Na podzim roku 1918 v Evropě stále pokračovaly boje první světové války. V té době už byl výsledek války zřejmý - navzdory houževnatému odporu německá armáda válku prohrála. Ve stejné době probíhala v Rusku intenzivní občanská válka. Proti bolševické revoluci zasáhly intervenční síly. V roce 1919 se britská eskadra nacházela v Baltském moři. Zpočátku Britové vzhledem k dočasné slabosti svého loďstva neplánovali na Petrohrad ani Kronštadt zaútočit, byli dobře vědomi těžkých děl pobřežních pevností a obrovského množství min, které byly ve Finském zálivu. Avšak ani minulé události krymské války nezabránily dobrodruhům Jejího Veličenstva nakonec vniknout na území Finského zálivu a vést vojenské operace proti námořnictvu Sovětů.

Koncem roku 1918 pociťovala většina ruského Baltského loďstva kvůli represím (1917-1918) akutní nedostatek důstojníků a zásob. Pád všeobecné disciplíny a demoralizace personálu oslabily veškeré bojové prostředky. Mnoho lodí bylo ve špatném technickém stavu, pro válku naprosto nevhodném.

Foto: Ruská bitevní loď Andrej Pervozvannyj (1913) | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Hrozba kamikaze a americká propaganda – snímek z roku 1945 kombinoval skutečné i hrané situace

15. listopadu 1918 byl s dostupnou použitelnou technikou a velitelskými prostředky ruského námořnictva vytvořen aktivní oddíl. Patřily do něj bitevní lodě Petropavlovsk a Andrej Pervozvannyj, křižník Oleg a sedm ponorek, osm torpédoborců, 25 letadel a řada pomocných plavidel.

Aby posílili své obranné linie, plánovali Sověti instalovat v blízkosti Kronštadtu další minová pole. Během instalace druhé linie minové obrany ve Finském zálivu 19. listopadu 1918 střílela finská pobřežní baterie na ruský minolovný člun Narova. Byl dvakrát zasažen a část min byla vyhozena přes palubu. V reakci na to 20. listopadu fort Krasnaja Gorka finskou baterii zničil. Zároveň 21. listopadu úspěšně skončily práce na instalaci minových polí. Někteří historici tyto události označují za začátek "občanské války na Baltu".

Poté sel 5. prosince 1918 poblíž ostrova Nargen nedaleko Tallinnu po nárazu na minu potopil britský lehký křižník Cassandra. V důsledku toho vedení Rudé armády plánovalo ponechat na místě oddíl válečných lodí, které by zaútočily na Tallinn a postavily se Britům. Oproti všem očekáváním se však na nájezd vydaly pouze dva torpédoborce, Avtroil a Spartak. Spartak 26. prosince úspěšně ostřeloval ostrovy Aegna a Nargen. Při ústupu však torpédoborec uvízl na mělčině a nakonec byl zajat Brity.

Následujícího dne, 27. prosince, se torpédoborec Avtroil nacházel u ostrova Mohni a byl napaden britskými loděmi. Poté, co utrpěl vážné poškození, byl i on zajat. Oba trofejní torpédoborce byly nakonec převezeny do Estonska. V důsledku toho přišlo "Dělnicko-rolnické rudé loďstvo" během dvou dnů o dva nejnovější sovětské torpédoborce a 251 námořníků.

Psali jsme:20 nejzajímavějších faktů o legendárním německém tanku Pz. V - Panther

Poté nastalo mezi válčícími stranami vynucené příměří. Ještě předtím však došlo k ozbrojenému konfliktu mezi estonským výsadkem a sovětskými jednotkami. Důvodem bylo kruté zimní období, v jehož důsledku byl Finský záliv zablokován ledem. Jakmile však mrazy ustoupily, začala v květnu 1919 Judevičova ofenziva na Petrohrad. Baltský oddíl podporoval Rudou armádu a dostal se do četných konfliktů s britskými námořními silami.

15. května 1919 se britské lodě pokusily vylodit výsadek v Lužském a Koporském zálivu. Ale 16. května se kvůli ztrátě dalšího křižníku na sovětské mině musely stáhnout. 18. května torpédoborec Gabriel, kryjící čtyři pomocná plavidla v Koporském zálivu, sám odrazil čtyři útočící britské torpédoborce. K dalším menším střetům došlo v této oblasti také 28. a 31. května.

