Prvořadě velký dík všem, kdo reagovali na náš prosincový článek o Karlovi S. a zapojili se do jeho podpory (jednotlivci, firmy, až po Lvíčka Míru). Nejen tito se jistě zajímají, jak se jeho příběh dál odvíjí. Bude to totiž běh na dlouhou trať, nejen z hlediska Karlovy rehabilitace, ale také dopadnutí ruky spravedlnosti na ty, kdo mu ublížili…

Foto: Karel S. je voják, který se na jaře v dobré víře pokusil usmířit dva opilce ve sporu

Jen stručně zrekapitulujme: Karel S. je voják, který se na jaře v dobré víře pokusil usmířit dva opilce ve sporu. Ti mu to posléze oplatili tak, že jej údery do hlavy div nezabili. Spolek VLČÍ MÁKY oslovila v létě Karlova maminka Zuzana, ale jen s dotazem na formality nemocenské u vojáků. Když jsme se vyptávali, zjistili jsme, že Karlovi brzy skončí pobyt v RÚ Kladruby a mamince se bude hodit i další pomoc. Pobyt se podařilo trochu prodloužit, a tak jsme oslovili veřejnost o pomoc na začátku prosince, kdy už bylo jasné, že Karel půjde do domácí péče.

Psali jsme:Skvělý úspěch CZ Shooting Teamu na mistrovství Evropy 2023 v IPSC střelbě

Myšleno do péče maminky s pomocí dalších blízkých, protože do bytu, který Karel sdílel s kolegou toho času na misi, se vrátit nemohl. Maminku jsme podpořili již v době každotýdenního dojíždění za Karlem do Kladrub, jednak psychicky, jednak jsme předali částku 20000 Kč ze sbírky "Po stopách hrdinů" a chystali se zbývajících 10000 Kč z výtěžku sbírky ještě utratit za polohovací postel pro Karla. Ukázalo se, že mu nakonec vyhovuje původní postel, a především se Karlovi rozhodli pomoc mnozí z vás, kdo četli prosincový článek. (Tedy jen pro pořádek, oněch nevyčerpaných a na postel rezervovaných deset tisíc jsme nakonec použili ještě pro jiného klienta – hasiče, kterého rovněž ze služby vyřadily závažné zdravotní problémy.)

Do pomoci Karlovi se v první vlně zapojilo asi 40 lidí, jejichž podporu jsme nasměrovali přímo k mamince Zuzaně, ale co je rovněž skvělé, také si na Karla našli někteří jeho kolegové z armády, bývalí spolužáci a další známí čas. A to opravdu Karel moc potřebuje, aby nebyl sám, měl návštěvy, až se zlepší počasí, tak parťáky na procházky a výlety. Nejde jen o povzbuzení, ale také další formu cvičení, aby se jeho schopnosti obnovily.

Foto: Karel (a jeho maminka) na cestě domů z RÚ Kladruby

Stejně tak Karel moc potřebuje i další rehabilitace ve specializovaných zařízeních. Po poranění mozku je klíčová práce v prvním roce po úraze. Bohužel, český zdravotní systém tímto směrem není nastaven – nejsou zde pobytová centra, která by s takovými pacienty trénovala intenzivně celý první rok (to se ve vojenské komunitě ví už od zranění Jiřího „Regi“ Schamse a posléze Lukáše Hirky). Hned po vánočních svátcích měl Karel navštívit lékaře a zkusit se domoci aspoň dalších pár týdnů v rehabilitační klinice. Bohužel, ten den, kdy se chystal k neurologovi pro doporučení, pro něj skončil odvozem sanitkou – upadl při snídani do epileptických křečí, což může být jak projev poúrazové epilepsie, tak psychologického traumatu.

Psali jsme:Bundeswehr objednal dalších 50 bojových vozidel pěchoty Puma

Totiž, Karel trpí nejen afázií (ztrátou řeči, kdy se mu motají slova, a tak říká něco jiného, než myslí a chce říct), ale i částečnou ztrátou paměti (teprve postupně – a právě i díky návštěvám kolegů a kamarádů se ukazuje, jaké časové úseky se mu zatím nevybavily). Nepamatuje si ani brutální útok, který za tím vším stojí, přičemž představa, že právě ten se mu začne vybavovat, je dost děsivá. Zachytila jej tehdy bezpečnostní kamera a Karlova maminka a bratr, který byl na místě s ním (a rovněž napaden) jej u prvního soudního stání museli zhlédnout, by jistě byli raději, kdyby tento fragment paměti zůstal Karlovi zapomenut navždy.

