Janusz Korczak, vlastním jménem Henryk Goldszmit, se narodí 22. července 1878 (dnes by tedy oslavil 145. narozeniny) ve Varšavě uznávanému židovskému právníkovi Józefovi a jeho ženě Cecýlii. Po vychození základní školní docházky začíná studovat na gymnázium Praskie. Po onemocnění otce a jeho následné smrti, pomáhá živit svou matku a sestru Annu doučováním studentů, což je poměrně zajímavý fakt, a to z toho důvodu, že sám středoškolská studia nemá rád a jeden ročník musí dokonce opakovat. Nicméně gymnázium nakonec roku 1898 úspěšně dokončí.

V té době má za sebou již několik literárních počinů v týdeníku Kolce. V roce 1898 poprvé použije svůj umělecký pseudonym Janusz Korczak. Jeho další kroky vedou ke studiu medicíny na Carské univerzitě ve Varšavě. V roce 1899 je krátce vězněn pravděpodobně pro své kontakty na stávkující studenty Carské univerzity. Během vysokoškolského studia je i nadále literárně činný, pokračuje v psaní příspěvků v týdeníku Kolce, v roce 1901 vydává svůj první román Děti ulice.

Právě děti, tvorba dětské literatury a později obětavá péče o děti samotné, se stávají jeho dalším osudem. Lékařská studia Henryk, alias Janusz, dokončí opět s jednoletým zpožděním v roce 1904. V následujícím roce získává doktorát a nastupuje jako ortoped do Bersohnovy a Baumansovy dětské nemocnice ve Varšavě. Zde ale zůstává jen dva měsíce, než je po vypuknutí rusko – japonské války v červnu 1905 odveden do ruské armády. V ní slouží na Dálném východě jako vojenský lékař až do jara roku 1906. V témže roce vydává dílo Dítě z přijímacího pokoje. Postupem času se pro své odborné schopnosti stává stále vyhledávanějším lékařem. V letech 1907 – 1911 podnikne několik zahraničních stáží, které ho přivedou do Berlína, Paříže, či Londýna, kde se dále vzdělává a navštěvuje dětské nemocnice a domovy.

Psali jsme:Zjizvená tvář na útěku aneb hon na nacistického důstojníka Waffen-SS

Po návratu do Varšavy pokračuje v práci v tamní dětské nemocnici a současně provozuje soukromou praxi, kde zcela zdarma ošetřuje chudé pacienty. Stále více však zasvěcuje život dětem. V roce 1912 se stává ředitelem židovského sirotčince, kde i kvůli svým pedagogickým kvalitám zavede různé postupy, které podporují pořádek mezi dětmi i péči o ně. Dětské „osazenstvo“ si tak např. vydává vlastní noviny, či má svůj vlastní „parlament“.

Po vypuknutí 1. světové války je Henryk opět povolán do řad ruské armády. V hodnosti nadporučíka lékařské služby slouží na ukrajinské frontě, po prodělání nemoci, je v roce 1917 převelen do Kyjeva, kde se opět jako lékař věnuje místním dětem. I během krvavého konfliktu si nachází čas na sepsání několika dalších knih pro děti. Do rodné Varšavy se vrací v létě 1918 již v hodnosti kapitána. Po skončení 1. světové války pokračuje v péči o děti v dětském domově Maryny Falské Náš domov. Henryk Goldszmit na sebe krátce nato potřetí obléká vojenskou uniformu. Po vypuknutí polsko – sovětské války slouží v letech 1919 – 1921 v hodnosti majora jako lékař ve vojenských nemocnicích v Lodži a Varšavě. Sám lékař se během obětavé péče o raněné a nemocné vojáky nakazí tyfem. Z něj se sice vyléčí, nevědomky ovšem nakazí svou matku, která nemoci podlehne, což Henryka silně zasáhne.

