Vojáci účastnící se zahraničních misí jsou bez diskuse hrdinové a jejich rodiny si také zaslouží respekt. V následujících několika bodech je popsáno, jak nasazení svých manželů/partnerů prožívají jejich protějšky. Jedná se o určité zevšeobecnění, ale víme o tom své...

Foto: Manželka vojáka - nejtěžší práce v armádě

1) „Neptejte se, co budu dělat"

Zamyslete se: Když se zeptáte ženy vojáka, co bude dělat, až její muž odjede na misi, jakou čekáte odpověď? Tyto ženy cítí ohromný tlak, mají o své muže obavy, musí se starat o domácnost a rodinu, ale... život se jim odjezdem partnera na misi přeci nezastaví. Takže co budou dělat? Žít jako dosud, jen s větším strachem o svého partnera.

2) „Poslední týdny před odjezdem jsou nejhorší"

Těsně před odjezdem jsou nervózní vojáci i jejich rodiny. Když se blíží termín odjezdu na misi, ženy vojáků si přejí, aby už ten den nastal. Není to proto, že by se chtěly svých mužů zbavit, ale chtějí je mít co nejdříve zpět.

3) „Nesnažte se mě „zaúkolovat"

Najdou se lidé, kteří se snaží na ženy vojáků, kteří odjeli na zahraniční misi, navalit co nejvíce práce, úkolů, plánování atd. Zapomínají ovšem, že tyto ženy mají stále svůj život, ten s jejich muži na misi neodjíždí. Pořád se musí starat o domácnost, rodinu, musí pracovat. Nepotřebují další starosti způsobující další stres. Tohle souvisí i s následujícím bodem.

4) „Jsem na hraně svých sil"

V domácnosti, kde se o povinnosti dělí dvě osoby, najednou leží všechny závazky na bedrech pouze jediného člověka. Ať už se to týká starosti o dům/byt, vyčerpání z neustálého stresu, zda je jejich milovaný v pořádku, případně ještě starosti o děti... Prostě období, kdy mají ženy své muže na misi, je po všech stránkách vyčerpávající.

Foto: Hrdinkami jsou i manželky vojáků

5) „Mám systém"

Manželky/partnerky vojáků jsou obdivuhodné osoby. Když jsou jejich polovičky tisíce kilometrů od domova, zastávají tyto ženy doma všechny role, a to je přimělo naučit se vytvářet systémy. Umí perfektně zkoordinovat práci, péči o domácnost, rodinu a občas jim zbude čas i na zábavu a relaxaci. Při tom všem zvládají neustále myslet na své partnery čelící každodennímu nebezpečí a na dálku je podporovat.

6) „Potřebuji OPRAVDOVÉ přátele"

Pokud nezažijete na vlastní kůži strach o milovanou osobu působící jako voják v zahraniční misi, nedokážete pochopit pocity žen příslušníků armády. I přes to dodá neuvěřitelnou sílu podpora opravdových přátel. Lidé se ptají žen vojáků, jak se cítí, jak to zvládají, ale většinou

ani nečekají na odpověď. Snad má každá z žen vojáků alespoň několik přátel, kteří stojí o odpověď, opravdu se zajímají a případně pomohou.

7) „Skrývám slzy"

Ženy vojáků mají často slzy na krajíčku, ale skrývají je. Když jednou začnete plakat, je těžké přestat. Chce to opravdu velmi silnou osobnost, aby takový tlak ustála. Pokud má vojenská rodina děti, žena má slzy v koutku oka vždy, když se dítěti podaří něco nového, něco, u čeho napoprvé nemohl jeho otec být. Právě kvůli dětem ale platí dvojnásob pravidlo o skrývání slz.

8) „Musím zvládnout smutek dětí"

Děti jsou úžasně zvláštní stvoření. Jsou dokonalé ve zvládání odloučení a schopnosti vidět na všem něco dobrého. Matky mají i přesto velmi práce se steskem dětí po otcích. Musí vymýšlet strategie, jak dětem jejich tatínky přiblížit. Když k tomu připočtete, že jim samotným se nepopsatelně moc stýská, jsou tyto situace jedny z nejvíce stresujících.

9) „Nepotřebuji, ani nechci, soucit"

Pro ženy odloučené od svých mužů - vojáků je důležité přátelství, rodina, zábava, která jim pomáhá odreagovat se. Nemusíte jim říkat, že vás mrzí, že je jejich manžel/partner na vojenské misi. Je to pro ně náročné období, ale věděly, do čeho jdou, když spojily svůj život s životem příslušníka armády.

Foto: Následovatelky Ashly Wise - řada manželek vojáků trpí společně se svými muži

10) „Manžel/partner mi velmi chybí, žít s ním je boj"

Když odjede milovaná osoba na nebezpečnou zahraniční misi, chybí vám, mnohdy vám ale chybí i po návratu. Doma si vybírá daň vyčerpání, přepracovanost, post-traumatický syndrom... I v případě, že je partner z mise doma, je neustále v pohotovosti, absolvuje různě dlouhá cvičení a mnohdy je sice fyzicky přítomen, ale jeho mysl se toulá daleko.

11) „Armáda má větší kontrolu, než si myslíte"

V předchozím bodu zmíněná vojenská cvičení a nepřetržitá pohotovost jsou jedny z okolností, které formují život celých rodin vojáků. Veškeré oslavy, dovolené, svatba apod. se musí přizpůsobit armádě.

12) „Vážím si podpory veřejnosti"

Vřelé slovo i od naprosto cizího člověka umí zahřát. Projevy vděku vojákům chránícím svobodu, jak naši českou, tak lidí v jiných zemích, a podpora veřejnosti vyjadřovaná ženám vojáků také velmi pomáhá zvládat smutek a stres z odloučení.

13) „Je to těžší, než jsem si myslela"

Člověk si může všelicos představit, naplánovat si svoji reakci v určité situaci, říct si „bude to těžké, ale to přeci zvládnu..." a ono je to nakonec MNOHEM těžší a náročnější, naplánované

reakce se vytratily a „to zvládnu" se stává mantrou zajišťující, když ne rovnou přežití, tak minimálně záchrannou brzdu před šílenstvím.

14) „Vojenský život je i o romantických zážitcích"

Přes všechny útrapy, které manželky a partnerky vojáků zažívají, nezapomínají na krásné okamžiky. Nic není krásnější, než vidět dítě skočit otci do náruče, pozorovat slzy v očích vašeho muže, když vás konečně může obejmout.

Vojáci mají nepředstavitelně náročné povolání, jejich manželky/partnerky, na které se občas zapomíná, nejsou ovšem o nic menší hrdinky. Zveme vás proto na facebook Zpověď ženy vojáky AČR.