Je fascinující sledovat, jak může historii změnit jediná událost, v tomto případě nehoda. Právě to se stalo během bitvy o Británii, která ovlivnila výsledek nejen bitvy, ale i samotné války.

V létě roku 1940 stála Velká Británie proti síle nacistického Německa téměř osamocená. Německé armády se valily západní Evropou. Nejbližší spojenec Velké Británie, Francie, byl během několika týdnů vyřazen z války německým blitzkriegem a britskému expedičnímu sboru umístěnému ve Francii se jen stěží podařilo uniknout zajetí či smrti.

Foto: Výsledek německého náletu na Londýn ze 7. září 1940 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Celková bilance stalingradské bitvy

Nyní Britové čekali na německou invazi. Útok začal v srpnu nálety německé Luftwaffe na britská letiště, základny a průmyslová výrobní zařízení. Královské letectvo odolávalo i přes početní převahu nepřítele. Tehdejší plán velitele německého letectva, Hermanna Göringa, byl jednoduchý - zničit RAF a zbavit ostrov obrany, aby mohly pozemní a námořní síly následně provést invazi. Britové se tvrdě bránili, a tak Göring útoky ještě zesílil.

Britské stíhací letectvo bylo vyčerpáváno. Německé útoky byly nepřetržité a silné, takže nezbývalo mnoho času na opravu poškozených letišť, továren a letadel. Britům nebezpečně docházely letouny i piloti. Hitler údajně stále doufal, že Británie požádá Německo o mírovou dohodu, čímž by válka v západní Evropě fakticky skončila. Aby tento svůj plán podpořil, vydal Hitler pokyn, aby britské cíle pro bombardování zůstaly pouze vojenské.

Pak však došlo k incidentu, kdy podle většiny tehdejších svědectví bylo bombardování 24. srpna nehodou. Německé bombardéry, které měly zasáhnout vojenské cíle mimo Londýn, proletěly kolem a zasáhly část samotného hlavního města, čímž způsobily určité škody a oběti na životech mezi civilisty.

Po útoku na Londýn nařídil britský premiér Winston Churchill odvetný útok na Berlín. Jednalo se o vůbec první bombardovací nálet na německé hlavní město za války. Britský nálet 25. srpna byl malý a převážně symbolický. Samotnému městu způsobil jen malé škody. Nikdo nebyl zabit. Tato událost však značně pobouřila Hitlera a Göringa. Göring totiž několik měsíců předtím slíbil, že spojenecké bombardéry nikdy neproniknou tak daleko na německé území.

Psali jsme:Řecký oheň - postrach starověku i předmět státního tajemství

Hitler a Göring, rozzuření agresivním britským postupem, se tak rozhodli pro novou taktiku. S využitím síly svého letectva se v odvetě za útok na Berlín soustředili na těžké bombardování Londýna a 7. září začalo takzvané bleskové bombardování, Blitz. Po 57 nocí po sobě byl Londýn nemilosrdně bombardován. Každou noc se rozezněly sirény, které obyvatele urychleně posílaly do stanic metra a dalších podzemních krytů. Na oplátku Británie prováděla další nálety na Berlín a jiná německá města – zatím však v míře stále spíše symbolické, zejména srovnáme-li jejich sílu s pozdějším strategickým bombardováním.

Aby zvýšil tlak na obyvatelstvo, rozšířil Hitler bombardování i na další britská města, jako byl Birmingham, Coventry a Liverpool. Škody na zemi byly vážné. Ke konci roku 1940 bylo zabito více než 15 000 civilistů. Plánem bylo zastrašit britské obyvatelstvo, aby se podřídilo.

Německé napadání britských měst mělo jeden pozitivní výsledek. Zatímco civilisté byli hlavním terčem německých leteckých útoků, vojenským základnám a továrnám nepřítel dopřál oddych a umožnil jim tak obnovit původní kapacity. Letiště byla opravena. Továrny chrlily nová letadla a noví stíhací piloti měli čas na výcvik.

V následných intenzivních vzdušných soubojích dokázalo RAF způsobovat německým bombardérům a stíhačům stále větší ztráty. Dosavadní letecká převaha Luftwaffe se rychle vyrovnala a nastala tzv. opotřebovací válka, v níž obě strany utrpěly těžké ztráty.

Bitva o Británii  se nakonec obrátila v neprospěch Němců a Hitler tak musel invazi do Británie odložit. Luftwaffe tak nevybojovala vzdušnou převahu jako nezbytnou podmínku (nikoli jedinou) pro následný pokus o německou invazi. Navíc bombardování britských měst nejen že nezlomilo morálku obránců Británie, ale naopak ji zvýšilo. Očekávaná britská žádost o příměří se tak nekonala.

Hitler tak obrátil svou pozornost napřed proti Jugoslávii a Balkánu a následně se zaměřil na východ proti SSSR, svému dosavadnímu spojenci a podporovateli, kterého později Německo napadlo v létě 1941. Británie tak byla zachráněna a Německo opět vedlo válku na dvou frontách, kterou nemohlo vyhrát.

Nikdo nemůže s jistotou určit, jak by to tenkrát dopadlo, kdyby Luftwaffe pokračovala v útocích pouze na britské vojenské cíle místo na civilisty. S nadsázkou lze říci, že náhodné bombardování Londýna pomohlo zvrátit průběh bitvy o Británii, a tím ovlivnit průběh celé 2. světové války.

Zdroj: warhistoryonline