Nedávno se na našich stránkách objevily záběry z vojenské přehlídky v Zambii, během které byly představeny nové zbraňové systémy, a to včetně nových samohybných děl ATMOS. Tato samohybná děla pro nás mohou být zajímavá i tím, že na jejich dodávkách se podílel také český průmysl, jelikož jsou osazena na podvozek nákladních automobilů TATRA. Zároveň dodávky těchto samohybných děl představují výrazné posílení ozbrojených sil Zambie. Zambie (752 618 km2, cca 17,5 mil. obyvatel) přitom pro českého čtenáře představuje stát poněkud exotický a méně známý. I proto stojí za to si tohoto státu, ale i jeho ozbrojených sil blíže povšimnout.

Foto: Elbit ATMOS M-46 na podvozku Tatra 6x6 s pancéřovou kabinou | World-Defense / Yıldırım / CC BY-NC-ND

Zambie

Novodobé dějiny Zambie jsou spojeny především s érou britské kolonizace, symbolizované osobností britského politika a cestovatele Cecila Rhodese. Po něm ostatně území dnešní Zambie dostalo svůj tehdejší název - Severní Rhodesie. Ta se později spojila spolu Jižní Rhodesií (dnešní Zimbabwe) a Ňaskem (dnešní Malawi) a vytvořila federaci, která ovšem neměla příliš dlouhého trvání.

Psali jsme:Rusko se připravuje na export bombardérů Su-34

Již ve třicátých letech navíc v zemi vzniklo silné protikolonialistické hnutí. To zesílilo po skončení druhé světové války, v návaznosti na mocenský ústup Velké Británie a celkový úpadek kolonialismu. V zemi vzniklo několik národně osvobozeneckých hnutí, zejména Sjednocená národní strana nezávislosti UNIP, která se postupně stala klíčovou politickou strukturou. Vývoj dospěl až k vyhlášení nového státu pod názvem Zambie. Moc v zemi převzala strana UNIP, a její předseda, K. Kaunda, se stal prezidentem nového státu.

Zambie následovně prošla vývojem, který je pro mnohé africké státy typický. Také Zambie přistoupila k některým socializujím ekonomickým krokům, např. postupně znárodnila mědné doly, které tvoří páteř národního bohatství. Na rozdíl od některých jiných států ale Zambie i nadále dovolovala podnikání, v zemi mohly působit i zahraniční firmy atd. V Zambii vládla UNIP, která od r. 1972 nastolila systém jedné strany, také politika K. Kaundy měla čím dál silnější autoritativní rysy. Přesto Zambie nebyla diktaturou, v zemi panovala relativní svoboda, byla zachována občanská práva. Důležité také je, že na rozdíl od mnoha jiných zemí regionu (Angola, Kongo, Mosambik) v Zambii nebyla občanská válka, což pozitivně přispívalo k stabilitě země a jejímu ekonomickému růstu.

Příznačná je i zahraniční orientace. Zambie sice navázala vztahy se Sovětským svazem a dalšími socialistickými státy (a to včetně bývalého Československa), nikdy ale nepřevzala sovětský model a nestala se ani sovětským satelitem (na rozdíl od např. Mosambiku). Byly zachovány i dobré vztahy se západními státy. Zambie v dané době kladla velký důraz na nezávislost a stala se významným členem tzv. Hnutí nezúčastněných států, což byla organizace odmítající tehdejší bipolární rozdělení světa.

Pokud hodnotíme vývoj samostatné Zambie, pak je třeba si uvědomit, že tehdejší Zambie se nacházela ve velmi složité situaci. V tehdejší době v Jihoafrické republice vládl rasistický režim, jehož politika vůči okolním státům byla značně nepřátelská. Zambie tak spolu s Angolou, Tanzanií, Mosambikem a Botswanou tvořila tzv. frontové státy. Situaci Zambie dál zhoršovaly i napjaté vztahy s historicky a etnicky spřízněnou Rhodesií (bývalou jižní Rhodesií, dnešní Zimbabwe), na které navíc byla Zambie ekonomicky a dopravně závislá.

Psali jsme:Příběh jednoho z nejefektivnějších operátorů speciálních jednotek

Situace Zambie se zásadně změnila s koncem studené války a se zánikem bipolárního rozdělení světa. Výrazným momentem byl i pád apartheidu v JAR, což Zambii zbavilo jejího hlavního protivníka. V návaznosti na celosvětový demokratizační proces i v Zambii skončil systém jedné strany, skončila i dlouhodobá vláda K. Kaundy, a prezidentem země se stal odborový předák F. Chiluba.

