Těch, kterým se podařilo z německého koncentračního tábora Osvětim uprchnout, bylo jen velmi málo a často byli tito opět chyceni a museli se potýkat s hroznými následky – nejčastěji s exemplárním trestem smrti. Stejný osud potkal i ty, kteří byli přichyceni při plánování či přípravě pokusu o útěk. K jednomu z nejúspěšnějších útěků z tábora došlo 20. června 1942, kdy čtyři polští vězni vyjeli hlavní branou, aniž by padl jediný výstřel.

Kazimierz Piechowski byl za druhé polské republiky skautem. Po zhroucení polského odporu v rámci německé a sovětské invaze do Polska byl ve svém rodném městě Tczew zatčen a donucen pracovat ve skupině, která odklízela sutiny podél železničního mostu přes řeku Vislu.

Piechowski nakonec opustil Polsko a pokusil se uprchnout do Francie. Bohužel byl při přechodu do Maďarska zajat a začala tak jeho cesta vězeňským systémem Třetí říše. Nejprve byl poslán do vězení gestapa v Baligrodu, poté si odpykával tresty v Sanoku a Krakově. Předtím, než byl 20. června 1940 poslán do Osvětimi, byl vězněn ve Wiśniczu.

Psali jsme:Potopení japonské bitevní lodi Fusō přežilo z 1600 jen 10 členů posádky

Foto: Brána hlavního osvětimského tábora | xiquinhosilva / CC BY 2.0

O Piechowského třech komplicích pak není z doby před jejich uvězněním známo mnoho. Jósef Lempart byl knězem z Wadowic, Eugeniusz Bendera pracoval jako automechanik v Czortkowě a Stanisław Gustaw Jaster bojoval proti německé invazi a v Osvětimi následně působil jako člen podzemního hnutí odporu ZOW.

Útěk z německého koncentračního tábora byl naplánován poté, co se Poláci dozvěděli, že má být Bendera popraven. Bylo třeba přijít s realistickým plánem útěku, všichni si byli vědomi německého konceptu "kolektivní odpovědnosti", kdy by ostatní mohli být obviněni z napomáhání k útěku. Jakmile si byli Bendera s Piechowskim jisti, že nikdo další již nemůže být do akce zapojen, připravili se spolu s Lempartem a Jasterem na velkou akci.

Útěk proběhl 20. června 1942. Protože Piechowski nejlépe ovládal němčinu, byl pověřen velením celé akce. Aby se Poláci dostali do skladu, kde hodlali ukrást uniformy SS, vzali si vozík a přestrojili se za pracovní skupinu – tzv. Rollwagen Kommando – kterou obvykle tvořili čtyři až dvanáct vězňů táhnoucích nákladní vůz.

Psali jsme:1919: Britsko-sovětská námořní válka na Baltu. Miny, torpéda, pobřežní děla a remíza na body

Poté, co obešli stráže, pustili se Poláci do svého dalšího úkolu. Piechowski, Jaster a Lempart vnikli do německého skladiště materiálu přes sklad s uhlím, kam dotáhli vůz. Následně V místnosti s uniformami a zbraněmi se poté převlékli do uniforem SS a sebrali osm granátů a čtyři samopaly.

Mezitím se Bendera vplížil do autoparku, kde ukradl vozidlo Steyr 220 patřící SS-Hauptsturmführerovi Paulu Kreuzmannovi (některé zdroje uvádějí, že vozidlo dokonce patřilo veliteli tábora Rudolfovi Hössovi). Bendera přesně věděl, které vozidlo ukrást, protože vzhledem ke své minulosti mechanika mu bylo dovoleno automobily v táboře testovat. Bendera následně vyzvedl ostatní, oblékl si také uniformu a zamířil rovnou k hlavní bráně tábora.

Když se blížili k hlavní bráně s nápisem Arbeit Macht Frei, zmocnil se jich strach, když se brána hned neotevřela. Auto zastavilo, což Piechowského přimělo vyklonit se z vozidla do té míry, aby strážný viděl jeho označení SS a hodnost. Pak na něj zakřičel, aby bránu otevřel. Brána se otevřela a vězni tak opustili tábor.

Zatímco čtveřice Poláků úspěšně unikla z Osvětimi, jejich rodiny takové štěstí neměly. Piechowského a Jasterovi rodiče, stejně jako Lempartova matka, byli zatčeni a odvezeni do Osvětimi, kde následně všichni zahynuli. V rámci vyšetřování byl potrestán i kápo Kurt Pachala, který měl na starosti autopark. Ten byl na základě nepřímých důkazů mučen a následně poslán do cely v bloku 11, kde zemřel hladem a žízní. Vedle represí vůči rodinným příslušníkům skupiny vedl útěk údajně i k tomu, že se v táboře zavedlo tetování vězňů.

Piechowski se nakonec dostal na Ukrajinu, ale kvůli protipolským náladám nemohl nikde najít útočiště. S použitím falešného jména a padělaných dokladů se tak vrátil do Tczewa, kde si našel práci jako zemědělský dělník a nakonec navázal kontakt s polskou odbojovou Armiou Krajowou. Po válce byl polským komunistickým režimem za členství v AK odsouzen k deseti letům vězení, z nichž si odseděl sedm. S pádem komunistického režimu v Polsku mu Maciej Płażyński nabídl Řád bílého orla, které však Piechowsk odmítl se slovy: „Nedomnívám se, že mi toto vyznamenání náleží.“

Bendera se vrátil do Przedborze, kde žil se svou ženou až do jejich rozvodu, poté se přestěhoval do Varšavy. Lempart byl vysazen v klášteře ve Starém Sączi, 155 km od Osvětimi, kde zůstal až do svého odchodu z kněžské služby.

Jaster se přihlásil na velitelství AK s hlášením, že utekl z Osvětimi a následně bojoval u jedné z jejích jednotek pro zvláštní operace, tzv. Organizacja Specjalnych Akcji Bojowych. Jeho nejvýznamnější akcí bylo osvobození vězňů směřujících do Osvětimi na železničním uzlu Celestynów 19. května 1943. Již 12. července 1943 byl však Jaster zatčen gestapem ve Varšavě. Okolnosti jeho smrti jsou dodnes předmětem diskusí, předpokládá se však, že zemřel ve vazbě mezi červencem a zářím téhož roku.

Zdroj: warhistoryonline