německé druhoválečné bitevní lodi Bismarck uplynulo téměř osmdesát let, vine se okolo jejího konce rouška tajemství a legend. Kdo vlastně tuto, ve své době supermoderní loď, potopil? Angličané palebnou silou nebo Němci ukončili agonii své lodi otevřením přepouštěcích ventilů? Před několika lety se mi dostal do rukou článek o výpravě k bitevní lodi Bismarck. Výpravu vedl známý oceánograf dr. Ballard. Mimo jiné článek obsahoval několik fotografií vraku a nákres lodi na dně. První co mě překvapilo, byl stav lodi. Napadlo mě, že kdyby nebyl v hloubce cca 4800 metrů, byl by schopen "opět vyrazit na lov".

Foto: Vlajková loď německého válečného loďstva Bismarck, představovala poslední slovo námořní válečné techniky. Byla to nesporně nejmodernější a nejmohutnější bitevní loď své doby. | Bundesarchiv

Lodi chyběly věže hlavního dělostřelectva, což nakonec bylo v článku vysvětleno tak, že po převrácení lodi věže samovolně vypadly vlastní vahou (cca 1900 tun). Ale co jsem nečekal, byl stav středního dělostřelectva a celkového trupu lodi. Na pohled loď nevypadala jako hromada rozstříleného šrotu, jak deklarovalo královské námořnictvo. Dr. Ballard v tomto článku poukázal na objev několika stovek bot nedaleko vraku. Článek a fotografie zasadily semínko pochybností o tom, kdože Bismarcka vlastně potopil. Důkazy se začaly přiklánět k německé verzi příběhu.

Psali jsme:Ukrajina zkoumá možnost výroby letadel Su-27 a MiG-29

Po mnoha letech po tragickém střetu se vypravil na místo činu i známý režisér James Cameron, aby na vlastní oči spatřil potopený Bismarck. Proč mohl vrak lodi zkoumat jen vizuálně a nemohl (jako tomu bylo u Titanicu) odebrat případné důkazy? Vysvětlení je jednoduché. SRN vrak označila za válečný hrob, proto se z lodi nesmí odebírat žádné části, byť by to nějak mohlo vysvětlit její zánik. Opět byla použita k výpravě ruská průzkumná loď Keldyš se dvěma hloubkovými ponorkami Mir 1 a Mir 2. Cameron také vzal sebou na výpravu přeživší námořníky, pochvaloval si to, co mu u průzkumu Titanicu chybělo, poznatky a názory lidí spojených s lodí. Celá výprava byla následně natočena jako dokument pro Discovery channel.

Co způsobilo ztrátu lodi Bismarck? 

Ztrátu cenného plavidla zavinilo německé vrchní velení, což se netýká pouze tohoto plavidla. Poslání jednoho plavidla do akce byla hra vabank se střídavými úspěchy. Bismarck (Graf Spee, aj.) byl v danou chvíli nadřazen nad vším, co mohl nepřítel nasadit k jeho eliminaci. Ale v případě vážnějšího poškození byla loď ztracena. Tato událost se v německém kriegsmarine nebezpečně opakovala a byla protipólem k akcím vedeným italskou marínou, která když jen "ucítila" nepřítele tak se dala na ústup. Britové si podobně jako Němci počínali o půl roku později se svazem “Z” v Malajsii.

Foto: Děla Bismarcku v akci proti Prince of Wales po potopení Hoodu | Wikimedia Commons

Plul  vůbec Bismarck v legendárním kruhu?

Po potopení HMS Hood Bismarckem pokračoval několik minut dělostřelecký kontakt. HMS Princ of Wales zasadil první vážný zásah Bismarckovi granátem a poté se odpojil. Zasáhl jeho příď, což donutilo posádku snížit rychlost pod 28 uzlů a při plavbě “domů” udržovat rychlost okolo 24 uzlů. K dalšímu poškození i když nepatrnému, došlo při prvním leteckém útoku torpédy, a to na pravé straně do středu lodě. Posádka, aby zmenšila tlak na příď, snížila rychlost na 16 uzlů. Druhého dne při leteckém útoku piloti FAA dosáhli zásahu, jež se stal pro Bismarck osudným. Došlo k zablokování kormidla! To je však pouze část pravdy. Výprava zjistila, že nedošlo k pouhému tzv. zablokování v úhlu. Kormidlo se následkem ztráty opory vpletlo do středního šroubu (zásah strojovny kormidla). Škody na zádi si, myslím, nezpůsobily plavbu do kruhu, jak je všude uváděno, ale ztráta 30% výkonu vyřazeného šroubu a hydrodynamickým odporem způsobovaným poškozením. Únik lodi se tak stal nemožným.

Psali jsme:TREVA-15 – nový taktický vyprošťovací automobil od Excalibur Army

Foto: Jeden z letounů Ark Royal Fairey Swordfish vracející se nízko nad mořem z torpédového útoku na Bismarck | Wikimedia Commons

Proč by posádka potápěla vlastní loď ? 