Již od devadesátých let se v Zambii začala značně angažovat Čína. S tou ostatně měla Zambie dobré vztahy již od svého osamostatnění. V devadesátých letech ale tyto vztahy získaly zcela jiný rozměr. Čína v rámci své nové zahraniční politiky začala v Zambii rozsáhle investovat, čínské státní firmy také koupily některé zambijské státní podniky, které prošly privatizací – a to včetně klíčových firem těžebního průmyslu. Tato zdánlivě výhodná politika ale měla i celou řadu nevýhod. Díky rozsáhlé korupci (za kterou byl později odsouzen i sám F. Chiluba) čínské firmy získaly neúměrně mnoho výhod; z čínských půjček byly financovány projekty, které měly spíše prestižní ráz a pro zemi neměly téměř žádný přínos. Negativně působil i fakt, že čínské firmy udržovaly mzdy na neúnosně nízké úrovni. Hrozilo nebezpečí, že Čína, resp. její firmy zcela ovládnou zambijskou ekonomiku, ale také politiku. Situace dospěla až tak daleko, že Zambie byla označována jako čínská kolonie a tzv. zambijská zkušenost je v dnešní Africe často skloňována. Proto dnešní Zambie od ryze pročínské orientace ustupuje, a vrací se ke své někdejší politice „více azimutů“. Zambie tak opět úzce spolupracuje se západními státy, především pak Velkou Británií coby bývalou koloniální mocností. Lze předpokládat, že v návaznosti na brexit tato spolupráce ještě dál zesílí. Stejně tak ale Zambie úzce spolupracuje s Ruskem, ale také Izraelem a dalšími zeměmi, což se projevuje i v ozbrojených silách a jejich akvizicích.

 Armáda Zambie

Ozbrojené síly Zambie jsou poměrně zajímavé. Na zambijské armádě je totiž dobře vidět, jak se politika státu a to včetně politiky zahraniční obráží ve výstavbě ozbrojených sil a především jejich vyzbrojování.
 Zambijská armáda je relativně malá. Čítá pouze 15 100 vojáků, z nichž 13 500 tvoří pozemní vojsko a 1600 letectvo (v osmdesátých letech byla zambijská armáda početnější – pozemní vojsko mělo 20 000 vojáků, vojenské letectvo 1600 vojáků). Zambijská armáda je tedy relativně (vůči počtu obyvatel) malá. Zambijská armáda tak po britském vzoru klade důraz spíš na kvalitu než na kvantitu, což je v určitém rozporu s celou řadou dalších afrických armád.  Organizačně se zambijská armáda skládá ze tří brigád. Jejich hlavní sílu tvoří obrněný pluk skládající se ze dvou praporů, dále devět pěších praporů a 1 dělostřelecký pluk.

Obrněný pluk disponuje především tanky T-54, dodanými v počtu 5 ks, a T-55 dodanými v počtu 25 ks. Ty doplnily technicky blízké čínské tanky T-59 (údajně 15 ks). Dnes by mělo sloužit nejméně 30 kusů tanků řady T-54/55 a jejich čínských kopií. Tanky zambijské armády jsou tedy již zastaralé, lze navíc podotknout, že na rozdíl od např. tanků nedaleké Tanzanie zambijské tanky neprošly žádnou větší modernizací. I proto zambijská armáda již deklarovala snahu koupit moderní tanky. Zambijská armáda např. projevila zájem o ruské tanky T-90, k žádné akvizici ale dosud nedošlo. Tyto střední tanky doplňují lehké tanky PT-76, sloužící dosud v množství asi 30 ks. Je až s podivem, že zambijská armáda tyto zastaralé tanky dosud provozuje.

Je zajímavé, že zambijská armáda nedisponuje žádnými pásovými BVP. Vedle finančních důvodů mohou být důvodem i terénní podmínky, pro které jsou kolová vozidla postačující (např. nedaleká JAR také neprovozuje pásová BVP a spoléhá se na kolová vozidla). Prvními obrněnými transportéry zambijské armády se staly ruské obrněné transportéry BTR-60, dodané v osmdesátých letech v počtu 13 ks. Nejméně 10 ks by mělo dodnes sloužit. Obrněné transportéry BTR-60 později doplnily technicky příbuzné transportéry BTR-70, dodané z přebytků ukrajinské armády.

