Zlaté české ručičky aneb samonabíjecí puška ZH-29
V meziválečném období chtělo mnoho armád světa zavést do výzbroje samonabíjecí pušku - jak však z historie víme, ve výsledku se to povedlo pouze dvěma armádám. Málokdo však ví, že chybělo málo a vítěznou samonabíjecí puškou pro US Army mohla být puška československé konstrukce.
Když US Army vyhlásila výběrové řízení na výše uvedený typ pušky, přihlásila se také Československá zbrojovka s typem ZH-29 v žádané ráži .276 Pedersen. V obchodním duchu dávných dnů tak Emanuel Holek (1899-1982), nejmladší bratr z legendární konstruktérské rodiny Holků a sám konstruktér pušky ZH-29, zabalil několik pušek do zavazadel a vydal se do Ameriky. Mohla to být nová zbraň Americké armády, ale nestalo se - výběrové řízení tehdy vyhrála zbraň vyvinutá konstruktérem Springfieldské státní zbrojovky Johnem C. Garandem.
Foto: ZH-29 | archiv VHÚ
Československá ZH-29 je ukázkovým a komplexním příkladem konstrukce raných poloautomatických pušek. Zbraň využívala selektor režimu střelby (je zmiňována i plně automatická varianta), a také několik variant vyměnitelných zásobníků. Pro zajištění lepšího ochlazení hlavně během intenzivní střelby, byla hlaveň opatřena žebrovaným hliníkovým předpažbím, které sloužilo jako velmi efektivní chladič.
Foto: ZH-29 | archiv VHÚ
Hlaveň byla oproti závěru vyosena o 1°, toto řešení bylo velmi náročné na přesnost výroby a mělo výrazný vliv na finální cenu pušky. Puška využívala standardní československý náboj Mauser 7,92x57. Zásobníky měly kapacitu 5, 10, nebo 20 nábojů a doslova revoluční funkcí byla možnost použít zásobník lehkého kulometu ZB vz. 26. Pozdější vylepšená verze ZH-32 se od ZH-29 lišila jen úpravami vnitřního mechanismu; na první pohled nelze pušky rozeznat.
Foto: ZH-29 | archiv VHÚ
Konstrukce Emanuela Holka nedošla přílišného rozšíření, zejména z důvodu enormního podílu třískového obrábění. Obsahuje ale "konstrukční perlu" v podobě spoušťového/bicího mechanismu, který byl mnohokrát napodoben a přispěl ke spolehlivosti a rozšíření jiných zbraní - třeba je nápadně podobný tomu, který byl později použit ve zbraně MKb-42 a následně tedy i v Maschinenpistole 43/44 (více známá pod názvem StG44).
Foto: ZH-29 | archiv VHÚ
Je nutné ještě zmínit, že HZ-29 byla prachsprostě okopírována Japonským koncernem Tokyo Gas & Electric pro místní armádní zkoušky v roce 1932 a 1935. TG&E se v té době zabývala mnoha odvětvími, a ačkoliv výrobní kvalita byla na vysoké úrovni, tak koncern postrádal odborníky na konstrukci zbraní. Což se projevilo na zásadních problémech s přesností, které byly způsobené přerážováním na Japonskou munici 6.5x50SR takříkajíc "od rýsovacího prkna". Pušek bylo vyrobeno kolem dvou desítek a v armádních zkouškách neuspěly.
Video: ZH-29 na známém kanále Forgotten Weapons / YouTube
Článek byl přejat s laskavým svolením autora a redakce stránky "Válka. Válka se nikdy nemění." https://www.facebook.com/WarNeverChange/
Komentáře
Kalfa
09. 11. 2019, 18:49Milý "BPN",
poněkud nechápu smysl tvé argumentace. To, že Kalašnikov brutálně opráskl STG 44 vůbec nic nevypovídá o dřívějším vykradení Holkových řešení Hugo Schmeisserem, prostě se hrdina SSSR nedostal k originálu. Přesto kradl jako straka
Jura
09. 11. 2019, 14:30Konstrukčně zajímavá, skvěle zpracovaná zbraň kterou bych tak njak vubec nechtěl. Někomu se to tu líbí na myslivost, jo tam by to asi mohlo dávat smysl.
Jarda
09. 11. 2019, 13:56Pěkná konstrukce umím představit podobnou zbraň v civilní verzi jako loveckou kulovnici. Naháňková flinta jako víno. Ale asi tomu nepřeje doba. Určitě by byl dobře prodejný semiautomat v ráži 8x57 .
MildaS
09. 11. 2019, 13:14Každá dokonalá zbraň se velké obliby nedočká. Proto i tato puška byla zdokonalena na jednodužší verzí vz.52 ( později vz.52/57). Z té se pak přešlo na naši známou osmapadesátku:wink: