ZIL-131 má opravdu výjimečnou průchodivost těžkým terénem, jak se ostatně můžete přesvědčit v uvedeném videu. Tento vojenský nákladní automobil s vysokou průchodivostí byl vyráběný od roku 1967 sovětským výrobcem ZIL (Zavod imeni Lichačova). Díky výborným jízdním vlastnostem v terénu byl určen především pro vojenské účely. V civilním sektoru byl využíván pro různé speciální nástavby. V některých armádách bývalého východního bloku byl společně s vozem Ural-375D standardním vozidlem. Souběžně existovala také civilní verze ZIL-133 bez pohonu všech kol a nízkotlakých pneumatik.

Počátek vývoje vozu ZIL-131 spadá do poloviny padesátých let dvacátého století. Jeho předchůdce ZIL-157 byl jen modernizací vozu ZIS-151. ZIL-131 byl od počátku koncipován jako zcela nový třínápravový vůz pro vojenské využití. Vývoj začal pod označením ZIS-131 a první prototyp byl prezentován v roce 1956. Tehdy měl ještě hodně shodných rysů s dvounápravovým ZIL-130.

Foto: ZIL-131 má opravdu výjimečnou průchodivost těžkým terénem | Yelzhas Utebayev

Psali jsme:Ural s Tatrou zachraňují IFU z hlubokého bahna

O tři roky později, v roce 1959 bylo testování prototypů úspěšně dokončeno a v rámci destalinizace byl vůz přejmenován na ZIL-131. Výrobní závod byl totiž přejmenován z původního názvu Zavod imeni Stalina na Zavod imeni Lichačova. Počátek výroby byl plánován na rok 1961 nebo 1962, ale výrobu se nepodařilo začít. Teprve v roce 1964 začala sériová produkce dvounápravových vozů ZIL-130 a v roce 1967 začala výroba komplikovanějších vozů ZIL-131. Některé konstrukční skupiny, jako například nápravy nebo navijáky byly vyráběny v pobočném závodě v Brjansku (Brjanský automobilový závod).

Foto: ZIL-131 se skříňovou nástavbou bývalé Národní lidové armády NDR | Wikimedia Commons / Public domain

V roce 1986 byl ZIL-131 přepracován a dále označován jako ZIL-131N. O rok později začala výroba identických vozů v Uralském automotorovém závodě (UAmZ) ve městě Novouralsk Sverdlovské oblasti.

V moskevském závodě ZIL skončila produkce v roce 1990. Do té doby byl o vyrobeno dohromady 998 429 kusů různých provedení. V UAmZ pokračovala produkce beze změny do roku 2002. V tomto roce závod změnil název na AMUR a vůz byl přejmenován na AMUR-531340. Vůz zůstal v nabídce až do roku 2010, kdy výrobce upadl do insolvence. Byl tedy vyráběn 43 let. Moskevský ZIL vyráběl od roku 1994 typ ZIL-4334 jako nástupce typu ZIL-131.

Psali jsme:2B1 Oka: Sovětský minomet zkázy, který při výstřelu zničil sám sebe

Foto: ZIL 131 jako nosič raket v srbské armádě | Wikimedia Commons / Public domain

Armády některých zemí Varšavského paktu používaly ZIL-131 například jako nosič raketometu BM-51 (obměna raketometu BM-21 Grad).

Za 43 let, po které byl ZIL-131 vyráběn, vzniklo mnoho modifikací, které jsou níže uvedeny:

• ZIL-131 – základní verze, vyráběná 1967 – 1986 v Moskvě
• ZIL-131A – verze s nestíněnou elektrickou výzbrojí (obdobně jako ZIL-130), drobné změny oproti základnímu modelu, hloubka brodění byla menší, jen 90 cm, vyráběn od počátku roku 1971
• ZIL-131V – sedlový tahač pro návěsy do celkové hmotnosti 12 tun, výroba 1968 – 1986
• ZIL-131D – podvozek pro sklápěč, zhotoven pouze prototyp, nedostal se do sériové výroby
• ZIL-131D – stejné označení bylo použito od roku 1993 v závodě UAmZ pro variantu s dieselovým motorem Caterpillar

Foto: Systém 9P138 "Grad-1" na voze ZiL 131 | Wikimedia Commons / Public domain

• ZIL-131N – modernizovaná varianta, vyráběná od roku 1986 v Moskvě a od roku 1987 v UAmZ
• ZIL-131NA – modernizovaná verze ZIL-131A, vyráběná od roku 1986
• ZIL-131NV – modernizovaná verze ZIL-131V, vyráběná od roku 1986
• ZIL-131S – vozy byly už z výroby upraveny pro provoz v severských podmínkách, byly použitelné do –60 °C, vybaveny dvojitým zasklením, dodatečným utěsněním a výkonnějším topením; byly vyráběny v letech 1980 až 1986 mimo moskevský závod
• ZIL-137 a ZIL-137B – vozidla vybavená dodatečným vývodem, který umožňoval pohánět i nápravy příslušného návěsu

Základní technická data vozidla ZIL-131

motor: benzínový, V8
typ motoru: ZIL-131
výkon motoru: 110 kW
objem válců: 5996 cm3
objem palivových nádrží: 2× 170 l
spotřeba paliva: 40 l/100 km
dojezd: 850 km
nejvyšší rychlost: 80 km/h
brzdná dráha ze 30 km/h: 12 m
pohon: 6 × 6

Zdroj: militaryfactory.com, britannica