Také Čína Zambii podpořila dodávkami obrněných transportérů, a to šestikolovým typem WZ-551, jichž bylo dodáno patrně až 20 ks. Zambijské transportéry WZ-551 se dočkaly i nasazení v zahraničních misích. Zajímavá je dodávka 14 obrněných transportérů RATEL jihoafrické výroby. Ta dodala JAR v průběhu devadesátých let, a to zdarma z přebytků své armády, jako výraz nové politiky mezi oběma státy.

Nejnovější posilou mechanizovaných jednotek se staly ruské obrněné transportéry BTR-80, které se také objevily na oné nedávné přehlídce. Podle všeho bylo dodáno nejméně 10 ks. Nejde ale o vozidla z novovýroby, ale o vozidla z přebytků ruské armády. Je otázkou, zda tato vozidla budou představovat náhradu starých BTR-60, anebo poslouží k posílení dosud relativně nízkých početních stavů.

Zambijská armáda disponuje i celou řadou obrněných automobilů. Je zajímavé, že zambijská armáda dosud provozuje britské obrněné automobily Ferret (24 ks), a to i přes jejich zastaralost. Sovětský Svaz dodal Zambii svá vozidla BRDM-1/2 , dodaná ve dvou sériích po 44 ks. Oba typy by dosud měly sloužit, údajně v počtu až 70 ks. Spolu s obrněnými transportéry BTR-80 dodalo Rusko i známé obrněné automobily Tiger. Tyto obrněné automobily jsou někdy kritizovány pro svou koncepční zastaralost, přesto jde o výkonný a mezi africkými armádami velmi oblíbený typ.

Zajímavé jsou dodávky z Izraele, který měl dodat obrněná vozidla Musketeer. Ta ale patrně slouží u protivzdušné obrany, neboť na oné nedávné přehlídce se tato vozidla předvedla coby tahače protiletadlových systémů Rapier. Poněkud atypická je dodávka tří jihoafrických obrněných automobilů Marauder, které ale měly směřovat k policii a nikoliv k armádě.

Dělostřelectvo zambijské armády je v poměru k celkové velikosti armády silné. Lehká děla jsou zastoupena známými italskými děly Modello 56 ráže 105 mm, kterých mělo být dodáno 18 ks. V menším počtu slouží i ruská děla D-44, která se často ukazují na přehlídkách. Některé prameny zmiňují, že v Zambii by dosud měly sloužit známé sovětské druhoválečné kanony ZiS-3. Podle jiných zdrojů ale byly tyto kanony již vyřazeny, resp. odprodány do některé z dalších afrických zemí, ve kterých si tito veteráni dosud zachovávají svou popularitu.

Nejpočetnějším typem děla zambijské armády jsou známé kanonové houfnice D-30, dodané Sovětským svazem (24 ks). Jde o starší, ale velice osvědčená děla, a lze předpokládat, že v zambijské armádě budou sloužit ještě dlouho. Spolu s nimi slouží v počtu 18 ks čínské kanony Type 59 ráže 130 mm, de facto kopie ruských děl M-46.

Nejmodernějším typem děla, a vlastně jediným samohybným dělem zambijské armády jsou kanonové houfnice ATMOS, zmíněné v úvodu článku. Zde je nutno říci, že systémy ATMOS představují velice moderní, kvalitní samohybná děla kategorie TMG. Je zajímavé, že zambijská armáda si jako první vybrala verzi vybavenou kanonem M-46 ráže 130 mm, a nikoliv běžně nabízenou verzi se 155 mm dělem. Díky tomu tato SHD mohou používat stejnou munici jako kanony Type 59.  I to ukazuje na pragmatičnost zambijské armády. Zatím bylo zakoupeno pouze 6 ks, je však pravděpodobné, že dodávky těchto SHD budou pokračovat. Zambijská armáda používá také raketomety – jde o obligátní typ BM-21. Těch bylo dodáno 50 ks, z nichž nejméně 30 dosud slouží.

Minometné jednotky se donedávna opíraly především o starší typy, např. známý sovětský minomet vz.38 ráže 120 mm. Nejnovějšími minomety zambijské armády jsou samohybné minomety Spear Mk2, dodané spolu se samohybnými houfnicemi ATMOS. Tyto minomety, nesené na podvozku indických automobilů TATA, představují moderní konstrukci se špičkovými parametry. Dosud bylo dodáno šest kusů, nelze vyloučit, že v budoucnosti budou následovat další dodávky.