31. května se sovětskému torpédoborci Azard, který působil jako návnada, podařilo dostat osm nepřátelských torpédoborců pod palbu bitevní lodi Petropavlovsk. A 4. června, ještě v Koporském zálivu, se torpédoborce Azard a Gavriil dostaly do konfrontace s ponorkou L-55. Díky úspěšnému manévrování se sovětským torpédoborcům podařilo vymanévrovat z dosahu nepřátelských torpéd a využít šťastné souhry okolností. Ponorku se nepodařilo udržet v hloubce a částečně se vynořila na hladinu.

Azard využil okamžiku, zaútočil na ni a způsobil jí škody. Ponorka byla následně zachycena mořským proudem a uvízla v britském minovém poli. V důsledku toho celá posádka zahynula a loď byla ztracena. Souběžně s těmito událostmi došlo 13. června v pevnosti Krasnaja Gorka k povstání proti sovětské moci. Do poledne 17. června však bylo povstání potlačeno. 

18. června Britové úder vrátili. Britskému pobřežnímu motorovému člunu, vyzbrojenému 450mm torpédem, se podařilo nepozorovaně proplout k majáku Tolbuchin. Ve čtyři hodiny ráno z malé vzdálenosti vypustil torpédo na sovětský křižník Oleg, který se do 12 minut potopil. Od 22. června pak britská letadla podnikala systematické nálety na Kronštadt. Současně se zvýšila aktivita sovětských ponorek. To vedlo k novým střetům.

S cílem vyřadit z boje všechny bojeschopné sovětské lodě zahájilo britské velení kombinovanou námořní a leteckou operaci. Operace byla provedena v noci ze 17. na 18. srpna. Podle leteckého průzkumu se v této době v Kronštadtu nacházely kromě obou bitevních lodí také dva křižníky (Rjurik a Diana), 4 ponorky, cvičná loď a několik pomocných plavidel. Britové zaútočili sedmi pobřežními motorovými čluny. Před útokem napadlo přístav 12 britských letadel, aby odvedla pozornost.

Během dvacetiminutového útoku utrpěly obě válčící strany ztráty. Ztráty britských sil činily 3 potopené čluny a 5 poškozených, 15 důstojníků a námořníků bylo zabito, dalších 9 bylo zajato. Sovětské námořní síly ztratily cvičnou loď. V důsledku těžkého poškození byla vyřazena z provozu bitevní loď Andrej Pervozvannyj. V noci na 21. října se v britském minovém poli ocitly bitevní lodě Gabriel, Azard a torpédoborce Konstantin a Svoboda. Kromě Azardu se všechny potopily, což byly poslední ztráty konfliktu.

16. ledna 1920 byla blokáda sovětských přístavů zrušena. V únoru 1920 byla podepsána mírová smlouva se sovětským Ruskem a Estonskem (později i s Finskem a Lotyšskem). V dubnu byly v souvislosti s vyjasněním politické situace v regionu zastaveny veškeré vojenské operace královského námořnictva v Baltském moři.

Od 1. prosince 1918 do 31. prosince 1919 ztratilo britské loďstvo 6 válečných lodí (1 lehký křižník, 2 torpédoborce, 1 ponorku, 2 minolovky), dále 3 pomocná plavidla, 8 torpédových člunů a 37 letadel. Poškozeno bylo 36 bojových lodí a člunů, 25 pomocných plavidel.

Ztráty sovětského loďstva činily 8 lodí (1 křižník, 5 torpédoborců, 1 strážní, 1 cvičná loď), z nichž pět bylo potopeno a tři zajaty. Kromě toho 4 lodě obdržely vážná poškození. Bitevní loď Andrej Pervozvannyj nebyla po utrpěném poškození již nikdy použita.

Lodě britské flotily byly až do konce občanské války v Rusku umístěny ve finských přístavech, ale do bojů již nezasáhly. Válka na Baltu ve výsledku nepřinesla očekávané výsledky, ale je považována za "bojový křest" nové sovětské Baltské flotily.

Zdroj: warhistoryonline