1) Aby nepadla loď do rukou nepřítele. 
2) Důvodem k rozkazu k opuštění lodi byla bezvýchodná situace. Po zásahu velitelského můstku bylo vyřazeno centrum řízení dělostřelby a poté došla munice.

Opuštění lodi

1) do doby rozkazu k opuštění lodi bylo vyřazeno asi jen 15-20 % posádky a to velká část na můstku
2) opuštění lodi zaplatilo životem 30-40 % posádky a to z důvodu palby Britů; opouštění lodi trvalo asi 50 minut za plné palby nepřítele. Jako příklad může být uveden zásah jídelny (ošetřovny), kde se nacházelo před výbuchem cca 200 lidí čekajících na ošetření nebo opuštění lodi. Výbuch zabil během jedné vteřiny 10 % posádky.
3) do vody se dostala asi polovina posádky 
4) z ledové vody vytáhli jen 115 lidí tedy asi pouze 5 % posádky

Foto: Námořníci z potopeného Bismarcku jsou vytahování na HMS Dorsetshire | Wikimedia Commons

Tak by se to dalo přirovnat k bitvě Rio de la Plata s tou smůlou, že nebylo kde vyložit posádku a bezpečně potopit loď.

Palba a torpéda

Třída Bismarck byla ve své době nejmodernější plavidla a to jak po technické tak po estetické stránce. Tuto třídu snad překonala jen třída Iowa, ostatní (stavěné po 1940) se víceméně přibližovaly. Byla to první třída, kde konstruktéři akceptovali riziko leteckých torpéd a pum. Vyvinuli nové druhy pancéřových ocelí. Wotan Wh byla velmi pevnou ocelí na paluby a důležité systémy (o 40% lepší než u RN) a měkká Wotan Ww na protitorpédové přepážky. Tyto oceli byly značně drahé a proto na boky použili klasický pancíř Krupp (nepatrně horší než RN a o 20 % lepší než USN) nikoli Wotan Wh jak se uvádělo. Celý trup byl vybaven MNOU (magnetický ochranný systém), chránící trup lodi proti magnetickým minám a torpédům. Němcům se povedlo neuvěřitelně zvýšit rychlost střelby (3,3 ran/min), která ve spojení/propojení dokonalé optiky, střeleckého počítače (mechanického) a na kratší vzdálenost i radaru (25 km), v dané době neměla soupeře.

1) Přesnost palby na Bismarck u velkých ráží (406-356 mm) byla menší než 5 % (Bismarck měl pro předstvu cca 15% úspěšnost) a to i navzdory vzdálenosti, ta byla pod 5000 metrů :

a) Bylo vypáleno 380 granátů 40.6 cm z Rodney a 339granátů 35.6 cm z King George V.

b) Při obhlídce trupu se našly pouze 4 probití (nepočítám zásah přídě od Princ of Wales) a poměrně malé množství proražení nástavby a paluby

c) Bitva ukázala u King George V., že spolehlivost 356mm děl při palbě klesá (přehřívání komor)

d) Britské protipancéřové granáty měly tradiční tendenci k tříštění při dopadu na pancíř

e) Jediný velký úspěch palby je zničení můstku a centra řízení palby, což za prvé u dobře vycvičené posádky moderního námořnictva není důvod k panice a za druhé vše bylo několikanásobně zálohováno

Foto: Salva z děl bitevní lodi Rodney | Wikimedia Commons

2) Přesnost palby na Bismarck u menších ráží (203-133 mm) byla vyšší, avšak s velmi omezeným účinkem na pancíř, zejména v první části bitvy :

a) Bylo vypáleno 527 granátů 20.3 cm z Norfolku, 254 granátů 20.3 cm z Dorsetshiru,716 granátů 15.2 cm z Rodneye, 660 granátů 13.3 cm z King George V

b) Na celé lodi bylo nalezeno velké množství stop od těchto střel, pancéřování ale neohrozily avšak měly devastující účinek na opouštějící posádku

3) Účinnost torpéd na potopení bitevní lodi poslední generace?

a) Malá, bylo by potřeba větší počet zásahů než jich Angličané dosáhli.

b) Letecké torpéda lze jednotlivě použít po dobrém zamíření ke snížení rychlosti (u Bismarcka třetí zásah měkké zádi) a k vyřazení je potřeba mnohem větší počet zásahů, dva zásahy trupu Bismarcka nezpůsobily téměř žádnou škodu.

c) Tzv. klasická torpéda mají větší hlavici, ale přesto velikost trupu dokáže většinu energie pohltit. Torpéda poslední rány z milosti nepoškodily protitorpédovou přepážku. Jiné otvory v trupu se nenašly.

Rovnováha sil

*Bismarckova rychlost je však irelevantní, během finální bitvy plul jen sedm uzlů.

Zdroj: Wikipedie, Military.cz