Co se týče pěchotní výzbroje, tu donedávna představovaly především obligátní Kalašnikovy, resp. jejich čínské kopie Type 59. Velice rozšířené jsou i starší útočné pušky FN-FAL/L1A1 a G-3. V posledních letech ale zambijská armáda zakoupila větší množství izraelských pušek Galil ACE a Tavor, ale také odstřelovací variantu pušek Galil. I tyto dodávky ukazují na čím dál silnější pozici izraelského průmyslu, ale i na to, jak se zambijská armáda vymaňuje z vlivu Číny.

Poměrně silná je protivzdušná obrana. Zambijská PVO disponuje celou řadou protiletadlových kanonů, např. samohybnými ZSU-23-4, technicky příbuznými ZU-23, ale i kanony vz. 39 ráže 37 mm a S-60 ráže 57 mm. Určitou kuriozitu představují sovětské druhoválečné kanony KS-12 ráže 85 mm, které byly dodány v osmdesátých letech a které by měly stále sloužit. Zambijská armáda ale disponuje i raketovými protiletadlovými komplety. Již od sedmdesátých let slouží britské systémy Rapier a Tigercat, a jejich záběry z vojenských přehlídek a cvičení naznačují, že tyto systémy jsou stále v aktivním provozu. Nejvýkonnějším typem je pak známý sovětský PLRK S-125 ( Sa-3 Goa), který podle některých zdrojů měl projít modernizací. Zprávy v posledních letech naznačují, že zambijská armáda má zájem o některý z moderních protiletadlových systémů, patrně ruské nebo izraelské provenience.

Zambijské letectvo je relativně malé. Jeho největší sílu tvoří 12 letounů MiG-21 (včetně dvou cvičných), které nahradily starší čínské letouny F-6. Zambijské letouny MiG-21 prošly na přelomu tisíciletí modernizací, je však zřejmé, že nemohou sloužit donekonečna. Je zajímavé, že Zambie svého času měla zájem o letouny MiG-29 coby náhradu za letouny MiG-21, k žádnému kontraktu ale (z finančních důvodů) nedošlo. Místo toho si zambijské letectvo pořídilo čínské letouny L-15 v počtu 6 ks. Zde je nutno podotknout, že tyto letouny určené primárně k pokračovacímu výcviku díky osazení moderním radiolokátorem mohou sloužit i jako lehké stíhací letouny. Je otázkou, zda tyto letouny budou sloužit coby náhrada letounů MiG-21(což by implikovalo, že dojde k dodávce dalších letounů), anebo budou sloužit primárně k pokračovacímu výcviku. Nelze totiž vyloučit, že zambijské letectvo si bude chtít pořídit i plnohodnotné stíhací letouny, přičemž zmiňovány jsou opět ruské MiG-29 a MiG-35, ale také čínské letouny FC-1/JF-17  nebo připravované J-31.

Cvičné letouny v zambijském letectvu zastupuje především čínský letouny K-8, sloužící v počtu 15 ks. Tyto letouny jsou schopny plnit i úlohy lehkých bitevníků, a proto i ony představují značnou údernou sílu. Dosud by také měla sloužit část z původně 10 letounů MB-326. Pro základní výcvik pak slouží především letouny SF-260 a MFI-17.

Dopravní letectvo se opírá především o čínské typy, především letouny Xian MA-60 (2ks) a Y-12 (5 ks). Vedle nich ale byly zakoupeny i moderní západní letouny C-27 Spartan (2ks). I to naznačuje, že zambijské letectvo nechce být závislé na jednom dominantním dodavateli, a že má zájem i o moderní západní technologie.

Vrtulníkové letectvo je tvořeno především lehčími typy, především AB-205/206 v počtu deseti kusů a AB-212 (2 ks). Významnou posilu představují vrtulníky Mi-17 ( 4ks), a některé zprávy naznačují, že dojde i k dalším dodávkám tohoto typu. Je zajímavé, že Zambie neprovozuje známé ruské bitevní vrtulníky Mi-24, které se pro africké armády staly takřka standardem. Bitevní úkoly proto plní čínské vrtulníky Z-9 (7 ks). V souladu se současnými trendy si zambijské letectvo pořídilo i bezpilotní letouny, a to izraelské typy Hermes 450 (3ks) a Skylark ( 2ks). I to ukazuje na modernost uvažování vedení zambijské armády.

