Všude slyšíme vánoční hudbu, vidíme vánoční výzdobu, svět je plný úsměvů a smíchu... a nám, které máme muže v misi, je do breku. Pro vojenské rodiny jsou vánoční svátky jiné. Nejsou to Vánoce - a pro jiné mimo rodiny vojáků je těžké to pochopit.

Z dopisu čtenářky partnerovi v misi (s jejím souhlasem): „Vánoce... svátky klidu, míru a plné lásky. Takové by měly být, tak se o nich mluví. Pro nás dva Vánoce znamenají spíš smutek, odloučení, touhu být spolu, být doma. Držet se za ruce, není třeba ani slova, jen se chvíli držet... Takové Vánoce jsme ale už několik let nezažili."

Sentimentální písně, které na nás v tento čas útočí ze všech stran a připomínají nám, že naši manželé a partneři jsou daleko, nás mohou snadno rozplakat, třeba i při nákupech v obchodním centru. Ano, všechny chceme být i o Vánocích - alespoň navenek - statečné, ale nezapomeňme, že se nemáme za co stydět!

Video: All I Want For Christmas Is You - Military / YouTube

Z dopisu...: „Lžu všem, které potkávám, lžu rodině, lžu dětem, lžu kolegům, kamarádům, a s pousmátím odpovídám na otázky typu: „Co ti je, že nějak nemluvíš?" „Co je? Jdem na to kafe nebo co?" „Tak jdeme už kupovat ty dárky?". „Ale nic, nic, jo, jo jdeme..." Lžu i Tobě, když tě mám na monitoru, nebo voláš, Ty lžeš mně... A oba se usmíváme, tak nějak pokřiveně, křečovitě. Popíšu Ti zase ty úplně děsné před-Vánoce, no hrůza, lidi blázní, všude samý shon... Proč to tak negativně líčím? Abychom na ty Vánoce nemysleli, aby nám to nebylo tolik líto. Trhá mi srdce, když jsi smutný, Tobě trhá srdce, když jsem smutná já, a tak se budeme přesvědčovat celé svátky o tom, jak příšerné jsou, až o nich nakonec nebudeme ani mluvit. Jak dobře už se známe J Je to úleva. Jediné, co je fajn, je ten balík, který Ti můžu poslat. Pořád se snažím být v pohodě, držím to v sobě. Občas mám pocit, že najednou bouchnu a začnu plakat... jen teď né! Vydrž, holka vydrž."

O Vánocích jsme převážně smutné, že je náš milovaný daleko, a proto je to ta nejlepší doba, kdy se máme hýčkat. Co takhle přestat se zaobírat tím, jak jsou naše vysněné boty nebo kabelka drahé a prostě si je koupit? Zasloužíme si udělat si jednou do roka radost a odměnit se. Ale mnohé z nás to nedokážou...

Z dopisu: „Nechci zdobit stromeček, nezajímají mě nákupy, dárky... Já Vánoce prostě nezažívám, nechci je. Nechci chodit navštěvovat rodinu, přátele a tvářit se „ale jo, jde to", až nenávidím nucený úsměv na své tváři."

Děti vyrůstající ve vojenských rodinách jsou silné, nezávislé, sebevědomé, statečné... ale někdy, jako třeba o Vánocích, když je jeden z jejich rodičů daleko, potřebují obejmout trochu déle a silněji než obvykle. A takové delší a silnější objetí nepomůže jen jim. Nebojme se toho, i když nám z očí potečou slzy. Vánoce jsou čas, kdy nemusíme být pořád statečné, ani před dětmi ne. Možná nás to s nimi ještě více spojí.

Foto: Ne všichni mohou trávit Vánoce společně

Z dopisu: „Procházím s kamarádkou po krásně vyzdobené ulici, všude to voní, svařák, grog, mám ty vůně ráda, a v dálce koukám na bruslící děti, táty s dětmi, rodiny, které se smějí, prosící a žadonící děti, dvojice, jak se pevně drží za ruce a jdou stejným krokem... Říkám si: vydrž, nebuď hysterka, a tak se otočím a přeci jen pokouknu na něco pod ten stromeček dětem a blízkým. Koukám a stejně myslím na Tebe, chybíš mi. Popadnu někde něco praktického, hezkého a hotovo. Děti napsaly Ježíškovi, já Ježíšek úkol splním, až na ten první: Ježíšku, přines tátu. Chci domů! Pryč z toho mumraje. Domů a budu čekat, jestli se ještě dnes ozveš..."

Oslavy vánočních svátků jsou čím dál víc materialistické. Vojenské rodiny ale dobře ví, že dárky nejsou všechno, že nejdůležitější je rodina, čas strávený s vašimi blízkými. Je těžké trávit Vánoce bez naší drahé polovičky, ale dává nám to poznat něco, co se nedá zaplatit. Naučilo nás to vážit si každé, i sebekratší, chvíle, kdy jsme spolu, veškerého společně stráveného času. V dnešní hektické době je málo lidí, kteří to ocení, kteří si vůbec uvědomují, jaké mají štěstí, když dennodenně usínají a probouzejí se vedle svého partnera. My tohle malé tajemství známe a v tom je naše síla.

Z dopisu: „Děti křičí a těší se, budeme brzo zdobit onen mnou nenáviděný stromeček. Vím, že víš, co provádějí, jsou naše... Znáš je tak perfektně, a co nevíš, to Ti dokonale popíšu, vím, že Ti chybí. A Ty chybíš nám..."

I když je nám smutno, že jsme letos o Vánocích bez manžela, partnera, otce našich dětí, pokusme se tyto Vánoce co nejvíce zpříjemnit samy sobě a našim dětem a mysleme na příští Vánoce, které strávíme společně s partnerem. A pokud se následující Vánoce zdají moc daleko... nezapomeňme, že si můžeme udělat soukromé Vánoce, kdykoli chceme. Co takhle oslavit Vánoce, včetně dárků, stromečku, kapra a všeho, co k tomu patří, prostě až se náš milovaný vrátí domů?

Krásné Vánoce všem!