Foto: Korczak a Falska s dětmi ze sirotčince Náš domov, cca 1920–1928 | Wikimedia Commons / Public domain

Po skončení „svého“ třetího válečného konfliktu se opět vrací k péči o nejmenší pacienty. Jeho rozsah angažovanosti je vskutku široký. V roce 1926 např. iniciuje vznik dětského týdeníku Nasz Przeglad, kde působí jako šéfredaktor, stává se rovněž zástupcem polské sekce Židovské agentury. Pod jménem Starý doktor vystupuje v rozhlase. S postupným zhoršováním politické situace v Evropě, zejména v sousedním Německu, stále více prosazuje myšlenku, že by se všichni Židé měli přestěhovat do Palestiny, kterou sám několikrát navštěvuje, aby zde sledoval místní židovské učitele při práci s dětmi.

Psali jsme:Arado Ar 234 Blitz – poslední německý letoun na britské obloze

V září 1939 se 61letý lékař dobrovolně hlásí do řad polské armády, která právě zahájila obranu země před útočícími Němci a později Sověty. Pro svůj vysoký věk, je ale odmítnut. Po porážce polské armády a faktickém zániku Polska se neúnavně snaží získat finance pro svůj dětský domov. Svými kolegy je opakovaně vyzýván, aby okupovanou zemi opustil, Henryk to pokaždé odmítne s odůvodněním, že zde nenechá „své“ děti. Na podzim 1940 mu je nařízeno přemístit židovský dětský domov do právě vzniklého varšavského ghetta. Ani jeden ze tří objektů, které postupně slouží jako dětské domovy, nedisponuje topením ani tekoucí vodou.

Foto: Janusz Korczak | Wikimedia Commons / Public domain

Situace ve varšavském ghettu se postupně stává čím dál nesnesitelnější. Tisíce obětí si vyžádá zejména tyfová epidemie z roku 1941 a hladomor, které si do léta 1942, kdy jsou zahájeny deportace místních Židů, vyžádají na 83 000 obětí. Smrt si bohužel nevybírá, umírají staří i mladí, děti nevyjímaje. I přes katastrofální hygienické podmínky a naprostý nedostatek potravin, pokračuje doktor Korczak a jeho personál v péči o nemocné děti a sirotky, kterých neustále přibývá. I proto vznikají i další útočiště pro nejmladší obyvatele ghetta, jako např. to na adrese Dzielna 39. Díky iniciativě doktora Korczaka je otevřena i další „nemocnice“ určená dětem, žijícím na ulici bez rodičů.

Na konci července 1942 zahajují německé okupační orgány operaci Grossaktion Warschau, jejímž cílem je deportace varšavských Židů do vyhlazovacích táborů, především nově zřízené Treblinky. 5. srpna 1942 přichází „řada“ i na Korczakův sirotčinec. Příslušníci SS obklíčí budovu a doktorovi oznamují, že musí s dětmi nastoupit k deportaci. Podle zdrojů Němci shromáždí asi 200 osob, z toho 192 či 196 dětí. Příslušníci podzemní organizace Źegota nabízejí Korczakovi útočiště mimo ghetto, ten ale opět odmítá s odůvodněním, že děti neopustí.

Doktor Korczak držící za ruce dvě děti následně vede celý zástup mířící na náměstí Umschlaplatz. Ostatní děti kráčejí oblečeny ve svých nejlepších šatech po čtyřech za svým „otcem“. Ten jim ještě před cestou ve snaze je uklidnit poví, že konečně vymění hrozivé a dusivé „hradby“ ghetta za louky, lesy a potoky. Děti pak skutečně na náměstí vyráží v dobré náladě. Na náměstí pak má údajně dojít k poslední šanci, aby se doktor Korczak zachránil. Jeden z přihlížejících německých důstojníků v lékaři poznává svého oblíbeného autora a přeje si doktorovo vyřazení z transportu.

Janusz Korczak, jinak autor 24 knih a téměř 1 500 dalších článků, fejetonů, či esejí, výborný lékař i nadaný pedagog a novinář, opět odmítá a nastupuje do vlaku. 7. srpna 1942 je statečný lékař zavražděn spolu s dvěma sty „svými“ dětmi v plynových komorách vyhlazovacího tábora Treblinka. Stejný osud jen do září 1942 čeká dalších 265 000 Židů z varšavského ghetta, z toho několik desítek tisíc dětí.

Zdroj: Druhá světová válka