K zambijské armádě je nutno připočíst i tzv. Zambijskou národní službu v počtu 3000 mužů. Jde o polovojenskou sílu, u které je zajímavé, že původně šlo o ozbrojené křídlo strany UNIP. Dnes jde o klasickou záložní jednotku podobnou našim Aktivním zálohám. Ve výzbroji Zambijské národní služby se nacházejí např. útočné pušky FN-FAL.

Pokud si shrneme výše zmíněné, pak se nám zambijská armáda jeví jako relativně malá, zato ale kompaktní a dobře organizovaná. Záběry z různých cvičení nám pak ukazují na dobrou úroveň výcviku. Svou profesionalitu zambijští vojáci ostatně prokázali i v různých zahraničních misích. Zambijská armáda je tak jakýmsi protikladem řadě afrických armád, které jsou třebas velmi početné, ale zato špatně organizované a představují tak spíš jakési obry na hliněných nohou.

Pokud se podíváme na výzbroj zambijské armády, pak je zřejmé, že zambijská armáda se hodně spoléhá na starší, ale ověřené zbraňové systémy, a má snahu je vytěžit do maxima jejich životnosti. I to ale ukazuje na pragmatičnost zambijské armády, ale i vedení státu jako takového.

Přesto zambijská armáda vytrvale posiluje, zjevně v návaznosti na celkové bezpečnostní klima v daném regionu, který si v nedávné minulosti prošel celou řadou konfliktů. Vzhledem k tomu, že zambijská armáda nejde cestou navyšování početních stavů, investice směřují především do nákupu moderních zbraní, což ostatně potvrdila i ona nedávná přehlídka. Lze proto předpokládat, že zambijské ozbrojené síly v blízké době přijdou i s dalšími zajímavými akvizicemi.

Zambie až příliš vzdálená?

Zambie nám na první pohled může připadat až příliš vzdálená – a tedy i nezajímavá. Ve skutečnosti je tomu naopak. Předně – v dnešním, globalizovaném světě vzdálenosti již nehrají takovou roli, jako třeba před padesáti lety. I stát, nacházející se na druhém konci světa, je proto pro nás důležitý. V případě malé České republiky s její vysoce proexportní ekonomikou to platí víc než jinde.

Africký kontinent často vnímáme jako region, kde je jenom chudoba, kde vládnou samé diktátorské systémy a kde zuří občanské války. Takové vnímání je ale chybné. I v Africe najdeme státy, které jsou stabilní, a zároveň poměrně vyspělé. Mezi takové patří i Zambie.

Důležité je i to, že z hlediska politického je Zambie bezproblémovým státem. Je faktem, že zambijská demokracie stále ještě nedosahuje standardů západních zemí, a vláda současného prezidenta Edgara Lungy má určité autoritativní rysy. Přesto lze Zambii označit jako demokratickou, a především stabilní. Zkušenosti z posledních desetiletí, kdy se západní státy musí často potýkat s různými rozvrácenými státy a diktátorskými režimy, nám říkají, že každý takový stabilní stát má obrovskou hodnotu. I proto je dobré mít s takovými státy co nejlepší vztahy, a dál pracovat na jejich rozvíjení.

Vedle hlediska politického je Zambie zajímavá i z hlediska hospodářského. Je faktem, že Zambie je stále ještě chudá, a zambijský HDP je mnohem nižší než ten český. Nevýhodou Zambie je i to, že její ekonomika je stále až příliš závislá na těžbě mědi, a proto podléhá výkyvům světových cen. Na druhou stranu zambijská ekonomika stále roste, roste i kupní síla obyvatel. Zambie tak představuje zajímavý trh, který by bylo chybou podceňovat či dokonce zcela opomíjet. Ve prospěch českých firem hraje i to, že Česká republika má v Zambii velice dobré jméno, a to díky široké hospodářské spolupráci, která byla zahájena v dobách socialistického Československa. V Zambii jsou např. stále velice populární traktory značky Zetor.

V neposlední řadě Zambie nabízí i celou řadu příležitostí i pro český zbrojní průmysl. Lze připomenout, že řada systémů zambijské armády je zastaralá, a zambijská armáda za ně bude dříve nebo později hledat náhradu. Vzhledem k určitému ústupu čínského vlivu a snaze diverzifikovat dodávky zbrojní techniky pak české firmy mají mnohem víc šancí než třebas před dvaceti lety. Zdánlivě vzdálená Zambie nám tak může být velice blízká.

Zdroj: Ministry of Defence Republic of Zambia