Druhá světová válka pro německou Luftwaffe, jakožto sílu schopnou provést útočnou operaci většího rozsahu, prakticky skončila 1. ledna 1945 posledním zoufalým pokusem o úder proti spojeneckým leteckým základnám. Operace s názvem Bodenplatte měla ochromit spojeneckou leteckou sílu, a tím podpořit ardenskou ofenzivu (16. prosince 1944 - 25. ledna 1945). Špatné zimní počasí pak tuto operaci odsunulo na první možný termín, tedy 1. leden. Z hlediska vývoje pozemních operací to nebylo překážkou: nemohla-li startovat Luftwaffe, nedostalo se vzdušné podpory ani spojencům. Jenže.

Než se počasí zlepšilo natolik, že bylo možné provést účinný masový letecký úder, jako byla operace Bodenplatte, spojenci německou ardenskou ofenzívu prakticky zastavili i bez intenzívní vzdušné podpory. Cíl útoku Luftwaffe byl proto změněn na podporu operace Northwind. Tu plánovali Němci jako další pozemní nápor a pokus o rozdělení britských a amerických sil v Belgii, Nizozemsku a severní Francii.

Foto: Operace s názvem Bodenplatte měla ochromit spojeneckou leteckou sílu, a tím podpořit ardenskou ofenzivu (16. prosince 1944 - 25. ledna 1945) | Shutterstock

Psali jsme:Nález zlatého kotle v jezeře opět rozvířil tajemství ukrytého nacistického zlata

Neznamená to však, že by nebe nad Ardenami bylo zcela bez aktivity. A ani Luftwaffe v prosinci 1944 nebyla nečinná. Prováděla omezené podpůrné operace... a jen mezi 17. a 27. prosincem ztratila celkem přes 600 stíhaček a přes 300 pilotů zahynulo.

Ve druhé polovině roku 1944 byla Luftwaffe ve stále zoufalejší situaci. Nejenže Britové od roku 1942 stavěli letouny Spitfire Mk. IX (tedy letouny, které vyrovnaly původní značnou převahu německých strojů Focke-Wulf Fw 190, jimž se Spitfire Mk. V nemohl úspěšně stavět), ale do vzdušné války se zapojili se svými výkonnými typy letounů i Američané. Němci především ztráceli obrovské množství svých zkušených pilotů a zároveň s ohledem na pohyb front přišli o bezpečné výcvikové prostory pro nové piloty. Riziko setkání se spojeneckými stíhači bylo doslova kdekoli a kdykoli a narůstalo. V důsledku toho v prosinci 1944 tvořili řady Luftwaffe špatně vycvičení a nevyzkoušení piloti. Vedením operace Bodenplatte byl velitelem Luftwaffe Hermannem Göringem pověřen generálmajor Dietrich Peltz. Provést ji měli piloti 3. Jagddivision a 5. Jagddivision z II. Jagdkorps.

Pro operaci Bodenplatte bylo vyčleněno více než 900 německých letadel, která měla zaútočit na šestnáct spojeneckých letišť v Belgii, Nizozemsku a Francii a zničit protivníkovu leteckou sílu. Použity byly obávané letouny Focke-Wulf Fw 190A a 190D a Messerschmitt Bf 109 (který stále tvořil páteř německého stíhacího letectva, ostatně v letech 1936-1945 ho bylo vyrobeno hodně přes 30 000 kusů).

Utajení bylo pro tuto misi vysokou prioritou a kvůli tomu došlo k několika velkým přehmatům, které operaci od samého počátku brzdily. Většina pilotů byla informována až těsně před odletem a mnozí se dokonce domnívali, ještě když následovali své velitele do bitvy, že provádějí pouhou hromadnou průzkumnou misi. Piloti také dostávali mapy bez vyznačených základen a letových tras, aby nepadly do rukou nepřítele. To následně vedlo přinejmenším k jednomu útoku na nesprávné letiště.

Psali jsme:Nesvatá aliance aneb rozhovory o vstupu Sovětského svazu do německé Osy

Foto: Tento Fw 190 A-8/R2 padl během operace Bodenplatte do amerických rukou | USAAF / Wikimedia Commons / Public domain

Zdaleka největší ranou, kterou operaci Bodenplatte uštědřilo německé velení kvůli důrazu na utajení, bylo neinformování mnoha vlastních protiletadlových baterií o tom, že letouny letící jim 1. ledna nad hlavou budou Luftwaffe. V důsledku toho tyto baterie, stejně jako baterie střežící odpalovací stanoviště raket V2 v okolí Haagu, střílely na vlastní letadla.

Protiletadlovci jednoduše naprosto nečekali, že by se německé letectvo objevilo ve vzduchu v takové síle současně, a automaticky tak letouny považovalo za nepřátelské svazy vracející se z náletů na Německo. Odhaduje se, že až čtvrtina ztrát Luftwaffe toho dne byla způsobena palbou do vlastních řad, což je naprosto šílená bilance.

Letecký útok však dokázal Brity a Američany poněkud zaskočit, přestože svých cílů včas dosáhlo pouze 11 z 34 leteckých skupin. I přes prvotní překvapení byli Spojenci schopni na většině míst se svými stroji vzlétnout a postavit se Němcům na odpor. Piloti letounů P-51 Mustang Armády Spojených států se toho dne při obraně svých letišť velmi činili a sestřelili desítky německých letadel. Luftwaffe na některých ze šestnácti cílových základen dosáhla určitého úspěchu, avšak na většině spojeneckých letišť bylo zničeno pouze několik letadel, pokud vůbec nějaké.

Na letišti Melsbroek severovýchodně od Bruselu tak bylo zničeno 35 letadel královského letectva a dalších 9 bylo těžce poškozeno. Jadgdeschwader 27 a 54 zahájily útok se 43 letadly. Sedm z nich bylo sestřeleno vlastním protiletadlovým dělostřelectvem a spojeneckými letouny ještě před dosažením cíle. Do konce bitvy ztratily téměř polovinu svých letadel a 17 pilotů bylo zabito či zajato. Mnoho střetnutí během operace mělo pak podobné výsledky. Spojenci utrpěli materiální škody, ale pro Luftwaffe byly ztráty vlastních pilotů zničující.

Odhaduje se, že operace Bodenplatte zničila celkem 305 spojeneckých letadel a dalších 190 poškodila. Ale v žádném případě nebyla úspěšná. Spojenci ztratili jen velmi málo pilotů a v Evropě byli v té době dostatečně zásobeni, aby během týdne nahradili téměř všechna ztracená letadla.

Luftwaffe však ztratila asi 280 letadel a, což je ještě kritičtější, přišla o mnoho pilotů: 143 padlých nebo nezvěstných a 70 zajatých. Mezi nimi bylo mnoho důstojníků, velitelů formací a letců veteránů, takže pro další boje nad Německem zbývalo mnohem méně prostředků a v průměru ještě nezkušenější piloti.

Operace Bodenplatte byla ve skutečnosti posledním velkým útokem Luftwaffe. Válka skončila o 17 týdnů později, po ztrátě dalších stovek pilotů. Je jisté, že i bez tohoto podniku by Němci spojenecký příval nezastavili. Stejně tak jisté je, že by tehdejší efektivnější nasazení pilotů znamenalo pro Spojence větší problém, než nakonec představovaly ztráty utrpěné 1. ledna 1945.

Zdroj: warhistoryonline