Na aktuální situaci je neméně znepokojivé, že ač útočníci byli rychle dopadeni a obžalováni, tak druhé stání u soudu bylo již potřetí odročeno. Již v prvním článku jsme informovali, že útočníci za bezmocného přihlížení justice převádějí svůj majetek, aby se do budoucna vyhnuli placení odškodnění. A že přes své právníky argumentují, že kdyby Karel už jednou neutrpěl poranění hlavy, odnesl by jejich útok jen lehkým otřesem mozku. Pane bože, to je tak nehorázné, že někdo takhle uvažuje, natož argumentuje! To je jako kopnout do břicha těhotné ženě, která tak potratí, a obhajovat se, že její „jiný stav“ nebyl vidět. (Ale ono zas nepřekvapí, že když je takového násilí někdo schopen, nemá pak ani zábrany se tak amorálně a stupidně i hájit…)

Foto: Karel doma o Vánocích

Karlova maminka si přes to vše zachovává řadu měsíců úžasný nadhled, soustředí se na syna a soucítí do jisté míry i s maminkami útočníků. Ovšem po podivném třetím odročení soudu a Karlově záchvatu dala v jednom z poskrovna veřejných komentářů najevo i své pocity:

„Dochází mi síly i trpělivost a myslím, že by všichni měli vidět, koho potkávají na ulicích, zatímco Kája 8 měsíců bojuje o trošku slušný život. Frajeři si užívají domácí pohodu a brouzdají ulicemi Plzně. Vše mi došlo dnes, kdy během naprosto pohodové snídaně dostal Kája epileptický záchvat a poté, co se mi povedlo ho nějak stabilizovat a přivolat erzetu, byl odvezen do nemocnice, kde dostal další, mnohem silnější, záchvat. Venku tiše sněžilo a mně došlo, že zatímco on opět naprosto nevinně trpí, frajer, který mu to způsobil, možná právě sedí u obídku a laškuje se svou přítelkyní. (…) Hlavní líčení bylo již potřetí o tři měsíce odloženo, nejspíš doufá, že se najde cestička, jak z toho ven.“

(Pozn.: „Pětadvacetiletý Daniel Bláha a třicetiletý Jakub Hlaváč“)

Tohle je, bohužel, zpráva o zbědovaném stavu vymahatelnosti práva v naší zemi. Útočníci, kteří jen tak zničí život slušnému člověku, navíc vojákovi, který byl ochoten ten svůj i za ně kdykoli položit, si chodí po Plzni, zbaví se majetku, aby nemuseli nést finanční následky svých činů, místo toho patrně investují do právníků, aby za to nemuseli ani moc dlouho sedět… A proti takovým zlořádům bezzubý stát, který jim majetek neobstavil, nenechal je ve vazbě, za to Karla pošle z rehabilitací domů, nechá jeho maminku obíhat úřady a tam…

…Hned po svátcích se rozjelo úřední kolečko, aby měl Karel nějaké příspěvky na dopravu a péči, přičemž maminka byla ujištěna, že to obvykle trvá 2 až 3 měsíce, než se o takových dávkách rozhodne a začnou se vyplácet. Paní Zuzana je ke všemu OSVČ – kadeřnice, takže nemá nárok na OČR (dávka při ošetřování člena rodiny nepokrývá živnostníky) a jakkoli místo chození do práce pečuje o syna nebo s ním běhá po doktorech a po úřadech, musí ještě státu posílat zálohy na odvody a daně….

Navzdory této situaci, Karlova maminka z pomoci dárců dosud nic nespotřebovává, vše šetří pro případ, že by Karel nedostal předpis pro další rehabilitace hrazené zdravotní pojišťovnou. Pak je připravena jeho pobyty, například v Klimkovicích, hradit. S ohledem na cenové relace rehabilitačních pobytů jsou tedy další dárci, resp. aspoň vážně míněné přísliby podpory, nadále vítány. Čas Karlovi běží neúprosně – pokud má mít šanci se z toho dostat, tak nemůže ležet doma.

A proto – pořád vítáme všechny druhy pomoci a podpory: materiální pomoc rodině, pomoc s rehabilitací Karla, výpomoc v kadeřnictví paní Zuzany (aby běželo, zatímco ona je se synem). Obracejte se na podpora@spolekvlcimaky.cz, poskytneme informace, sdělíme číslo účtu, předáme Váš kontakt. Rádi bychom nyní zajistili rodině i kvalitní právníky, aby mohli dohlédnout, že proces s viníky proběhne korektně. Pokud by se situace nelepšila, jsme připraveni iniciovat i otevřenou veřejnou sbírku.